Georgovi trvalo několik zdlouhavých týdnů, než přišel na stopu Hagenu von Steinovi, vládci blecrů, vlkodlaků proměněných na upíry. Von Stein mu vzal vše, co mu bylo drahé a on ví, že jeho jediné poslání na Zemi je pomsta. Georg už toho ztratil hodně. Své milované, svou práci, svého jediného přítele. Všichni se k němu otočili zády, jenže nutkání něco dělat místo toho, aby seděl na zadku, je s každým nádechem silnější. Nikdo ale netuší, že souboj mezi korektory a klanem Hagena von Stein se blíží ke konci. Spor mezi těmito dvěmi frakcemi už trvá moc dlouho na to, aby mohl pokračovat dále. Hagen von Stein všechny ale zaráží svým odhalením – konečně našel cestu, jak se opět zrodit a tak změnit budoucnost světa. Jeho prokletí zůstat na vždy blecrem, a tak nebýt nikdy schopen zemřít, ho přesvědčilo v tom, že chce být opět živým. Jenže ještě před tím, než bude moci opět žít, musí najít nejmocnější čarodějnici na světě, probudit v ní její sílu a získat ji na svou stranu. Vítězství je sice na dosah, ale Hagen musí zůstat opatrný; jeho vysoká pozice vyvolává u mnohých závist, která dokáže překonat i dlouholetou věrnost. Jeho největší nepřítel, korektor Georg von Vitzthum, nyní už ví, že se ve své situaci musí odhodlat k tomu největšímu zlu. Zradí Boha, aby se mohl vydat na cestu temnoty? Je to buď víra, nebo pomsta. Nakonec moc Boha nebyla tak nekonečná, jak si Georg na začátku myslel. Vyhrocení sporu těchto dvou mužů se vystupňovalo. Souboj rozhodne o tom, kdo z nich má právo žít. Vlkodlak, který zklamal Boha, nebo korektor, který se rozhodl vydat přímou cestou do temnoty?

„Jména jsou jenom mlha a dým.“

Už na samotném je jasné, že výše zmíněná anotace je mírně zavádějící; mnozí by mohli knihu odsuzovat už jenom na základě, že jsou do příběhu včlenění upíři, vlkodlaci a další stvoření temnot, které jsou v dnešní době různě formování a utváření dle vůle autora. Skoro každá z knih zabývající se takovýmto tématem zavání velkým klišé a milostným trojúhelníkem. Pokud si myslíte, že Vlčí kletba bude obdobou toho, co už známe, tak jste na velkém omylu. André Wiesler všechna použitá témata zpracoval osobitě a vložil do nich kousek své vlastní geniality a nápaditosti. Ne každý upír musí být zlý, ne každý vlkodlak musí hned zabíjet. Čarodějnice rozhodně nejsou žádné staré a seschlé báby, které si vaří lektvary na dobrou noc a proklínají své sokyně. Může se to zdát trochu hektické, ale díky tomu, že se příběh neustále střídá mezi jednotlivými postavami, které zastávají určité funkce ve všech třech frakcích, si uvědomíte, jak moc je všechno promyšlené a hluboké. Tři knihy vyprávějící o jednom mladém wariwulfovi a německém korektorovi dokážou svět těchto nestvůr nejen přiblížit, ale taky ukázat jako dokonalé jeviště pro krutý, nemilosrdný a temný příběh. Nevěříte? Po přečtení Vlčí kletby uvěříte.

Vlčí kletba sice může vypadat jako další prostý fantasy počin, který dokáže zaujmout tématem, ale nepřekvapí obsahem, ale s takovým dojmem je potřeba se vypořádat hned na začátku. Tato kniha rozhodně není prostá, natož průměrná a ničím nezajímavá. Už od prvního dílu je totiž zřejmé, že autorovi na čtenářových citech rozhodně nezáleží a jde svou vlastní cestou. André Wiesler už na samotném počátku v Pánu čarodějnic ukázal, jak zvrácené, ale přitom geniální jeho myšlení je. Vařením prostých dětí to začíná, mučením a praskáním kostí to končí. U mnohých z těchto scén si série může získat čtenářovu nelibost, ale přesto budete číst dále. Autor používá velmi čtivý a líbivý styl, který dokáže zaujmout už od prvního pohledu, nanejvýše po několika kapitolách. Promyšlený děj je prokládán výlety do historie, skládáním historie různých postav, což je vše podkresleno i historickými událostmi, které s válkou mezi wariwulfy a ostatními stvořeními hraje důležitou roli. Protože je Vlčí kletba posledním dílem rozhodujícím o osudu světa, se hlavní postavy zapletou i do několika bojů a zvratů, které vás dokážou zarazit, či přinutit křičet. Vše, co si za celou dobu André Wiesler hýčkal a skládal, nakonec přeci jen rozuzlil a ukázal nám, co tak celou dobu pečlivě splétal, aby nám mohl na konci mohl ukázat své kompletní dílo. K tomu všemu si už mnohý čtenář této série uvědomí, že autor nezná spojení „šťastný konec“ a v závěru nemůžete očekávat epilog plný sluníčka a zářivé budoucnosti. Vše skončí tak, jak má – nehledě na to, jestli je to správné, či nikoli.

Celá trilogie je už od samého počátku známá především tím, že se příběh odehrává na pozadí české historie, do které jsou vsazena nadpřirozená stvoření. Toto pravidlo platilo u prvních dvou knih, kdy se děj zaobíral především Hagenovou životní cestou, zatímco byla dějová linie v současnosti odsunuta na druhou kolej. Vlčí kletba je ale v tomto ohledu vítanou změnou a protože je námětem posledního dílu finální souboj, jenž rozhodně o všem, se pohled zaměřuje na především na Hagena a Georga, příběhy dvou mužů v současném světě. Tento tah se dá brát jako jeden z nejlepších, neboť i když byla historie postav opravdu zajímavá, linie ze současnosti mi prostě přišla více zajímavější a propracovanější, byť pohlédnout do husitských válek taky nebylo nic na škodu. Znát Hagenovu historii, ale i Georgův život, který se s tím Hagenovým prolínal, bylo důležité a ve chvíli, kdy obsáhnete všechny tyto informace, se můžete pustit do prožívání sporu těchto dvou postav. K tomu se postupně navalují i vzpomínky ostatních postav a během chvíle se z celé trilogie stane propracovaný příběh s živými a uvěřitelnými postavami, které konají pouze a jen ve svém zájmu. Nikdo není dobrý, nebo zlý. Každá z postav má své temné tajemství, které se snaží skrývat před ostatními. Pouze čtenář je ale dokáže všechna obsáhnout a udělat si o všech svůj vlastní obrázek.  

Mens sana in corpore sano. Záleží na duchu.