Kyslík a dýchání je pro nás každodenní záležitostí – bez něj bychom přeci nemohli existovat. V dnešní době je ale ovzduší znečištěné a jednou se může stát to, čeho se všichni bojíme. Sami můžeme zapříčinit to, že kyslíku nebude dostatek na to, abychom mohli obývat Zemi. Žádný svobodný nádech. Už nikdy.  

Bea, Quinn a Alina touží po jediném: svobodně se nadechnout. Zatímco patří Quinn mezi prémie – lidi, kteří si mohou dovolit kyslíku, kolik jen chtějí, patří Bea mezi pomocníky, jejiž rodiče pracují tvrdě od rána do večera jenom kvůli tomu, aby mohli splatit daň za kyslík. Alina je členkou odboje, který se snaží nastolit na světě život, který vládl před Zlomem. Bea a Quinn jsou sice přátelé od školky, ale nikdy by si nepomysleli, že se až tak lehce zapletou do plánů odboje. Během jejich plánovaného dvoudenního výletu z kapsule, během si chtějí prohlédnout zničený svět a odpočinout, se k nim přidává Alina, které právě na příkaz vysokých osob kapsule zabili parťáka, když se snažili ukrást sazenice stromů. Alina se nechce s lidmi z kapsule skamarádit, ale právě oni jsou jedinou možností, jak se dostat k Odboji, pokračovat v sázení stromů a snažit se o to, aby se procenta kyslíku v atmosféře díky jejich pomoci zvyšovaly. Cesta je ale dlouhá a oni mají nádrže kyslíku, které jim vydrží pouze dva dny. Co ale nastane potom? Tam venku se skrývají lidé, kteří znají tajemství. Jsou vyvrhelové společnosti a stejně tak jsou i nebezpeční. Pro kyslík jsou schopni všeho. Dokonce i zabít.

Ministerstvo dělá všechno pro to, aby obyvatelé ztratili veškerou naději, že budou kdy žít mimo kapsuli. Pro babičku s dědečkem to ale možná bylo o to horší, protože věděli, o co přišli. A navíc na vlastní kůži zažili Zlom. Nikdy se z toho nevzpamatovali.

Vítejte ve světě, ve kterém lidé žijí zavření v prosklené kopuli, která je zásobuje kyslíkem. A v tomto omezeném světě, o kterém si většina lidí myslí, že je jich celým životem, se nacházejí tři hlavní postavy, které jsou ústřední pro celý příběh: Quinn, Bea a Alina. Dech je vyprávěn pouze a jen z pohledů těchto tří postav, díky kterým se čtenářům poskytne možnost se na jednotlivé situace podívat hned ze tří pohledů. Ze začátku to některým bude připadat trochu hektické, ale v průběhu čtení si na tuto skutečnost jednoduše zvyknete. A přesto, že by měly jednotlivé postavy smýšlet jinak, mi to přišlo, jako kdyby byli všichni hrdinové na jedné vlně a jejich rozhodnutí byla v mnohých případech stejná. Vše ale zachránil fakt, že postupem se v příběhu objevují určité situaci, které postavy rozdělí a odehrává se více událostí najednou, které jsou ve výsledku spojeny jako jedna. Naštěstí.

Mnohé čtenáře zaujme Dech především svým tématem. V dnešní době se objevuje hodně young adult knih, stejně jako dystopií, které oplývají mnohými originálními nápady. Přesto je právě tato kniha jedním z unikátních knih. Sarah Crossan zpracovala téma, které je svým způsobem vzdálené a vymyšlené – přesto strašidelně živé. Dnes a denně se neustále mluví o kácení lesů a o tom, že to budeme právě my, kdo zničí tuto planetu. Tahle skutečnost je až moc pravdivá a nikdo nedokáže říci, kdy něco takového nastane – je ale jasné, že tenhle zlom někdy přijde. Autorka nám přinesla jeden z mnoha scénářů, co se může po takovéto katastrofě stát. Zmatek. Zabíjení nevinných lidí. Svět, ve kterém si volně dýchat mohou dovolit pouze bohatí lidé. Je snad tohle vyhlídka na lepší život? Život bez kyslíku? Pokud s aktuální situací něco uděláme, je možné, že se tenhle vymyšlený problém stane skutečností…

I když samotné zpracování místy docela pokulhává, není samotné jádro děje to jediné, čím kniha vyniká. Čtivý styl, na který autorka vsadila, se vážně vyplatil. Příběh ubíhal rychle a i když se už našla nějaká ta slabší část, Sarah Crossan se s ní moc nezabývala a raději rychle posunula příběh dopředu. Docela mě ale mrzel okamžik, kdy se blížily poslední kapitoly příběhu a autorka vše až moc rychle ukončila. Hlavní zápletkou dystopií je co nejrychleji zničit systém, který funguje. A jde vidět, že se tohoto nápadu autorka chytla až moc pevně. Vše skončilo stejně rychle, jako začalo. Stačilo pár kapitol a vše se naprosto změnilo. Nic proti takovémuto konci nemám, neboť právě ten konec mě přinutil si počkat na další díl, ale osobně myslím, že z toho všeho šlo vytěžit více, než se to Sarah podařilo.  

Kyslík je nezbytnou podmínkou pro většinu forem života. Po dvě a půl miliardy to byl nejhojnější chemický prvek na Zemi. Až do Zlomu.

Nevím proč, ale už od okamžiku, kdy jsem se o knize dozvěděl, jsem od ní čekal něco lepšího. První kapitoly byly přesně v takovém tom duchu, ve kterém měla být i celá kniha. Z části se jednalo o seznamovací kapitoly, ale jako kdyby byly nabity jakousi energií, která se postupem času ztrácela a už v polovině knihy svůj nádech kniha celkem ztratila. Jak jsem již výše zmiňoval, z celého příběhu šlo získat více, než jsme se v knize dočetli. Téma o nedostatku kyslíku by se dalo zpracovat pořádně a především lépe. Místy mi přišel příběh nedomyšlený a k mému zklamání měl i pár nudných scén, při kterých jsem jenom doufal, že co nejrychleji odezní. Přesto se ale musí autorka nechat skutečnost, že příběh rozpracovala do dvou knih a nemusíme tudíž čekat na další trilogie, či série s větším počtem dílů.

Dech je přesně takové to čtení pro poklidné večery, během kterých nevíte, co byste si mohli přečíst bez toho, aniž by na vás čekal složitý a komplikovaný děj. Autorka sází na jednoduchost a i když se ji to místy nepodařilo, se může kniha mnohým líbit – i přes zklamání, které sebou přinesla. Zápletka a námět o nedostatku kyslíku je více než zajímavá a jsem opravdu zvědavý, jaký bude druhý, závěrečný díl. V prvním se tohoto stalo poměrně dost a je tudíž těžké uhádnout, o čem druhý díl vlastně bude.