RC Review: Síla vzdoru

dubna 05, 2014


Název: Síla vzdoru
Počet stran: 344
Autor: Suzanne Collins
Vydavatel: Fragment
Série: Hunger Games #3
Orig. název: Mockingjay

Katniss Everdeenová, dívka v plamenech, přežila, ale její domov byl zničen. Hurikán unikl. Katnissina rodina je v bezpečí. Peetu zajal Kapitol. Třináctý kraj skutečně existuje. Vypuklo povstání. Katniss záměrně zachránili z arény krutých a krvavých čtvrtoher a bez jejího vědomí ji už před dlouhou dobou zapojili do revoluce. Třináctý kraj vystupuje ze stínů a plánuje svrhnout Kapitol. Zdá se, že všichni o pečlivě připraveném plánu vědí - s výjimkou Katniss. Úspěch povstání závisí na její ochotě stát se pěšákem, přijmout odpovědnost za nespočetné životy a změnit budoucnost Panemu. Kvůli tomu musí odsunout stranou svoji zlost i nedůvěru. Musí se stát symbolem revoluce - reprodrozdem - bez ohledu na to, že cena může být hodně vysoká

 V historii se už několikrát stalo, že většina světa žila v určitém systému, který první léta vzkvétal a tvářil se jako dokonalý. Postupem času se ale vždy něco pokazí; objeví se jeden člověk a tento systém chce svrhnout. Něco takového se neobejde bez obětí. A samozřejmě války. 

Kapitol je v ohrožení a může za to jediná osoba: Katniss Everdeenová. Její činy dohnaly Kapitol ke krutým postupům, který otřásly nejen jejím životem, ale životem obyvatel celého Panemu. Katniss se podařilo zachránit se z nebezpečí, které ji v aréně hrozilo, ale nemohla tušit, že se dostane do nebezpečí ještě většího. Peetu zajali a ona je psychicky na dně – a není jediná. Pod svá křídla si bývalé vítěze a ostatní vzali lidé, o kterých ani nevěděla, že existují a poté, co byla zbavena domova, jejich pomoc s radostí přijala. Než se ale vůbec stačí vzpamatovat z hrůz, kterým v druhé aréně čelila, je požádaná, aby ztvárnila to, co pro Kapitol představuje největší hrozbu. Má se stát reprodrozdem, který podnítí ostatní kraje k tomu, aby se sjednotily a společně svrhly obávaného prezidenta Snowa a nastolily mír, který zde před několika lety ještě vládl. Má natočit několik reklam, aby ukázala světu, že je připravena bojovat. Katniss si je ale vědoma, že její role nebude věrohodná, dokud neosvobodí ostatní splátce a Peetu, ke kterému si za celou dobu vyvinula vztah, o kterém ani nepřemýšlela. Tento plán je sice dokonalý, ale co když svými činy pomůže k něčemu jinému? Snow by byl svržen a do čela by se dostal jiný prezident. Historie se může znovu opakovat… a nebo taky ne.

„Jiskra zažehla požár. A jestli shoříme, vy shoříte s námi.“

Aréna smrti i Vražedná pomsta se vznášely ve stejném duchu – Katniss byla vybrána do arény a následně musela bojovat, aby si vysloužila život. Mnohé docela překvapí, že právě Síla vzdoru je něco naprosto jiného. Katniss se již do arény nevrátí a místo toho se celý příběh zabývá revolucí a válkou, která v celém Panemu začíná nabírat na intenzitě. Je pravda, že kdyby Katniss navštívila arénu i potřetí, bylo by to už trochu ohrané a mnohé by závěrečný díl této trilogie nebavil. Přesto mi ale přišlo, že poslední kniha byla trochu slabší, než tomu bylo u předchozích dílů. Hlavní hrdinka je celý děj Síly vzdoru jakýmsi ideálem revoluce a i přes svou důležitou roli ve válce je snad čtvrtinu příběhu zavřena v podzemí a natáčí jakési propagační reklamy. Chápu, že je to taky jedna z důležitých věcí, ale jaký názor může mít na tenhle fakt čtenář, který si prožil první dva díly plné akce a napětí, které číhalo snad na každé stránce?  

Pokud jste si mysleli, že v předešlých dvou dílech zemřelo mnoho postav, tak jste na velikém omylu. Síla vzdoru se neliší jenom dějovou linkou, ale taktéž samotným zpracováním. Místy mi připadalo, že je dějová linka poměrně slabší, než u minulých dílů, ale taktéž si autorka připravila dlouhý seznam mrtvých, kterých je v knize víc, než by se dalo čekat. Suzanne Collins nechává postavy umírat a popisuje to jako zcela normální věc. Neočekávejte žádné srdceryvné scény, u kterých budete ronit slzy. Autorka se zbytečným natahováním nezaobírá a místo toho popisuje vše takové, jaké by to ve správné revoluci být mělo. Plno krve. Mnoho mrtvých. Žádné slitování.

Během čtení Síly vzdoru jsem si všiml hned několik věcí. To, jak se celý příběh změnil, jak vše ztratilo na „idylce“, kterou Kapitol nastavoval a taktéž to, že každá z postav se změnila. V prvním díle Katniss působila – dá se říci – ještě nevyvinutě, mladě a nebyla zvyklá na krutou a násilnou smrt, která ji od vstupu do Hladových her začala obklopovat. V průběhu všech třech dílů lze pozorovat, jak se její osobnost vyvíjí, mění a formuje na něco zcela nového. Je schopna zabíjet. Nebojí se obětovat sama sebe a je si vědoma, že ne vždy je ona tou jedinou, co dokáže vše. Především díky této poslední vlastnosti se v určitých částech liší od ostatních hrdinů, kteří si myslí, že pouze svým jednáním dokáži změnit svět. Katniss nám vše ukázala, že pravda může být krutá. Krutější, než samotné Hladové hry. 

Jsme vrtkavé, pošetilé bytosti s výjimečným darem ničit samy sebe.


Nevím, jak tomu bylo u ostatních, ale abych řekl pravdu, Síla vzdoru je a bude mou první dystopickou sérii, kterou jsem ukončil. Mnozí ze čtenářů určitě ví, že dystopie jsou především o tom, že hlavní hrdinové chtějí svrhnout určitý systém a nastolit život, který zde před systémem byl. Nevím proč, ale přesto jsem si od závěru celé trilogie představoval něco… jiného. Mnohé z věcí se staly moc brzy, moc rychle a konec tohoto velkého dobrodružství plného nebezpečí byl až moc idylický. Na druhou stranu jsem ale rád, že to skončilo tímto způsobem a v poslední větě nebylo něco, co by všechny přinutilo přemýšlet nad tím, co se po této knize vlastně stalo, protože si myslím, že základem psaní knížek je jednoduché pravidlo: vědět, kdy už je potřeba něco ukončit.

Síla vzdoru je poslední knihou trilogie Hunger Games, která popisuje život Katniss Everdeenové, která by si ani v těch nejšílenějších snech myslela, že to bude právě ona, kdo rozhodne o osudu světa. I když byla kniha trochu slabší, čtení jsem si vážně užil a dalo by se říci, že díky čtivému stylu autorky zcela zhltnul. Jsem rád, že se celý příběh uzavřel a nemusíme očekávat další díly. Suzanne Collins ví, jak ukončit své dílo – i když za cenu hromady mrtvých a smutných chvílí. Z toho vyplývá pouze jedna věc, která je nám všem známá. Revoluce se nikdy neobejde bez obětí.  

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment
Knihu si taktéž můžete objednat na stránkách nakladatelství

You Might Also Like

7 komentářů

  1. Skvělá recenze, celkově je Hunger games mojí nejoblíbenější dystopií. Jen jsem se musela smát u této věty - Neočekávejte žádné srdceryvné scény, u kterých budete ronit slzy. - Já knihu prakticky způlky propláču, ale to je myslím u každého různé. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a souhlasím! :) No já u knížek třeba nikdy nebrečím :D Ale ono to bylo myšleno spíše tak, že se Suzanne Collins u ničeho nezastavuje a zatímco postavy umírají, děj pokračuje dále :D -.-

      Vymazat
    2. To jo, když jsem to četla poprvé, tak jsem nestačila zírat. Umře jeden a jede se dál :D

      Vymazat
    3. Přesně! :D Mě to docela dost naštvalo, protože jsem čekal takové ty smutné chvilky a ono ne! :D

      Vymazat
  2. V první řadě chválím recenzi. :-) K příběhu...je fakt, že jak děj, tak postavy rostou společně s pokračováním. Svět Collinsové je neuvěřitelně chytlavý a máš pravdu v tom, že skončil v tom správném okamžiku. Člověk Hunger games přečetl v podstatě na jeden zátah a neměl potřebu odskakovat. Děj utíkal rychle, měl pořád, co nabídnout, ale hlavně jej táhly postavy. Jen jsem litovala smrt některých mých oblíbenců. Ale, jak sám říkáš, je to součást války a autorka se s tím nepárala. Život šel dál a na celé trilogii to bylo víc než jasně vidět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a jsem rád, že s mým názorem souhlasíš! Vše, co jsi tady shrnula, je pravda a právě proti si myslím, že je Hunger Games tak známé a - mohu s čistým srdcem říci - že i oblíbené! Stejně jako tebe i mě mrzely úmrtí mých oblíbených postav... :( Ale zase, kdyby všichni přežili, bylo by to divné a tím pádem by to nebyla válka -.- ;)

      Vymazat
  3. Síla vzdoru je můj nejoblíbenější díl z celé série.
    Dívka v plamenech. Jiskra, která zažehne oheň. A každý oheň nakonec musí vyhasnout. Dost čtenářům se nelíbí, že se Katniss ze statečné, praktické a prostě ,,své" stává rozpolcenou, emocionální troskou. Jenže takoví my lidé jsme. Jen se nám nelíbí o nás číst. Potřebujeme ty statečné, obětavé a prostě skvělé hrdiny, abychom po přečtení knihy aspoň na chvíli cítili ten šimravý pocit v hrudi, touhu být jako oni. Tahle Katniss mi vyhovuje stejně jako ta ,,stará"....
    :))

    OdpovědětVymazat

Statistika

TOPlist