Review: Sabriel
března 15, 2014
Název: Sabriel
Počet stran: 330
Autor: Garth Nix
Vydavatel: Triton
Série: Staré království #1
Orig. název: Sabriel
Sabriel vyrostla daleko od Starého království, tajuplného světa, kde vládnou magické síly a kde mrtví nezůstávají mrtvými. Jednoho dne záhadně zmizí její otec a Sabriel se musí vydat na cestu plnou nástrah, aby jej zachránila. Jejími jedinými zbraněmi jsou meč a sedm kouzelných zvonků, jejími průvodci na nebezpečné pouti se stávají kocour a záhadný mladík. Nemůže si být jistá nikým a ničím, protože ve Starém království nic není takové, jak se na první pohled zdá…
Smrtí jeden život končí a druhý
začíná. Mnoho kultur věří, že smrtí život nekončí, ale následuje nějaký další.
Tento život se ale nachází za oponou, kterou živý člověk nedokáže překonat. Jaký
by byl ale život, ve kterém bychom mohli opět vidět zemřelé? Promluvit
s těmi, které milujeme a kteří nám scházejí? Mělo by vůbec nějaký smysl,
kdybychom byli stále spoutání historií a nemohli žít budoucnostní?
Osmnáctiletá Sabriel navštěvuje
akademii, na které se lze učit kouzla a zásady správného chování, ale přesto
ví, že není jako ostatní dívky. Je výjimečná, neboť patří mezi nekromanty – lidé,
kteří mohou Mrtvé přivést k Životu, nebo je opět uspat. Žije si takřka
poklidný život, dokud se nedozví, že její otec, Abhorsen, se ztratil a vše
nasvědčuje tomu, že je pravděpodobně mrtvý. Jediné, co ji zanechal, jsou zvonky
a meč, díky kterým může Mrtvé opět zneškodnit a titul, který v mnohých
vyvolává strach. Sabriel ale nechce uvěřit, že je její otec mrtvý a proto se
vydává za Zeď, kde na ni čeká Staré království, aby jej našla. Nikdy ale
netušila, jak moc temná doba na tomto území vládne. Mrtví začínají překonávat
hranici, která je dělí od smrti a města, jenž kdysi plála životem, nyní
zapáchají smrtí. Sabriel neví, kde má hledat, ale první stopy ji zavedou do
otcova domu, ve kterém se potká s mluvícím kocourem, který se stane jejím
rádcem na cestách a společníkem. Jenže co dále? Co když je Abhorsen vážně mrtvý
a ona musí proti zlu, které ohrožuje svět, čelit sama? Lidé se začínají bát,
neboť nad celým světem se smráká na temné doby. A právě ona, osmnáctiletá
dívka, která nezná zvyky Starého království, musí nastolit pořádek a vymítit
Mrtvé z celého Starého království. Kdyby se ji to nepodařilo, smrt převezme
vládu a kdo ví, zda bude život ještě existovat…
„Volí si stezku
chodec, nebo stezka chodce?“
Všichni dobře víme, že vymyslet
cokoli nového v dnešní době je dost obtížné. Každým dnem se objevují
knihy, které kopírují jiné a pouze málokdy se objeví nějaká, která by stála
vážně za pozornost. Naštěstí mezi takovéto knihy patří i Sabriel, první
díl do série Staré království. Garth Nix vytvořil cosi nového a důmyslného. Ať
už vlastní svět, který je rozdělen magickou a tajemnou Zdí, po nové pojetí
magie až k specifickým postavám, které jsou všechno, jenom ne černobílé. Všechno
je zahaleno v oparu tajemství a pouze málokdy se stane, že autor nechá na
povrch vyplavat nějaká odhalení. Pohrává si s čtenářem tak jemně, že je to
takřka nepatrné…
Ve většině fantasy se setkáváme s hrdiny,
kteří nemají ani ponětí o svých schopnostem, jsou dětmi světla a zlo je, a vždy
bude něco špatného. A přesto, že se tahle nepsaná pravidla stala jakýmsi
základem fantasy literatury, se je Garth Nix rozhodl porušit a celý příběh
vystavěl na Sabriel, která není dítětem světla a už vůbec nepoužívá čistou
magii. Jakožto nekromanta má zkušenosti se smrtí, stejně jako magií, která může
mrtvé přivést k životu, nebo je uspat. Je si vědoma svých schopností a
rozhodně nepatří mezi ty, kteří odmítají přijmout svůj osud. Sabriel je jakýmsi
novým ideálem, který se nebojí odporovat nebezpečí a místo toho, aby brečela a
litovala se, je dívkou činů. Je schopná se obětovat – a to už něco znamená.
Když už patří mezi hlavní postavy
samotná nekromantka, svým způsobem k tomu musí být vázaná i smrt, že ano? Je
více než jasné, že si každý představí zahalenou postavu s kosou a
přesýpacími hodinami – přeci jen, tenhle obraz se musel zarýt do mysli snad
každému. A samozřejmě by to nebyl Garth Nix, který by tohle pravidlo opět
neporušil a vytvořil něco nového. Smrt znázornil jako řeku, která teče skrze
devět brán. Každá z bran představuje stupeň, jak daleko se duše nachází od
života. Čtenář se samozřejmě nemusí bát – hlavní hrdinka se do této oblasti
dostane poměrně často a proto se může těšit na dobrodružství nejen v Životě,
ale taktéž i ve Smrti!
„Vaše práce?“
zeptal se muž a trochu se zachvěl, i když už nebyla zima.
„Ano,“ Abhorsen na
to. „Jsem nekromant, ale ne běžného druhu. Tam, kde ostatní příslušníci našeho
řemesla mrtvé probouzí, já je ukládám ke spánku. A ty, kteří ulehnout nechtějí,
spoutávám – nebo se o to snažím. Jsem Abhorsen…“ Znovu se zadíval na holčičku a
dodal, skoro se stopou překvapení: „Otec Sabriel.“
A i přes ty všechny kladné
vlastnosti, kterými Sabriel oplývá, se najde i něco, co tuhle atmosféru
kazí. Mezi takovéto vlastnosti by se mohl zařadit autorův styl, u kterého jsem
si nebyl jist, jestli je to to pravé. Ne každému může něco takového sednout a
stejně jako tomu bylo u mě, může někoho dlouho trvat, než se do knihy začte. Garth
Nix má svůj osobitý styl, který někdy působí až moc pohádkově a dá se říci, že
jsou i místa, kde působí nedotaženy, stejně jako příběh. Právě tohle je jedno z největších a nejslabších míst příběhu. V určitých chvílích
se vám zdá, že víte, co bude následovat a zvraty v ději už nejsou tak
závažné, jak se mohlo na začátku zdát. Je
vtipné, že tyhle nedostatky se střídají s takřka propracovanými situacemi a
kapitolami, po kterých následují opět části, které zaujmou spíše svou nápaditostí,
než zpracováním.
Pokud hledáte knihu, která
vybočuje z řad klasických fantasy, sáhněte po Sabriel – nebudete své
volby litovat. Příběh plný mrtvých, dobrodružství v záhadném světě Starého
království a samozřejmě magie, která dokáže neuvěřitelné věci. Budete se o
hlavní postavy bát, stejně jako se s nimi smát a plnit dobrodružství za
záchranou světa před tajemným zlem, které pomalu putuje od Deváté brány k Životu.
Každou chvíli může dorazit. Třeba právě teď.
6 komentářů
Tuhle sérii už mám za sebou, už je to nějaký ten rok, ale pamatuji se, že se mi moc líbila a bavila. Je pravda, že chvílemi je to dost pohádkový styl, ale pak najednou všichni ti mrtví tam, z toho mi běhal mráz po zádech. Garth Nix není vůbec špatný autor. Už jsem toho od něj přečetla poměrně dost (marně čekám na pokračování Klíče od království :D ) a doteď mě mrzí, že tahle série nebyla i o jeden díl třeba delší. Někdy bych si ji chtěla přečíst znova.
OdpovědětVymazatJasně! Garth Nix je opravdu pánem svého oboru a vše, co jsi zmínila, je pravda a souhlasím s tím :) Já od něj mám zatím přečtený pouze Sabriel, ale chystám se i na další díly + možná i na série Klíče od království :) A pokud chceš, můžeš si to přečíst znova a druhý díl si můžeme přečíst i společně ;)
VymazatSabriel se mi moc líbila, ale raději mám jinou autorovu sérii - Klíče od Království. Jinak Garth Nix je pro mě naprostý génius, kdesi po boku Neila Gaimana. Z toho vyplývá, že naprosto "žeru" i jeho styl psaní, i když je mi jasné, že každý to může vnímat jinak :) Pěkná recenze, jsem zvědavá, co řekneš na další díly :)
OdpovědětVymazatVážně? Já si říkal, že bych se na Klíče od Království mohl podívat a případně si i nějakou knížku přečíst. Tak doufám, že se mi to podaří!:)
VymazatRozhodně souhlasím! Garth Nix píše skvěle a i když to má někdy své nedostatky, přesto je to opravdu skvělá kniha! :) Popravdě, dost se na další díly těším, protože nejsi jediná, kdo je vychvaluje... :)
Strašně moc bych chtěla celou sérii mít doma, ale jaksi se na to pořád nedostalo. :D
OdpovědětVymazatMiluju pohádky. Vždy jsem je milovala, a tak mi možná právě ta fantastičnost na této knize nevadí. Hodně knihu hodnotím i podle toho, co od ní očekávám, a když to je kniha pro děti, nehodnotím ji tak přísně, jako Píseň ledu a ohně. :D Jak Myanmar psala, miluju toho autora a tak nějak si ho s tímto stylem psaní spojuju. x))
Jak to?! Mít tohle doma je něco jako povinnost! :) :D
VymazatJá to chápu a abych se přiznal, proti tomu pohádkovému nádechu nic nemám - je to zase změna od těch přísných fantasy a dystopií, které si hrají na vážné... :DD A Píseň jsem nečetl, takže... ale jo, nevidím důvod, proč to přísně nehodnotit :D :) Už se těším, až si přečtu další díl! :3