Pro kouzelníka je život bez magie naprosto nepředstavitelný. Bez ní by se stal naprosto normálním člověkem. Právě díky magii dokáže měnit předměty, vyvolávat všechny základní elementy, nebo kouzla využívat během tance, či hraní na hudební nástroje. Jako u všeho, ale i zde hrozí, že by mohl tento potenciál někdo zneužít. Někdo, kdo by pomocí magie mohl zničit aktuální systém a nahradit jej novým. A tím zničit řád, který fungoval několik stovek let.

Erilian se za poslední léta změnil. Znesvářené rody jsou usmířeny, nebezpečí, které celé město ohrožovalo je zažehnáno a zdá se, jako kdyby si všichni žili pokojně své životy. Protože je život v Erilianu jednotvárný, rozhodla se Fínka připojit, společně se svým strýcem Orianem, ke Hře maskovaných gentlemanů, ve které plní tajné úkoly, které ji během plnění jakéhokoli úkolu rozproudí krev v žilách. Nechat zmizet věž uprostřed náměstí, obarvit profesorům šedivé vlasy na barvy duhy, nebo jednoduše přijít na kloub nějakému tomu tajemství. A přesto, že během této hry již přišla o svého milého, je odhodlána vyhrát každý úkol, který si pro ně – a další týmy – zadavatel připraví. Tímto životem si žije až do doby, než nastoupí na magickou Univerzitu, kde studuje, aby se z ní mohla stát plnohodnotná čarodějka. Školu střídá s hrou na housle, cvičením magického bojového umění a Hrou, než si začne uvědomovat, že její život ještě není zcela naplněn a osud si pro ni připravil něco většího. Fínku začne dohánět temná minulost, podivné sny a v okamžiku, kdy se společně se třídou vydává na exkurzi do Duornisu, magického místa nacházející se na Ledovém kontinentu, vše se převrátí vzhůru nohama. Krůček po krůčku začne odhalovat tajemství nejen svým blízkých, ale taktéž hnutí Nové generace, která se z nejasných důvodů snaží svrhnout její babičku, jakožto předsedkyni Rady čarodějů. A k tomu se na nebi začnou objevovat hvězdy, které se řadí do konstelace, která může ovlivnit nejen Erilian, ale taktéž zdroj magie v celém světě.

Zámek dost připomínal muzeum. Na každém rohu i kroku jsme naráželi na sochy a obrazy. Některé stovky let staré, jiné moderní tak, že jsem nebyla schopná identifikovat, jestli je to nahá žena, nebo deštník zapíchnutý do melounu.

„Pro tyhle věci má slabost otec.“ Vysvětlil Edrik. „Jeho vkus jsem nikdy moc nechápal.“

„A co tvůj vkus?“

„Já neřekl, že nějaký mám.“

Tři díly, tři dobrodružství, tři generace - tak nějak by se mohly charakterizovat všechny tři knihy od české spisovatelky Terezy Janišové. Kromě skutečnosti, že se příběh s každou další napsanou knihou rozrůstá, taktéž prohlubuje nápaditost spojenou s prvkem, který se v jiných knížkách tak často nevidí. Většina z nás je zvyklá na knihy, v jejichž pokračování vystupují stejní hlavní hrdinové, kteří zažívají další a další dobrodružství. Ovšem tato česká autorka se nebála vystoupit z řady a toto pravidlo porušit. Jak autorka sama řekla, celá trilogie by se mohla číst náhodně, neboť se každá kniha zabývá jiným hrdinou a jiným dobrodružství. V první knize to byla Kiara, která se snažila odhalit tajemství Města čarodějů; v druhé Zia, Kiařina dcera, kterou nudil život v Erilianu; v třetí – a poslední – knize je zde Fínka, která je Kiařinou vnučkou. Příběhy na sebe volně navazují a při čtení Střípku hvězd si mnozí uvědomí, kolik se toho od první knihy změnilo. Při vzpomínání určitých postav pocítíte příjemný pocit nostalgie, že právě toto dobrodružství jste v minulých knihách prožili stejně jako samotné postavy a sami můžete s postavami vzpomínat, jak ono dobrodružství vlastně probíhalo.

Již v prvním díle jsme se mohli setkat s kouzelným městem Erilian, který se může na první pohled zdát jako dokonalé místo, ale po pohlédnutím za oponu čtenář zjistí, že tomu tak není. Dalo by se říci, že každá z knih této české fantasy trilogie se zabývá naprosto jiným tématem. Zatímco se v prvním díle řešily problémy čistě nacházející se v Erilianu, se druhá kniha zabývala dobrodružstvím Ziy, která odcestovala z Města čarodějů jenom kvůli tomu, aby poznala svět za obzorem. A nyní jsou zde Střípky hvězd, ve kterých se oba tyto prvky kombinují a vytváří tak spojení dvou předešlých knih. Příběh začíná v Erilianu, následně na Univerzitě, ve kterém autorka prohlubuje tradici a historii tohoto města. Teprve až ve tři čtvrtině knihy Terka Janišová nechává hlavní hrdinku prozkoumávat Ledový kontinent, kde  na nás čeká nová kultura a stejně tak i nové dobrodružství spojené s novým nebezpečím.

Stejně jako vše v celém příběhu, i autorka se s knihou mění, roste a rozvíjí svůj spisovatelský um. V první knize vše působilo jako pohádka, která musí vždy skončit dobře. Město čarodějů bylo autorčinou prvotinou a proto se nelze divit, že až ve třetím díle jde vidět, jak moc autorka zapracovala na svém příběhu. Její styl se stál více ostřílenějším a nebojí se si s postavami pohrávat a vhazovat je do různých, životu nebezpečných, situací. Třetí díl se v mnohých případech jeví jako propracovanější, čtivější a vtipnější, než tomu bylo u minulých knih. Tereza Janišová se začíná více zabývat osobnostmi postav, jejich historií a prohloubení atmosféry prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Od pohádky jsme přešli k příběhu, ve kterém lze vidět zásahy reality, krutosti a skutečnosti, že ne všichni jsou černobílí a někdy se musí udělat špatné věci pro blaho většiny.

„Prokletím obyčejných věcí je, že se z nich často klubou věci neobyčejné,“ řekl Edrik. „A ty pak rády převracejí lidem život vzhůru nohama.“

Jak je tomu už zvykem, i tato kniha končí tak, jak se dalo čekat – tudíž dobře. V rámci mezí. Vše se během chvíle vyřeší a život, který se na chvíli všem otočil o sto osmdesát stupňů, se opět dostane do starých kolejí. Když jsem si přečetl poslední stránku, docela mě mrzelo, že autorka celý příběh ukončila – na můj vkus – až moc rychle. Samotná dějová linka se začala objevovat již na začátku, ale pouze v jakýchsi střípkách, které se snažily navést čtenáře k tomu správnému směru, kterým se bude příběh ubírat. Příběh se skládá z několika částí a teprve až v polovině knihy se začne objevovat opravdová hlavní dějová linie, která vede ke zdárnému konci, který uzavírá celou trilogii přesně tak, jak si celá série zaslouží.

Střípky hvězd jsou třetím počinem mladé nadějné autorky Terezy Janišové. Příběh odehrávající se nejen v prostředí Univerzity, starodávných uliček Erilianu, ale taktéž na Ledovém kontinentu, na kterém se skrývá mnoho otázek, na které začneme krůček po krůčku dostávat odpovědi. Pokud sáhnete po této knize, můžete se těšit na vtipné hlášky, odhalení pravého původu magie a samozřejmě velkou dávku osobitého stylu, který je pro celou trilogii typickým. Pokud bude autorka pokračovat stejně jako teď, má našlápnuto na dráhu úspěšné české spisovatelky, která ukazuje, že česká fantasy není tak špatná, jak si o ni většina z nás myslí a že stojí za to si občas nějakou tu českou knihu přečíst. Protože ne vždy je pravda, že české knihy stojí za zlámanou grešli.