Název: Divergence

Počet stran: 344

Autor: Veronica Roth

Vydavatel: CooBoo

Série: Divergence #1

Orig. název: Divergent

Amerika. Chicago je rozděleno do několika frakcí. Neohrožení, Mírumilovní, Upřímní, Sečtělí a Odevzdaní. Pět frakcí, pět nových životů. Dokázali byste si představit sami sebe v jakékoli z frakcí? Každá je jiná a každá obnáší něco nového. Lidé si vybrat musí a ti, kteří odmítnou, jsou odpadlíci, kteří nepatří nikam. Každá z pěti frakcí vám dodá nové zkušenosti a taktéž nový život. Byli byste schopni opustit svou rodinu jenom kvůli svému potěšení? Opustili byste své zázemí a začali žít nový život?

Beatrice vyrůstala ve frakci Odevzdaných. Ve skupině lidí, kteří se snaží své potěšení odložit na druhou kolej a jako jedno z nejdůležitějších pravidel prosazují pomoc druhým. Beatrice někde hluboko uvnitř sebe cítí, že takovýto život žít nechce. A poté, v den šestnáctých narozenin, kdy má být podrobená zkoušce, do jaké frakce má být zařazena, se rozhodne. Rodina spoléhá, že zůstane, ale kdo by chtěl žít takový život? Život, ve kterém musíte neustále pomáhat a říkat pravdu? V okamžiku, kdy se má rozhodnout, se vzdá všeho, co měla a přijme frakci Ohrožených jako svou novou rodinu. Než se ale bude moci stát plnohodnotnou členkou Ohrožených, musí podstoupit tvrdý trénink, o kterém by nemohla ani snít. Krev, pot a tvrdá dřina se pro ni stanou dennodenní rutinou. Nikdy by nevěřila, že by si mohla takovýto život oblíbit. Zvlášť, když tam narazí na Čtyřku, záhadného kluka o kterém nevíte, co si máte myslet. Během svého pobytu ale také odhalí skrytá tajemství, která Ohrožení skrývají…

Nejdřív frakce, potom krev.

Pět frakcí. Tohle by se dalo považovat za nejoriginálnější nápad, který Veronica Roth tasila. V dnešní době je opravdu těžké napsat něco, co by už nebylo ohrané a když už se někomu něco takového napsat podaří, je to jen a jen dobře. Roth vytvořila nový svět plný nového nebezpečí a dokázala vymyslet něco zcela nového. Znám hodně lidí, kteří se díky Divergenci dostali k dystopiím jako takovým a ani se jim nedivím. Sám jsem tuhle zkušenost absolvoval a myslím si, že lepší úvod do tohoto žánru, si čtenáři přát ani nemohli. Originální námět, kdy má být každý člověk v šestnácti podroben simulaci, ve které se má rozhodnou, pro jakou frakci má předpoklady, je více než zajímavá a zaujme většinu lidí.

Musím ale zmínit, že ten rozjezd na začátku byl trochu slabší. Sice se jednalo o takové ty seznamovací části, ale první kapitoly vážně pokulhávaly. Nebudeme si nic nalhávat, chyběla tomu potřebná šťáva. Jak jsem ale postupoval dále, nějak se mi začal příběh zamlouvat více, než na začátku. V té době to už totiž byl strašný trhák a všichni dobře víme, že takové ty trháky jsou někdy až moc přeceňovány a jakmile knihu dočtete, často si řeknete, že to prakticky vzato nebylo nic světoborného. Sám jsem se divil, že Divergence nebyla právě tenhle případ. Stojí ale taky za zmínku to, že kniha byla poměrně místy průhledná a dala se lehce předpovídat některá z mnoha situací, které v knize nastaly. Někdy to tak vypadalo, že autorka dávala indicie k tomu, co se vlastně stane, naschvál…

Sám se divím, že i když je nyní Divergence tak opěvována, není to kvůli tomu, že by se hlavní hrdinka chovala hrdinsky a všechny kluky v knížce okouzlila svým šarmem. Už od začátku můžeme sledovat její přerod z ustrašené holčičky po sebevědomou holku, která ví, co chce a hlavně ví, čeho chce v životě dosáhnout. Není ve všem dokonalá, jak to bývá zvykem u jiných knih a přesto dokáže jakožto knižní postava, přirůst k srdci. Možná právě proto se - společně se Čtyřkou o kterém až do konce knihy pochybujete a nevíte, co si o něm máte myslet - stali párem, který utkvěl v paměti každému, kdo tento příběh četl. Netýká se to ale pouze této dvojice. V knize je dost postav, které vám během čtení vyrostou před očima a vy se budete divit, kdy se vlastně stihli až tak změnit. Ne vždy se ale musí změnit k dobrému.

„Toto hodnocení označujeme jako divergentní.“

Už samotná anotace napovídá, že se určitě nebude jednat o jen tak nějakou oddychovou četbu. Autorka jde do všeho po hlavě a i když se může zdát, že se neustále něco děje, není to tak. V příběhu se totiž střídají klidné a akčnější scény, vzájemně se proplétají a mezi jednotlivými zvraty nechává autorka čtenáře na chvíli vydechnout. Čím více postupujete v příběhu dále, tím více se může vše zamotávat a stávat složitějším. Roth nepotřebuje dlouhé popisy, aby dokázala popsat to, co chce, neboť se ji to podaří docela často i pár větami. Otázky, které se během čtení vyskytují, se z větší části ke konci knihy zodpoví, ale přesto se konec Divergence stává poměrně dost otevřeným a nutí tak čtenáře okamžitě sáhnout po druhém díle.