tag:blogger.com,1999:blog-21706168627898635272024-03-13T11:49:42.493+00:00Knižní výsosVysosni to nejlepší!Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.comBlogger291125tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-55431639998759390652017-06-07T12:35:00.025+01:002021-07-24T12:15:07.884+01:00Bazar za hubičku<div style="text-align: center;">
<b><u>ZÁKLADNÍ INFORMACE</u></b></div>
<div style="text-align: center;">
Platba vždy <b>pouze převodem</b>, <strike>případně<b> osobně.</b></strike></div>
<div style="text-align: center;">
Uvedené ceny jsou<b> aktuální.</b></div>
<div style="text-align: center;">
Cena jsou uváděny <b>bez poštovného.*</b></div><div style="text-align: center;">Pokud není uvedeno jinak, knihy jsou<b> jednou čtené</b><b>.</b></div>
<div style="text-align: center;"><strike>
Osobní předání možné v <b>Ostravě, Olomouci </b>a <b>Českém Těšíně.</b></strike></div>
<div style="text-align: center;">
V případě zájmu mě, prosím, kontaktuje na email: <b>filipskh123@gmail.com.</b></div><div style="text-align: center;">Zasílání možné<b> Českou poštou </b>nebo <b>Zásilkovnou </b>(vyzvednutí na výdejním místě v ČR za <b>65 Kč</b>).</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: center;">*Pří <b>nákupu nad 800 Kč</b> platím poštovné já. :)</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: center;"><a href="https://docs.google.com/spreadsheets/d/1Xtq6j3mudASVeafbnPIngqZbIC2k885p5qcyVffOYG4/edit?usp=sharing" target="_blank"><b>Přehled knih ve formátu excel.</b></a><br />
<b><br /></b>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-LHrbZ9K_7w8/XP-_0dESk6I/AAAAAAAAChw/udNWnijXv7E4XKRrSmOS78HwP-Vo-IMTwCLcBGAs/s1600/DSC_0163.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1065" data-original-width="1600" height="424" src="https://1.bp.blogspot.com/-LHrbZ9K_7w8/XP-_0dESk6I/AAAAAAAAChw/udNWnijXv7E4XKRrSmOS78HwP-Vo-IMTwCLcBGAs/s640/DSC_0163.JPG" width="640" /></a></div>
<b><br /></b>
Výjimečná<b> </b>(Kristin Cashore) <b>— 80 Kč</b><br />
Nevítaní (Sophie Jordan)<b> — 89 Kč</b><br />
Skrytá (Marianne Curleyová) — <b>89 Kč</b><br />
Archiv (Victoria Schwab) —<b> 79 Kč</b><br />
BZRK Reloaded (Michael Grant) — <b>70 Kč</b><br />
Mladší (Lissa Price) — <b>60 Kč</b><br /><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-_6ry7h2IDQs/XP-__BcSuXI/AAAAAAAACh0/If0zR2gJliweSQJ_JCTXUFSM83gneAPkQCLcBGAs/s1600/DSC_0144.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1065" data-original-width="1600" height="424" src="https://1.bp.blogspot.com/-_6ry7h2IDQs/XP-__BcSuXI/AAAAAAAACh0/If0zR2gJliweSQJ_JCTXUFSM83gneAPkQCLcBGAs/s640/DSC_0144.JPG" width="640" /></a></div>
<b><br /></b>
Anna krví oděná + Dívka z nočních můr (Kendare Blake) — <b>110 Kč</b> (samostatné díly za <b>90 Kč</b>)<br />
Probuzení + Spojenectví (Mark Frost) — <b>100 Kč</b> (samostatné díly za <b>90 Kč</b>)<br />
Čistý (Julianna Baggott) — <b>69 Kč</b><br />
Střípky duší (Mary Lindsey) — <b>60 Kč</b><br />
První stříbrná kniha snů (Kerstin Gier) — <b>110 Kč / nečteno</b><br />
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: center;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<a name='more'></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: center;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-cUfxAcviv_Y/X929RKwyR4I/AAAAAAAACtQ/z5DjjTDUTQAbkTp3rLvSywj7h894f5xCACLcBGAsYHQ/s2048/DSC_0152.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1362" data-original-width="2048" height="426" src="https://1.bp.blogspot.com/-cUfxAcviv_Y/X929RKwyR4I/AAAAAAAACtQ/z5DjjTDUTQAbkTp3rLvSywj7h894f5xCACLcBGAsYHQ/w640-h426/DSC_0152.JPG" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Half Bad / Napůl zlý (Sally Green) — <b>79 Kč</b></div>
Temná horečka (Karen M. Moning) — <b>80 Kč</b><br />
Odhalení (Oliver Bowden) <b>— 70 Kč</b><br />
Temný gryf (Katie J. Taylor) — <b>80 Kč</b><br />
Zápas o osud lidstva + Hadí spirála (Christy Raedeke) — <b>80 Kč</b> (pouze dohromady)<br />
Prokleté město (Lisa McMann) — <b>50 Kč</b><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-OrA8JHeDQY8/X752ZtfxQII/AAAAAAAACrg/gGlIuOBNnTUKC7Mgh3fItBuSxPkoAWOMACPcBGAYYCw/s2048/DSC_0164.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1433" data-original-width="2048" height="448" src="https://1.bp.blogspot.com/-OrA8JHeDQY8/X752ZtfxQII/AAAAAAAACrg/gGlIuOBNnTUKC7Mgh3fItBuSxPkoAWOMACPcBGAYYCw/w640-h448/DSC_0164.JPG" width="640" /></a><br /><br /></div><div style="text-align: center;">
Klan vlčice (Maite Carranza) — <b>70 Kč</b><br />
Odstíny života (Lusy Adams) — <b>70 Kč</b><br />Železný král + Železná dcera (Julie Kagawa) — <b>100 Kč</b> (samostatné díly za <b>80 Kč</b>)<br />
Vyvolená (Anne Plichot—Cendrine Wolf) — <b>90 Kč</b><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-oE9JdLEDPls/XP_AWiInP3I/AAAAAAAACiM/J0sgNuKc3CoI_6ylSAz4P5VyPdyYAwB3gCLcBGAs/s1600/DSC_0166.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1065" data-original-width="1600" height="424" src="https://1.bp.blogspot.com/-oE9JdLEDPls/XP_AWiInP3I/AAAAAAAACiM/J0sgNuKc3CoI_6ylSAz4P5VyPdyYAwB3gCLcBGAs/s640/DSC_0166.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Charlie a kouzelný kuličas (Jenny Nimm) — <b>40 Kč</b><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Jarní měsíc (Sophie Audouin-Mamikonian) — <b>50 Kč</b></div></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Krvavý život (P. N. Elrod) — <b>40 Kč / nečteno</b></div>
<div style="text-align: center;">
Poslání prvního (Alice Re Pavlíková) — <b>30 Kč</b> + věnování (poškozená: problém s hřbetem knihy, nemá vliv na stránky)</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-_BacWBBZ8ys/W50d_Qda4XI/AAAAAAAACZ8/r-SYmxXeyFAVaem1w3iMDo5Wk9sw-ogCQCLcBGAs/s1600/DSC_0119.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1065" data-original-width="1600" height="424" src="https://4.bp.blogspot.com/-_BacWBBZ8ys/W50d_Qda4XI/AAAAAAAACZ8/r-SYmxXeyFAVaem1w3iMDo5Wk9sw-ogCQCLcBGAs/s640/DSC_0119.JPG" width="640" /></a><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: center;">
<b><br /></b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-Mu68p1YxCvc/XP_FPwmOc-I/AAAAAAAACig/jvdfgoiCBB41eaJINXlj3AqLI3i9mkmDACLcBGAs/s1600/DSC_0128.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1065" data-original-width="1600" height="425" src="https://1.bp.blogspot.com/-Mu68p1YxCvc/XP_FPwmOc-I/AAAAAAAACig/jvdfgoiCBB41eaJINXlj3AqLI3i9mkmDACLcBGAs/s640/DSC_0128.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Soumrak království (Morgan Rhodes) — <b>110 Kč</b><br />
Jiskra v popelu (Sabaa Tahir) — <b>110 Kč</b><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>
<b><br /></b>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-7HjM4eskYh8/XjwE7-UeVDI/AAAAAAAAClg/OuZZftUkmeEeaZgfS57c2hRm36OVSIjSwCLcBGAsYHQ/s1600/DSC_0260.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1061" data-original-width="1600" height="424" src="https://1.bp.blogspot.com/-7HjM4eskYh8/XjwE7-UeVDI/AAAAAAAAClg/OuZZftUkmeEeaZgfS57c2hRm36OVSIjSwCLcBGAsYHQ/s640/DSC_0260.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Napsáno krví (Andrea Kane) — <b>60 Kč / čteno třikrát</b><br /></div>
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-45045133968310247762017-06-05T17:54:00.002+01:002022-08-09T10:15:01.351+01:00Čtyři roky a jeden život<div>
<div style="text-align: left;">
Sakra. Poslední článek se zrodil v květnu 2016.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: left;">
Od té doby je to více jak 12 měsíců. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: left;">
Celkem uplynuly asi čtyři nejdůležitější roky mého života. Světe, div se, za všechno může škola – teda, ne jenom ona, protože velkou roli hráli i lidé kolem mě, ale to je příběh na jindy. Důležité je, že tenhle článek jsem měl v hlavě už nějakou dobu, ale teprve až teď se mi podařilo si k němu konečně sednout a napsat ho s čistým svědomím, klidnou duší a vnitřním pokojem, že mě už nečekají žádné školní povinnosti. V září to totiž bude dlouhých – a přesto tak krátkých – 48 měsíců, co jsem nastoupil na střední školu a konečně se vymanil ze začarovaného a prohnilého kruhu jménem "základní škola". Nalijme si čistého vína, těch devět let bylo v úplném závěru už dost i na mě. Vzhledem k tomu, že mě přibližně poslední tři roky na základce docela zničily, jediným pojítkem se světem mi zůstával blog, díky kterému jsem měl (a pořád mám) možnost potkat super lidi zabývající se stejnými koníčky jako já. Od založení Magician's Book proběhlo hodně experimentů, vznikla má první recenze, podařilo se mi uzavřít spolupráci a byl jsem schopen se nějakým způsobem začlenit do bloggerské komunity. V září roku 2013 jsem následně nastoupil do Ostravy na obor grafika – animace, což určitě většina z vás taky postřehla. Byla to škola, na kterou jsem se chtěl dostat a dodnes své volby nelituji, byť zjištění, že mi cestování a učení zabere i to málo času, co mi zbylo, mě překvapilo. Zpočátku silně nemile.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<a name='more'></a></div>
<div>
<div style="text-align: left;">
Řeknu to na rovinu: Ve škole jsem pobýval tak dlouho, kolik může strávit zaměstnanec v práci. Tudíž 40 hodin týdně. Pokud započítáte i volné hodiny, tak vlastně ještě víc. Je jasné, že se to trochu projevilo i na mé blogovací aktivitě, o čemž by mohly vyprávět i pavučiny v rozích stránky a sklepeních archívu. Mnohdy mi nikdo nevěřil, že chodit na uměleckou je složité (jak časově, tak psychicky). "Však si tam jenom kreslíte, ne? Co je na tom těžkého?" Dlouhé bezesné noci, umělecké bloky a nedostatek inspirace. Tohle by bylo možná ještě fajn, ale pokud k tomu přidáte tlak učitelů, kteří chtějí práce do určitého termínu se slovy, že přeci máme hodně volného času a že pouze jejich předmět je nejdůležitější, už to není taková sranda. Teď si vezměte, že se domů doplazíte v sedm večer, připadáte si jak Glum a jediné, na co se zmůžete, je: "Milášek má hlad". To se střídá s dny, kdy se cítíte jako hadr, se kterým akorát vytřeli školní jídelnu. Člověk si myslí, že když bude chodit na uměleckou školu, začne si žít jako bohém. Zní to krásně, že? Každý si říká, že umělci mají super život. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: left;">
No.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: left;">
Jak se to vezme. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div>
<div style="text-align: left;">
Za čtyři roky jsem si třeba uvědomil, že umělcem být nechci – umělec jakožto osoba idealizovaná v hlavách většiny populace. Nedokážu si představit sám sebe jako člověka vystavujícího svá díla v galeriích; někoho, kdo se bude pohybovat mezi lidmi, kteří by dokázali dlouho debatovat o konceptech a moderním umění. Promiňte, ale tohle vážně ne. Co jsem se ale opravdu <i>naučil</i>, je aspoň způsob, jak na moderní umění nahlížet. Schválně, podívejte se na obrázek níže.</div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://nd01.jxs.cz/054/366/13bdbdcd18_24734346_o2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="334" data-original-width="500" height="266" src="http://nd01.jxs.cz/054/366/13bdbdcd18_24734346_o2.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Joseph Kosuth – Jedna a tři židle</i></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="clear: both;">
<div style="text-align: left;">
Rozumíte? Kdybyste něco takového potkali v galerii, pravděpodobně byste tomu nevěnovali pozornost – abych se přiznal, já si v galeriích poslední dobou dávám pozor na všechno, protože dnes je i pytel plný odpadků umění. Kosuthova práce <i>Jedna a tři židle</i> je jenom zobrazení trojího vnímání reality: fotografie, skutečného předmětu a významu slova. Právě tahle definice, pouhá myšlenka, je pravé umělecké dílo. Vystavte si v galerii pisoár, ale pokud přijde deset kritiků umění a řekne něco jiného, teprve poté si uvědomíte, že jste splnili opravdovou podstatu <i>umění. </i>Tato práce je ukázkou, kam dnešní tvorba směřuje – <i>Jedna a tři židle</i> stály na samotném zrození konceptu jakožto uměleckého směru. Vzniklo tím něco, co vlastně nechápeme.</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
K téhle prosté myšlence jsem se musel prokousat až po čtyřech letech studia. Abyste opravdu pochopili moderní umění, musíte mu věnovat čas a úsilí. Je to vlastně úplně stejné, jako kdybyste se znovu učili chodit. Zkoušíte to znova a znova, pořád dokola, než přijde okamžik, kdy to půjde. Až na to, že o umění se musíte ještě hluboce zajímat a zasvětit tomu "celý život" – a to je něco, po čem netoužím. Ano, díky dokonalé výuce dějin umění jsem pochopil principy tvorby od pravěku až po druhou polovinu 20. století; chápu pohnutky starých mistrů, stejně jako těch nových, a vlastně mi někdy přijdou věci, které rodina odsoudí jako absurdní, hloupé a odfláknuté, mnohem zajímavější a s větší myšlenkou. Nesnáším lidi, kteří přijdou do galerie se slovy: "Tohle bych mohl udělat taky." Mohl, ale neudělal. Věci, které se jeví jako povrchní, jsou mnohdy mnohem složitější, než si myslíte, proto mějte trpělivost. Díky tomu se mi podařilo povýšit estetické cítění na novou úroveň, ale vím, že cesta tohoto druhu umění pro mě není tou pravou. Tím pádem je tady vlastně první bod mého sdělení: čtyři roky mi trvalo, než jsem pochopil skutečnou podstatu být umělcem. Protože k této práci se pojí neustálé obhajování. Osmkrát jsem prožil pololetní a klauzurní práce. Všechno, co jste vytvořili, muselo mít smysl. Nešlo o estetické záležitosti; dílo s myšlenkou bylo lepší. Neustále se všude musel cpát skrytý význam. A to mě zdegenerovalo a unavilo.</div>
</div>
<div style="clear: both;">
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
<div style="clear: both;"><div style="text-align: left;">K tomu se vlastně váže i samotný obor animace. Můj prvotní cíl, proč jsem si animaci vybral, bylo se přiblížit filmu, což se mi svým způsobem podařilo. Měl jsem možnost jít na dvoutýdenní praxi do ostravského animačního studia pracujícího pro Českou televizi, vidět lidi při opravdové práci a aspoň trochu načuchnout atmosférou skutečného studia. Výsledek byl odvysílán v televizi a byť jsme s ním s kamarádkou nebyli úplně spokojeni, vyzkoušeli jsme si něco nového. Možná, že právě tahle zkušenost může za to, že jsem si uvědomil, že animace není tak úplně pro mě. Není to tím, že by studium nesplnilo má očekávání, to v žádném případě. Pochopil jsem principy tvorby, které se dají promítnout do celé audiovizuální tvorby. Během půlroku, kdy jsem pracoval na animovaném filmu sloužícímu jako výstup k maturitě, se mi utřídily myšlenky a během chvil, kdy jsem neměl nutkání s tím vším seknout a raději jít skočit z okna, mi došlo, že hraný film by byl to správné. Zní to, jako kdyby s tím bylo méně práce, když odpadá kreslení a přidružené práce, že? Houby. Vyjde to úplně nastejno. S obojím je práce jak na kostele a všechno vám při vysokém nasazení bude útočit na psychiku. Své rozhodnutí jsem zpečetil několika přihláškami. Dva neúspěchy; jedno přijetí; to další bude záviset na přijímacím řízení asi za dva týdny. Když se nad tím tak zamyslím, tak možná že právě tenhle druh umění je to, po čem má duše prahne... Pokud bych se opravdu na vysněnou školu dostal, stačila by vedlejší práce v podobě grafiky, včetně sazby textů. Víc bych nepotřeboval. Další únavná a úmorná práce, ale to víte, mít v moci a ovládat písmenka je prostě moje slabost.</div>
</div>
<div style="clear: both;">
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-b64qVYmyzeM/WS6uOkSh4uI/AAAAAAAACQQ/mmra8dtXLP4eS1M1sK1t4jLShW6CO-c9QCLcB/s1600/DSC_0697.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: left;"><img border="3" data-original-height="1065" data-original-width="1600" height="212" src="https://2.bp.blogspot.com/-b64qVYmyzeM/WS6uOkSh4uI/AAAAAAAACQQ/mmra8dtXLP4eS1M1sK1t4jLShW6CO-c9QCLcB/s320/DSC_0697.JPG" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: left;">
Díky tomu, že jsem byl schopen si více vážit volného času (a v tom důsledku zanevřel nad čtením), se mi konečně podařilo splnit si své sny. Myslím, že opustit na nějakou dobu knížky, sociální sítě a opravdu se rozhlížet kolem sebe, bylo očistné. Najednou jsem začal cestovat. Polsko, Vídeň, Řecko, Itálie, Británie. Byl jsem tam sám, případně s přáteli. Když jsem letěl do Řecka, letenky se koupily dva dny před odletem, dokonce jsem musel utíkat z moderování školní akce, abych stihl letadlo. Pro mě to byla i nějaká forma osamostatnění. Najednou jste někde sami, maminčina sukně není poblíž a pokud nepotlačíte strach oslovit cizí lidi, spěchajících za svou prací a řešících vlastní problémy, tak zůstanete na Oxford Street úplně sami, ztraceni, možná se zastavíte na tom šíleném přechodu, kde se chodí na uhlopříčku. Mé (slepé) oči konečně viděly Londýn a Leeds a já se mohl opravdu procházet ulicemi plných cizích a velice milých lidí, kteří byli ochotní jako... řekněme, že na takhle ochotné lidi v MHD málokdy narazíte. A výsledek toho všeho? Mám naplánovanou další cestu a rozhodně se chci podívat dál za obzor.<br />
<br /></div>
</div>
<blockquote class="instagram-media" data-instgrm-captioned="" data-instgrm-version="7" style="background: rgb(255, 255, 255); border-radius: 3px; border: 0px; box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.5) 0px 0px 1px 0px, rgba(0, 0, 0, 0.15) 0px 1px 10px 0px; margin: 1px; max-width: 658px; padding: 0px; width: 99.375%;">
<div style="padding: 8px;">
<div style="background: rgb(248, 248, 248); line-height: 0; margin-top: 40px; padding: 28.1481% 0px; text-align: center; width: 100%;">
<div style="background: url(data:image/png; display: block; height: 44px; margin: 0 auto -44px; position: relative; top: -22px; width: 44px;">
</div>
</div>
<div style="margin: 8px 0px 0px; padding: 0px 4px;">
<a href="https://www.instagram.com/p/BOamUnLjILF/" style="color: black; font-family: arial, sans-serif; font-size: 14px; font-style: normal; font-weight: normal; line-height: 17px; overflow-wrap: break-word; text-decoration: none; word-wrap: break-word;" target="_blank">Love yourself! Because you, who read this, deserve it. Happy holidays! :3 Thank you @petrinka_mnau #quote #staystrong #happyholidays #merrychristmas #me #czechboy #selfportrait #soon #hardworking #lasttimeihope #glasses #loveyourself</a></div>
<div style="color: #c9c8cd; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17px; margin-bottom: 0px; margin-top: 8px; overflow: hidden; padding: 8px 0px 7px; text-align: center; text-overflow: ellipsis; white-space: nowrap;">
Příspěvek sdílený Filip (@filipskh), <time datetime="2016-12-24T21:50:53+00:00" style="font-family: Arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17px;">Pro 24, 2016 v 1:50 PST</time></div>
</div>
</blockquote>
<script async="" defer="" src="//platform.instagram.com/en_US/embeds.js"></script>
<br />
<div style="text-align: left;">
Další velká změna proběhla vlastně ve mně samotném. Když jsem nastoupil do školy, byl jsem introvert. Nějak jsem sám sebe nechápal a vlastně nerad vůbec ukazoval, že jsem součástí kolektivu. Lepší je zůstat skrytý, než na sebe strhávat pozornost, že jo? Jenže tohle přesvědčení se rozpadlo jako domeček z karet. Najednou mě lidé kolem začali podporovat a v mé hlavě se něco málo odbouralo. Sakra, vždyť před čtyřmi roky bych se neopovážil vejít na pódium; nedávno jsem moderoval dvě školní akce před celou školou (přibližně 250 lidí). Najednou jsem si uvědomil, že jsem schopen mluvit před lidmi a utápět se v tom nejlepším pocitu: smích obecenstva vyvolaný vaším vtipem, tleskání, poděkování. Zní to jako maličkost, ale pro mě je to velká věc. Z introverta se stal introvertní extrovert a i když to pořád není takové, jaké bych chtěl, věřím, že se to prostě... zlepší. Teď už jo. Třeba nedávno jsem navštívil jedny z mnoha přijímaček, kde jsem byl schopen okamžitě navázat konverzaci s neznámým člověkem, což je něco, co by se mé mladé já neopovážilo udělat. Vytratila se velká dávka trémy a zatímco všichni v Bratislavě na přijímačkách stresovali z ústního pohovoru, já byl v klidu. Byl jsem schopný přiznat svojí chybu, obhájit se, uvolnit atmosféru a vyjít s úsměvem na tváři, byť mi na postup chyběly čtyři body. Ale takový je už život. Dokázal jsem konečně nějak přijmout, jak vypadám a už se tak moc neštítím objektivů foťáků (i když... nutkání prudce ucuknout, když někdo fotí, mi už asi zůstane).</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-oGT7uitYDNM/WS6-_ZxGoiI/AAAAAAAACQs/zh6rRbJX89cXhQhfKwnYU_fIKr9DKgrigCLcB/s1600/IMG_20170314_151925.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: left;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://4.bp.blogspot.com/-oGT7uitYDNM/WS6-_ZxGoiI/AAAAAAAACQs/zh6rRbJX89cXhQhfKwnYU_fIKr9DKgrigCLcB/s320/IMG_20170314_151925.jpg" width="240" /></a></div>
<div style="text-align: left;">
A co vlastně teď, po úspěšně vykonané maturitě? Čekají mě čtyři měsíce prázdnin, během kterých ani nevím, co budu dělat. Najednou mám tolik času. Je to k zbláznění. Sice mám v plánu pár věcí, ale kdo ví, jak vlastně dopadnou. Důležité je volno – zasloužený odpočinek po čtyřech letech dřiny. Možná to zavání probuzením blogu k životu a zase se navrátit k psaní. Psát budu, ale asi ne články. Blog k životu proberu, ale ne tak, jak myslíte. Za tu dobu nulové aktivity mi došlo, že to bylo správně. Věděl jsem, že se mi podařilo se zaprodat ostatním a místo psaní z vášně se ze mně stala komerční sra*ka. Najednou mě totiž přestalo psaní bavit a já věděl, že to všechno dělám jenom kvůli recenzním výtiskům. Smysl mého blogování tedy zemřel. Konverzace s <a href="https://bokniha.blogspot.cz/"><b>Katherine</b></a> (která je super, i když to už sama dávno ví) mi dopomohla dojít k tomuto rozhodnutí, ba dokonce mě i svým způsobem dokopala k napsání celého článku. Už teď se těším, až zase budu pokračovat v povídkách. Rozmrazím pozastavenou spolupráci s Knihcentrem a občas nějakou recenzi napíšu, tentokrát už ne z nutnosti, ale z radosti. Mezitím se budu snažit rozvíjet v kresbě (ke které jsem zpočátku cítil tak velkou nenávist, teď ji mám rád), grafice (to je prostě láska) a psaní, případně i audiovizuální tvorbě. Aktivní budu na FB stránce blogu, protože jak bylo řečeno: je škoda všechno zahodit. Blog tedy žít bude. Tiše a na první pohled mrtvě, ale přesto. Pozornost proto raději upírejte na již zmíněnou sociální síť, případně na GoodReads a uvidíte, že vám nic neunikne.</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Nakonec je tady poslední zpráva. Blog změnil svůj kabát a jméno. Magician's Book končí. Místo něj nastupuje <b>Knižní výsos – vysosni to nejlepší</b>. Nad touhle změnou jsem přemýšlel už minulý rok, ale z důvodu nedostatku času, abych hledal na internetu tu správnou šablonu, z plánu sešlo. Anglický název mi připomíná první rok blogování, kdy jsem byl ještě malý domácí skřítek. Najednou ale uplynulo několik let a přišlo prozření, jak je zbytečné, aby se zrovna můj blog jmenoval anglicky – do zahraničí s českými články neprorazím, tak proč prostě české kořeny nepřiznat v plné parádě?Název se potom dostavil už sám. Cílem bylo ukázat, že v lidských silách není možné přečíst všechny knížky. Každý z nás si vybírá pouze část, která je mu sympatická. Knížky, co čteme, si z té velké hromady prostě "vysosneme". Žádný velký koncept, žádná velká myšlenka. Prostý selský rozum. Zatím změnou prošla jenom hlavička blogu, protože vím, že někteří ze čtenářů jsou stálí, a proto bych je nerad zmátl změnou samotné webové adresy, proto se k této změně rozhodnu až po <b>půl roce</b>, případně po <b>roce</b>, kdy se Knižní výsos zažije a usadí do podvědomí. Co se týče FB stránky, změna názvu proběhne až ve chvíli, kdy tak svolí Facebook samotný. </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: left;">
Tohle rozhodnutí a článek beru jako manifest; velkou čáru oddělující jednu etapu. Mám v plánu se zbavit knížek, které se mi doma nahromadily, takže rozhodně tady rozjedu ještě nějaký bazar s cenami doslova za hubičku (protože proč mít kousky doma, když vím, že je už číst nebudu?). Pokud jste došli až sem, na úplný konec článku, gratuluji. Vím, že je to dlouhý text, na první pohled vypadá ještě delší, ale doufám, že po přečtení pochopíte mé pohnutky a důvodu, proč jsem se tak rozhodl. Na závěr je tady má maturitní práce, se kterou jsem úspěšně odešel ze střední umělecké školy. Příběh je ve zkratce o snaze najít své místo v životě a že někdy se snažíme naplnit sny jiných, zatímco nám ty vlastní unikají... Pro plnou kvalitu klikněte i na nádherných 1080p!<br />
<br />
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/MIR8PTofqOk/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/MIR8PTofqOk?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br /></div>
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-60406819985207690012016-05-08T13:22:00.000+01:002017-06-04T20:11:22.659+01:00RC Review: Jiskra v popelu<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/w/278/img/catalog/img/1108.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/w/278/img/catalog/img/1108.jpg" height="320" width="214" /></a></div>
<b>Název:</b> Jiskra v popelu<br />
<b>Počet stran:</b> 450<br />
<b>Autor: </b>Sabaa Tahir<br />
<b>Vydavatel</b>: Host<br />
<b>Série:</b> Jiskra v popelu #1<br />
<b>Orig. název:</b> An Ember in the Ashes<br />
<blockquote>
<i></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<i><i>Své tělo a krev zaslibte Impériu. Srdce si však ponechejte.</i></i></div>
<i>
</i>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<i><i>Sirotek bojující za svou rodinu. Voják bojující za svobodu. Jiskra v popelu je epická fantasy odehrávající se v brutálním světě podobném Římské říši.</i></i></div>
<i>
</i>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<i><i>Laia je dívka z lidu Učenců, který žije pod tvrdou nadvládou Válečnického impéria. Když je její bratr zatčen za velezradu, nabídnou jí učenečtí povstalci bojující proti Impériu dohodu: pokud se nechá prodat jako otrokyně na imperiální vojenskou akademii a bude pro ně špehovat, zachrání jejího bratra před popravou.</i></i></div>
<i>
</i>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<i><i>Elias, nejlepší voják na akademii, je znechucený pronásledováním a zabíjením Učenců a rozhodne se dezertovat. Než však stačí utéct, dostane příkaz zúčastnit se Zkoušek, nemilosrdné soutěže, z níž má vzejít nový válečnický císař. Prohrát znamená okamžitou smrt, zvítězit znamená ztratit vlastní duši.</i></i></div>
<i>
</i>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<i><i>Když se Laiiny a Eliasovy cesty na akademii zkříží, oba zjistí, že jejich osudy jsou propojené víc, než by si vůbec dokázali představit, a že jejich rozhodnutí může změnit budoucnost celého Impéria.</i></i></div>
<i>
</i></blockquote>
<br />
<a name='more'></a><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/MoEgjUiv870zTNZld0IC4-XCbUJGT-yiACKgB/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="40" src="https://4.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/MoEgjUiv870zTNZld0IC4-XCbUJGT-yiACKgB/s200/mezera.png" width="200" /></a></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Velebte Impérium a váš život bude sice těžký, ale bude aspoň nějaký. Učenci,
kdysi dávno mocný lid, dnes pouze zotročený národ, přežívají ve stínu strachu a
obav. Všichni čekají na chvíli, kdy povstanou a opět se stanou svobodnými. Odboj
je ale pronásledován a ze strany Impéria potlačován. A tak Učenci vyčkávají na
jiskru, která by započala změnu. Jiskru, která by mohla sežehnout celý
svět. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Laia pochází z rodu Učenců trpícím pod tyranii Impéria. Kdysi dávno
sice přišla o oba rodiče, ale pořád má kolem sebe bratra a prarodiče, kteří
stojí při ní a pomáhají jí. Byli tady pro ni v nejtěžších chvílích; byli
to právě oni, kdo z ní vytvořili Laiu, sebevědomou a tvrdohlavou dívku. To
vše do doby, než její bratr přinese skicák s nákresy největšího tajemství
Impéria. Během mrknutí oka se Laie celý život roztříští – její bratr je zatčen
za velezradu a všichni, které milovala, jsou ji vzati tam, kam je nemůže
následovat. Utíká pryč, ale má vůbec šanci na přežití ve městě bez jídla,
přístřeší a kohokoli, kdo by se Učence pronásledovaného vojáky zastal? Ví, že sama
bratra nikdy nezachrání. Jedinou nadějí je odboj, který v ní vidí
potenciál, avšak svou pomoc chtějí oplatit protislužbou. Musí se vydávat za
otrokyni u nejmocnější a nejkrutější ženy Impéria. Záchrana bratra je pro Laiu nejvyšší
prioritou, ale je dost tvrdá, aby u ženy vyvolávající strach i
v zocelených mužích, přežila? Přeci jen, její bývalá otrokyně nespáchala
sebevraždu z pouhého rozmaru. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Elias, nejlepší voják Impéria, je jeden z mála lidí uvědomující si skutečnou
podobu systému Impéria. Je zhnusen sám sebou, společností, šamšíry, jež obraly o
život již desítky lidí. Na rozdíl od svých přátel v krutosti, týraní a
zabíjení nevinných nevidí smysl. Proto se hned po jmenování plnohodnotné Masky
rozhoduje pokusit o útěk z akademie skrz katakomby – teprve poté by mohl
být svobodný. Je ochoten opustit své přátele, dokonce i Helenu, k níž cítí
velkou náklonnost. Jeho dokonalý plán ale zkříží auguři v okamžiku, kdy vyhlásí
Zkoušky na výběr nového císaře, který má nastolit novou éru. Jeden císař, jeden
Krkavec, dva mrtví. Do toho všeho se zaplete jedna otrokyně u kapitánky
šerosrázské akademie. Osudy mnoha lidí jsou propleteny a budou ukončeny ve
prospěch Impéria… nebo světa, k němuž se blíží revoluce. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Život je plný okamžiků, které nic neznamenají. A
pak jednoho dne přijde jediný okamžik, který rozhodne o každé následující
vteřině. Okamžik, kdy Darin vykřikl – to byl přesně takový okamžik. Byla to
zkouška odvahy a síly. A já jsem v ní neobstála.<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Země plná písku, jedna nebezpečná válečná akademie a odboj, který se snaží
získat bývalou slávu zotročeného národa. Sabaa Tahirová svůj svět – podle všech
zdrojů inspirován antickým Římem – staví pomalu, možná až pomaleji, než je
zdrávo. Dává si ale záležet na kvalitě fungující dostatečně na to, aby vše
držela pohromadě a utvářela aspoň prchavou myšlenku celku. Malé semínko
potenciálu provázeného s autorčiným světem, její snahou odhalovat záclonku
zakrývající historii Impéria, zotročených Učenců a život a výcvik masek,
opravdu v <i>Jiskře v popelu</i> existuje. Kniha se dá tak sama o
sobě považovat za přírůstek do česky vydaných young adult jako kousek něčeho,
co neobsahuje na první pohled patrný klišovitý milostný trojúhelník, což příběh
oprošťuje a dává mu tak volnost si žít vlastním životem. Avšak kde něco nabude,
musí taky pozbýt. Dá se pochopit, když narazíme na upadající atmosféru působící
plošně; prominout se dá i období, které je antickému Římu vzdálené stejně jako
mysl mnohých ve škole. Ovšem na to, aby kdokoli přehlédl naprosté udupání děje
a postav do země, by musel být každý čtenář naprostý neznaboh světa skutečného,
o tom literárním nemluvě. Protože to, co spáchala Sabat Tahirová, se dá
přehlížet stěží. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Dá se říci, že <i>Jiskra v popelu</i> je dalším příkladem knih, které
samy o sobě dokážou fungovat – hoďte je do vody a uvidíte, že jádro příběhu
bude plavat. To, že se kolem něj ale bude koncentrovat velká dávka omáčky, se
odstranit bohužel nedá. Prostředí šerosrázské akademie Sabba Tahirová zabíjí
průběžně a každá další rána znamená malý infarkt celé knihy. Děj se sune slimáčím
tempem, je klasický, průhledný, nevýrazný. Jedno velké klišé, se kterým se
můžeme setkat v jakémkoli průměrném výtvoru. <i>Jiskra v popelu</i>
z řady nevybočuje ničím naprosto originálním a zajímavým. Nemusíte být ani
zběhlí v young adult a dystopiích, abyste už ve čtvrtině odhadli, jak
kniha dopadne; už po pár kapitolách věděli, jaké budou kroky postav a za jak
dlouhou nastanou zvraty, které by měly čtenářům připomenout, že děj je udržován
při životě. Únik nikdo nenalezne ani v akčních scénách, ve kterých jde
vidět autorčina snaha, avšak výsledek nedosáhl zdaleka kýženého efektu. Sabba
Tahirová chce, aby byl její příběh napínavě akční, plný obratů, ze kterých
budou oči přecházet. Ve skutečnosti je vše prostoduché a až moc jednoduché. Všechno
žije jenom sílou vůle a teprve až na této knize můžete být svědky plynutí
proudu času, které je v tomto podání opravdu velmi pomalé. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Dalším bodem úrazu je hlavní hrdinka, mladá Laia, která během jedné chvíle
přijde takřka o vše. V prologu nám slibuje svou odvahu bojovat proti zlu a
systému; snaží se nám vnutit, že je schopna jít naproti osudu a přijmout vše,
co bude třeba, aby zachránil své milované. Jenže poté se ukáže, jak naivní
vlastně je. Do bubliny představy spravedlivého a hodného světa nikoho nevpustí.
Její činy jsou iracionální a dokonce i po tom všem, co ztratila, je pořád
odhodlána věřit každému slovu – ať už tomu od přítele, či nepřítele. Málokdo by
se jí přeci opovážil lhát, když jsou její činy tak smělé, nemám-li pravdu? Protiklad
k její osobě měla být postavena osoba Eliase, jehož život je plný pochyb a
opět té naivní představy, že dokáže všemu zlu učinit přítrž – a když už ne
zcela, tak před ním aspoň uteče. Jedinou výjimku tvoří z více jak tři sta
stran až velitelka šerosrázské akademie, ďábel v ženském těle. Jako postava
aspoň trochu vyniká, má osobitý charakter. Její kouzlo nespočívá ani tak
v krutosti a týrání, ale spíše v tom, že se jako jedna z mála přibližuje
tomu, aby byla vytvořena dostatečně reálně na to, aby byla ovládána jako
dřevěná loutka. Každý ostatní aktér knihy je nevýrazný kámen, který letí tam,
kam ho autorka hodí. Žádný odklon, žádná pravděpodobnost, že začne sám od sebe
létat. Sabaa Tahirová nevnesla do vlastní knihy život, natož velkou dávku
kreativity. Zklamala. Neztrácí tím pádem čtení knih všechno, kvůli čemu je to
tak neobyčejný zážitek?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„Na světě jsou dva druhy viny,“ řeknu tiše. „Jeden
z nich je břemeno a ten druhý ti udává směr. Musíš dovolit, aby ti vina
sloužila jako něco, co tě pohání. Aby ti připomínala, kým se chceš stát. Udělej
si v mysli tlustou čáru. A už ji nikdy nepřekračuj. Máš duši. Je
poškozená, ale je tam. Nedovol jim, aby ti ji vzali, Eliasi.“<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i>Jiskra v popelu</i> je
dostatečně fikaná na to, aby klamala svým vzhledem. Navenek nás láká kvalitně
provedená obálka, zajímavá anotace, nadšené recenze čtenářů, na které se lehce
narazí, než na ty negativní. Avšak každý by si měl dávat pozor na pravou podobu
této knihy. Hlavní hrdinka je naivní, hloupá a věří svým vlastním představám.
Elias je mladý bojovník, který má dost zabíjení a myslí si, že svým odchodem
z Akademie změní vše kolem sebe. Svět je vše, jenom ne antický, čemuž ani
nepomáhá příběh táhnoucí se jako týden před výplatou. Možná přinese další díl
změnu. Možná ne. Důležité je se ale zeptat: Oplácí se tedy trávit čas zrovna nad
<i>touto</i> knihou? <o:p></o:p></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-kJWYCsyIhEA/UdgLMkFAv7I/AAAAAAAABBk/Ci9-AkmLdAY9C5qoaOmMuPDDbaR7z02yACKgB/s1600/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_2.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="60" src="https://1.bp.blogspot.com/-kJWYCsyIhEA/UdgLMkFAv7I/AAAAAAAABBk/Ci9-AkmLdAY9C5qoaOmMuPDDbaR7z02yACKgB/s200/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_2.png" width="115" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji <a href="http://knihcentrum.cz/">Knihcentrum.cz</a></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Knihu si můžete pořídit: <a href="http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/fantasy-sci-fi-young-adult/jiskra-v-popelu-1108">Host</a> | <a href="http://www.knihcentrum.cz/jiskra-v-popelu">Knihcentrum</a></i></div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-44162452679857104542016-03-28T13:05:00.000+01:002016-04-07T12:33:57.530+01:00A co bude dál? <div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Poslední
datovaný článek byl zveřejněn 14. února. Uběhl více jak měsíc a na blogu je
pořád mrtvo – tenhle stav nastal už od chvíle, kdy se mezi články
vytvořila prodleva větší než ta týdenní. Celý jeden rok jsem se snažil držet
blog naživu díky recenzím a… vlastně jenom recenzím. Už hodně dlouhou dobu jsem
se vlastnímu blogu vyhýbal jako čert kříži, protože úvodní stránka mi pořád
jenom připomínala, že mám jednu nepovinnou povinnost. Vždycky, když jsem si
psaní článků chtěl sednout, našel jsem si něco jiného; uvědomil jsem si, že
tapeta na počítači potřebuje uklidit; že bych měl raději kreslit; že i koukání
z okna je zajímavější, než rozvíjení svého spisovatelského umu. Avšak teď jsem
se zatvrdil, po dlouhé době si<span class="apple-converted-space"> </span><i>vlastní</i> blog
otevřel a rozhodl se napsat tento článek. <o:p></o:p></div>
</div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<div style="text-align: justify;">
Kdybych chtěl, mohl bych se vymlouvat. Člověk je
inteligentní a fikaný tvor, který je schopen si najít výmluvu na vše, na co si
jen umane. Mohu tvrdit, že nemám čas, ale pravda je vlastně úplně jiná. Ve
škole trávím čtyři dny v týdny deset hodin, v pátek pouze šest. Dá se říci, že
víkendy mám volné a i když to jsou jediné dva dny, kdy dospávám, připravuji si
podklady pro úkoly a práce na zbytek týdne, čas na sebe si najdu. Čtu a kreslím
(někdy spíše jenom to první). Dokonce i psaní jsem na více jak tři měsíce
odložil, byť jsem věděl, jak moc se na dopsání jednotlivých povídek těším. Na
dlouhou dobu jsem odložil dokonce i Bezejmenný, na což jsem silně naštvaný. To,
co mě postihlo, není prokrastinace – bože můj, vždyť ani ona nemůže mít tak
těžký dopad. Mohl bych obviňovat cokoli a kohokoli (dokonce i ten hrnek s čajem
vedle mě), ale k ničemu by to nebylo. Proto jsem se rozhodl ukázat na sebe a
hádejte! <o:p></o:p></div>
</div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<div style="text-align: justify;">
Jako lusknutím prstu se ukázalo, že mám pravdu. <o:p></o:p></div>
</div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<div style="text-align: justify;">
Můžu si za to sám, podílí se na tom vlastní lenivost a
neschopnost si uspořádat čas. Sekl jsem se a nemohl jsem se pohnout. Pátek a
sobotu jsem vždycky vypnul a v neděli, což byl jediný den, kdy se ve mně probudila chuť
něco dělat, jsem si uvědomil, že nestíhám a věci do školy mají přednost; tím
pádem odpadly osobní věci a viva la referáty, projevy a učení. Ze dne na den
jsem prostě přišel na to, že víkendy jsou mnohem jednodušší, když nemusím
přemýšlet nad tím, jakou recenzi zveřejním; že je prostě pohodlnější, když
nemusím nic dělat. Doslova. A do písmene. K tomu mi i došlo, že udržovat blog
jenom na základě recenzí je naprostá hloupost. Nemám to rád a přesto jsem k
tomu měl sklony. Pořád mám napsaných několik recenzí, které se<span class="apple-converted-space"> </span><i>musí</i> zveřejnit, ale co
potom? Číst a psát? Psát a číst? Začarovaný kruh, ze kterého není úniku. Bylo
mi jasné, že takhle to prostě fungovat nemůže.<span class="apple-converted-space"> </span><i>NESMÍ.</i><o:p></o:p></div>
</div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<div style="text-align: justify;">
</div>
<a name='more'></a></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V poslední době ale cítím, jak se na zamrzlém jezeře mé
blogové osobnosti objevují malé prasklinky – že to nejhorší už mám za sebou. Po
dlouhé době jsem se vrátil k psaní a vymyslel si dokonce i námět pro další
povídku, která by měla vzniknout hned po té obsáhlejší, odehrávající se v
období antiky. Začal jsem pořádně kreslit a po třech letech jsem konečně dospěl
do bodu, kdy se zlepšuji. Na kresbě lidské figury (aktu) mi to jde, podle učitele
jsem jeho „hřebec“ (doufám, že to myslí stejně jako já) a všechny ty šílené
emoční horské dráhy, se kterými jsem se snad už od začátku třeťáku potkával, se
konečně začaly uklidňovat. Člověk by si teda řekl: „Sakra, vždyť teď to všechno
začíná být zalité sluncem stejně jako příroda venku, ne?“ Na blogu by mohly
zase vznikat nové články, sem tam recenze, tvorba, která by byla
aspoň svým kouskem nová a nefungovala by podle zajetých pravidel nudných blogů.
Jako vždy je tady ale jedno velké „ale“, které se nade mnou vznáší jako bubák a
neustále se mi připomíná.Ten velký stín jsou pouhá čísla: 2016/2017. Dva roky,
které jsou a budou nejtěžší v mém životě. Psychicky i fyzicky. <o:p></o:p></div>
</div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<div style="text-align: justify;">
Tento rok je šílený
v rozvrhu a vykonávané práce. Jednou to byl výlet do Anglie, podruhé
dvoutýdenní praxe, dále zase pololetky. Deset hodin ve škole a podobně. Učitelé
na nás začínají mít větší nároky na připomínku toho, že se příští rok blíží
mílovými kroky a to znamená, že se ze mě stane maturant (pokud mě cestou do
školy nesrazí auto… nebo něco podobného). I když se maturity zase až tak
nebojím – ale akceptuji, že je to velký strašák –, věci k tomu začínají
přibývat. Čtenářské deníky, testy a podobně. Příští rok bude zabiják a nejen
kvůli tomu. Protože se už tedy chystám ze střední příští rok odejít do světa,
mám v plánu odejít rovnou na nějakou výšku. Problém číslo dvě. Přesněji mám v
očku dvě vysoké školy – Baťovku ve Zlíně a FAMU v Praze. Nebyl bych to
samozřejmě já, abych si život zjednodušoval, a protože jsou obě školy mým
vysněným oborem zaměřeny umělecky, musím vytvořit několik domácích úkolů, aby
mě vůbec k třídenním přijímačkám připustili.</div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-U3da19KPOm0/VvkX9VPhVvI/AAAAAAAACKs/2yaZxojAoMcawhi4S701EgBHkPYb04g4g/s1600/Nepojmenovan%25C3%25BD%2B1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="344" src="https://2.bp.blogspot.com/-U3da19KPOm0/VvkX9VPhVvI/AAAAAAAACKs/2yaZxojAoMcawhi4S701EgBHkPYb04g4g/s640/Nepojmenovan%25C3%25BD%2B1.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Co to tedy ve výsledku znamená? Hodně těžké práce a ještě více dřiny. K tomu si musím připočítat i maturitní film, jenž bude sloužit jako výstup za celé čtyři roky studia. Věci k přijímačkám musím dokončit do listopadu, maturovat bych měl v květnu. Vzhledem k tomu, že si zatím ani u jedné odrážky nemohu nakreslit fajfku, tak mě to drtí ještě víc. Na tom všem chci začít pracovat posledními dny začínaje, prázdninami (snad) konče. Tenhle rok toho musím udělat co nejvíce a vím, že po dlouhé době budu mít pracovní letní prázdniny. Autoportrét mám z nějaké velké čtvrtiny vymyšlený, námět na maturitní film taky. Vytvořit svůj vlastní film, k té myšlence jsem došel teprve nedávno a nemám tudíž sebemenší představu. Povídky musím napsat, stejně jako eseje a rozbory. Musím si máknout, zatnout zuby a nějak všechno zvládnout. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Proč vám to ale všechno říkám. Trochu to zavání stěžováním, možná i chvástáním. Nevím, tento článek nepíši ani s jedním úmyslem. Mým cílem je jenom poukázat na to, že i když jsem to nejhorší už prošel a teoreticky bych mohl mít čas, vidíte, že mi do toho zase něco vlezlo. Dá se říci, že něco velkého. Sklouzávám snad opět k obhajování a odkládání? Možná. Teď si ale jsem jistý, že nechci psát články o ničem, natož nějak nuceně. Poslední dobou mi prostě přišlo, že to vše ztratilo onu jiskru. Momentálně jsem ale ve fázi, kdy si klidně počkám, než mě něco trkne do hlavy, než aby blog, který jsem pěstoval více jak tři roky, upadl vniveč. Je to součást mého života, mé tvorby a něco, čím se můžu reprezentovat. Jasně, recenze, které mám napsané, zveřejním. Některé jsou pro nakladatelství, některé pro mě. Musí jít na blog a já je nechci nosit v koutku mysli a neustále na ně pamatovat. Budu psát, protože je to to, v čem se chci rozvíjet a svými výtvory potom otravovat blízké. Blog pro mě bude pořád místem, kde se chci uchýlit a když už ne přímo on, tak aspoň Facebookova stránka, která – přiznejme si to na rovinu – chcípala stejně jako má vlastní stránka. Nyní je ale prioritou tento a příští rok. Chci se dostat na výšku, po které toužím a chci ze sebe vydat to nejlepší. Jestli chcete, klidně vás budu průběžně informovat a pokud se zadaří, tak i nafotit nějaké momentky z natáčení, tvorby a udělat z mého pracovního léta nějaký hromadný článek. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-cboSRxVOEp0/VvkazYWDPxI/AAAAAAAACK4/FwCqZyl-DnYlW9-ZRVrLW0hSZmgLRVH6A/s1600/Hawke_hotovo.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="162" src="https://1.bp.blogspot.com/-cboSRxVOEp0/VvkazYWDPxI/AAAAAAAACK4/FwCqZyl-DnYlW9-ZRVrLW0hSZmgLRVH6A/s400/Hawke_hotovo.png" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vysledovat přesný smysl tohoto článku je možná trochu komplikované. Chápu to a nedivím se. Tohle všechno ve mně žilo už nějaký ten měsíc a teprve teď jsem se konečně odhodlal to sepsat. Je docela možné, že jsem teď v očích některých klesl, ale mohu vás ujistit, že blog nikdy nezruším a pokusím se na něj přispívat s novými články. Přeci jen, bez místa, kde bych mohl psát a lidí, kteří by to, co napíšu, četli, bych asi nikdy nebyl tam, kde jsem teď. Co tedy bude dál? To nemohu s přesností říci. Doufám ale, že to bude optimistický scénář. </div>
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-89059489728703183472016-02-14T18:35:00.000+00:002017-06-04T20:02:54.598+01:00RC Review: Skleněný trůn <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-pj98Jn3JWQw/Vrd5Ph4o5QI/AAAAAAAACJ0/LgaVvsNqm4A/s1600/25568631.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://2.bp.blogspot.com/-pj98Jn3JWQw/Vrd5Ph4o5QI/AAAAAAAACJ0/LgaVvsNqm4A/s320/25568631.jpg" width="211" /></a></div>
<b>Název:</b> Skleněný trůn<br />
<b>Autor:</b> Sarah J. Maas<br />
<b>Počet stran:</b> 392<br />
<b>Vydavatel:</b> CooBoo<br />
<b>Série:</b> Skleněný trůn #1<br />
<b>Orig. název:</b> Throne of Glass<br />
<blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<i>V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaene byla od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit.</i></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaene teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.</i></div>
</div>
</blockquote>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="40" src="https://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s200/mezera.png" width="200" /></a></div>
Život vraha je vždycky těžký – takový člověk se musí naučit kráčet ve
stínech, mít nastražené uši a dávat pozor na všechny detaily. Vládci si často
libují ve vypisování velkých odměň za hlavy nájemných vrahů, ale nikoho nikdy
nenapadlo, že i když se jedná o špinavé povolání, vrazi jsou přeci jen taky
lidé. Někdy dokonce ani oni totiž netouží po ničem jiném, než dokončit zakázku
a užívat si svobody. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://sarahjmaas.com/wp-content/uploads/2012/05/Erilea-Final.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://sarahjmaas.com/wp-content/uploads/2012/05/Erilea-Final.jpg" height="235" width="320" /></a></div>
Vyřkněte v Andarlanu nahlas jméno Celaena Sardothien a i nohy těch
nejstatečnějších se začnou třást. Říká se, že v celém království není lepšího
vraha. Jenže sláva netrvá věčně a dokonce i tato obávaná vražedkyně je zajata a
poslána do solných dolů. Jeden rok je dlouhá doba a ona už přestává doufat, že přijde
nějaká spása. Jenže v tu chvíli se objeví korunní princ Dorian
v doprovodu velitele stráží Chaola, se kterými přichází i možnost doly
opustit. Cena za vykoupení je nebezpečná – musí se zúčastnit klání pořádané
králem, během kterého se na královském dvoře utkají ti nejlepší z vrahů.
Budou proti sobě navzájem bojovat, dokud nezbude pouze jeden. Jeden, jenž se stane
královským bojovníkem a po dokončení své služby získá svobodu. Celaena je
sebevědomá, neboť je to právě ona, která je nejlepší ze všech vrahů. Jenže po
příchodu do skleněného hradu si začíná uvědomovat skutečný rozměr nebezpečí,
které na ni mezi tvářemi zabijáků číhá. Vše se začne komplikovat a Celaena se
seznámí nejen s dalšími členy dvora, ale taktéž v králi – a nejen
v něm – uvidí skutečného nepřítele. Neví, komu má věřit. U dvora neznají
její pravou tvář, král ji nenávidí a k tomu všemu se během nocí odehrávají
ve skrytu hradu brutální vraždy. Má s tím snad nějakou spojitost její
přítomnost? A co lidé, kteří Celaena i přes její pověst věří? V princovi a
svém strážci nachází více, než by vůbec chtěla. Mladá vražedkyně už na počátku
věděla, že jí toto klání změní život. Jak ale moc, to si nedokázala představit
ani v nejdivočejších snech. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„Někdy nám lidé se zlou vůlí říkají věci, aby nás
zmátli a aby nás pronásledovali v myšlenkách dlouho poté, co jsme se jim
postavili.“<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Anotace jsou zlo. Po přečtené té na <i>Skleněný trůn</i> si hodně lidí řekne,
že se jedná o příběh vyprávějící o krutých vraždách, hrdince, která se ničeho
nebojí a že při čtení proniknou do tajů vražedných praktik. Jenže to varování o
tom, že ani jedno z toho kniha nesplňuje, se nikde nepíše. Už před
otevřením knihy jsem měl velká očekávání, protože tajemný svět vrahů je vždycky
něco neotřelého a nového. <i>Skleněný trůn</i> ale není vůbec o vraždění – o
něco takové v young adult žánru pravděpodobně nikdy nešlo a asi ani
nepůjde. Sarah J. Maas se raději zaměřuje na klasický klišé milostný
trojúhelník, který svým čtenářům podává po velkých dávkách. Důležité jsou šaty
a bály, než nože a plížení se. Je ale vtipné, že už po takovémhle zklamání si
autorka vložila zápletku do světa, který má velké předpoklady k tomu, aby
byl temný a nemilosrdný. Království je velice mile a zajímavě vystavěno. Starodávna
civilizace, která kdysi celý svět obývala, dodává plošnému příběhu aspoň nějaký
kousek rozměru. Autorka si dokonce i pohrála s nebezpečím, které vypadá
jako <i>skutečná</i> hrozba a ne jen jako nějaké plané sliby. Čtenář si i přes
zabití námětu může vybrat ze dvou možností – buď bude fandit králi, který vypadá
jako jediná postava s temnou stránkou namixovanou s dokonalou maskou
pro veřejnost, nebo starodávné zlo, které číhá nejen ve zdech skleněného hradu.
Jak je tedy možné, že v jedné knize existuje takový protiklad? A proč to
ksakru není jediný problém? <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://images6.fanpop.com/image/photos/37100000/-Celaena-throne-of-glass-37118987-355-612.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="http://images6.fanpop.com/image/photos/37100000/-Celaena-throne-of-glass-37118987-355-612.jpg" height="320" width="185" /></a></div>
Hlavní postavy jsou základním pilířem každého příběhu, jenže jak může
vypadat příběh s hlavní hrdinkou, která je všechno, jenom ne někým, koho
by šlo obdivovat? Celaeny Sardothien se všichni bojí. Během čtení <i>Skleněného
trůnu</i> vás o skutečnosti poučí facky rovnou z obou stran. Odkud se
strach z této mladé dívky vzal? Není mi známo, jak to Sarah J. Maas
s Celaenou zamýšlela, ale je jasné, že její osobnost mírně odflákla a už
vůbec nedokázala vyvolat respekt z této postavy. Celaena totiž není
vražedkyní, které bychom se měli v temných a bezesných nocích bát. Ano,
tato dívka je velice mladá a i přes svou dokonalost a krutý osud, je spíše
princeznou libující si v šatech a láskyplných pohledech. A samozřejmě je i
stejně výřečná. <i>Skleněný trůn</i> je plný planých výhružek a myšlenek na to,
jak zabít toho a zase tamtoho. Celaena vážně ráda představuje sto a jeden
způsob, jak někoho zabít. Jenže takové řeči potřebí skutek, jenže ten utekl. A
nikdy se nevrátil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Když opomineme dokonalost této postavy – neboť právě ona vyniká snad se
všemi zbraněmi –, jediné, čím by <i>mohla</i> opravdu zabíjet, jsou slova.
Kdyby to opravdu šlo, všichni bychom byli mrtví už v prvních kapitolách. Napomáhají
tomu i vedlejší postavy, spíče nevtáhnuté a místy jednoduché, než kvalitní a
důmyslné. Princ si až moc užívá přítomnosti Celaeny a velitel stráží Chaol je…
málo muž na to, aby byl velitelem stráží. Jediná postava, která je nejvíce
prostorová, je (díkybohu!) král Aldanaru, na kterém autorka zapracovala až
podezřele moc. Není jisté, jestli si tím připravovala půdu pro další změny, ale
jedno je jisté. Pokud se z Celaeny nestane aspoň (pod)průměrný zabiják,
bude tím zahanbovat všechny slavné vrahy, které najdeme v jakýchkoli
jiných knihách. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jak bylo již zmíněno výše, i když se celá výstavba hroutí, svět a autorčin
styl tomu všemu hází záchranný kruh, který dělá ze <i>Skleněného trůnu</i> aspoň
cosi čitelného. Když si uvědomíte, co vám právě prošlo pod rukama, odmyslíte
zdlouhavé a nudné pasáže, bez kterých by se kniha obešla, uvědomíte si, že je
celý příběh aspoň kvalitně podán. Sarah J. Maas je kvalitní vyprávěčkou, ale
musíte se zaměřit pouze na samotné jádro knihy, protože zbytek je až moc
povrchní, aby se o něm déle diskutovalo. Příběh je z velké části naivní, a
přesto se snaží udržet při životě kousek magické atmosféry, který autorka
představí – k mému neštěstí – až ke konci, kdy se konečně aspoň částečně
odhalí záměry, jakým směrem by se příběh mohl pohybovat. Je velká škoda, že <i>Skleněný
trůn</i> funguje jako jeden velký stavební kámen, který neposkytuje takřka nic
hodnotného. Děj se pomalu graduje a až na onom zázračném konci, který není zase
tak obtížné odhadnout, se konečně dozvíte, jak se tahle první kapitola života
rádoby-vražedkyně uzavřela. Má naděje je velice malá a pokud autorka kvalitu
příběhu nepozvedne, bude mě akorát mrzet ten čas, který jsem nad knihou
strávil. Nic víc. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Svoboda, nebo smrt.<o:p></o:p></i><br />
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-nVSfHP5No50/Vrd7N0MqCMI/AAAAAAAACJ8/XW6Ba22g6l8/s1600/25568631.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="73" src="https://1.bp.blogspot.com/-nVSfHP5No50/Vrd7N0MqCMI/AAAAAAAACJ8/XW6Ba22g6l8/s400/25568631.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i>Skleněný trůn</i> je kniha plná
naděje a planých slibů. Když se už podaří překousnout hlavní hrdinku libující
si ve čtení knih do půlnoci a probouzení se v jednu odpoledne, vše se
rozdrtí v okamžiku, kdy si uvědomíte, že tohle není příběh o vražedkyni
plnící své úkoly. Kniha vypráví spíše o životě rádoby vražedkyně, ve kterém
hraje důležitou roli milostný trojúhelník. Děj je na mnoha místech
předvídatelný a teprve až na konci se objevuje něco, co by mohlo pozvednout
velice nízkou kvalitu. Je jenom otázkou, co si Sarah J. Maas připravila do
druhého dílu, ale v zájmu většího dobra budu doufat, že <i>Skleněný trůn</i>
figuruje jenom jako základ. Protože pokud se autorka, postavy a vraždění
nezlepší, nejsem si jistý, jestli bude vidina série ještě někdy světlá. <o:p></o:p><br />
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-LSL8Wcgns9c/VTfNapA21_I/AAAAAAAAB6Y/xUt7LF2a21g/s1600/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="50" src="https://3.bp.blogspot.com/-LSL8Wcgns9c/VTfNapA21_I/AAAAAAAAB6Y/xUt7LF2a21g/s200/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky.png" width="135" /></a></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji <a href="http://cooboo.cz/">nakladatelství CooBoo</a>! </i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Knihu si můžete taktéž objednat <a href="http://www.cooboo.cz/kniha/skleneny-trun">na stránkách nakladatelství</a>! </i><br />
<i>Zdroj: <a href="http://sarahjmaas.com/wp-content/uploads/2012/05/Erilea-Final.jpg">Obrázek 1</a> | <a href="http://images6.fanpop.com/image/photos/37100000/-Celaena-throne-of-glass-37118987-355-612.jpg">Obrázek 2</a> </i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-15363067095392323742015-12-31T21:17:00.000+00:002015-12-31T21:17:43.640+00:00Knižní zúčtování září–prosinec 2015<div style="text-align: justify;">
Když jsem si zjistil datum posledního článku patřící do této kategorie, zděsil jsem se. Vážně jsem poslední knižní zúčtování napsal na přelomu srpna a září? Uběhlo tolik času? Kdybych mohl, sypal bych si popel na hlavu, ale z důvodu dalšího článku, který by se měl v nejbližších dnech na blogu objevit, je zbytečně se obhajovat dvakrát. Jisté je ale to, že za tu dlouhou – pro mě kratší, než bych sám chtěl – dobu se mi podařilo získat opravdu nádherné knižní kousky, na které jsem z celého srdce pyšný. Je pravdou, že za to mohou i Vánoce, protože ještě pořád se snažím dodržet pravidlo přečti-všechny-nepřečtené-knihy-co-máš-doma. Každopádně, dnešní den je hodně krátký na to jej trávit mými výlevy, a proto raději všechny kousky co nejrychleji představím, ať můžete pokračovat (nebo začít) ve slavení Silvestra 2015! </div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Knihy, které jsem si koupil: </i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-GNRNoUIG4Vw/VoUXQ11vb2I/AAAAAAAACI0/BnnuiJWsKNw/s1600/DSC_0902.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="338" src="http://1.bp.blogspot.com/-GNRNoUIG4Vw/VoUXQ11vb2I/AAAAAAAACI0/BnnuiJWsKNw/s640/DSC_0902.JPG" width="640" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<b>Pouštní kopí</b> by Peter V. Brett</div>
<div style="text-align: center;">
<b>Válka za bílého dne</b> by Peter V. Brett</div>
<div style="text-align: center;">
<b>Město schodů</b> by Robert Jackson Bennett</div>
<div style="text-align: center;">
<b>Město ztracených duší</b> by Cassandra Clare</div>
<div style="text-align: center;">
<b>Město nebeského ohně</b> by Cassandra Clare</div>
<div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Nemožné se stalo skutečností, aneb konečně jsem si pořídil druhý a třetí díl série Tetovaný. Někdy mě docela mrzí, že nemám dostatek času (a financí) na to, abych koupil všechny potřebné díly na uzavření jednotlivých sérií a mohl se nejlépe zavřít v jednom pokoji a jenom číst. A číst. Když se ale naskytla příležitost si <b>Pouštní kopí</b> a <b>Válku za bílého dne</b> pořídit za zlevněnou cenu na bazaru, což se na knihách nelze takřka vůbec poznat, bylo rozhodnuto. Sáhl jsem do peněženky a okamžitě si oba díly koupil. A musím říci, že jsme udělal dobře. Všechny tři díly už nyní vedle sebe vypadají naprosto dokonale a já už dokonce i začínám pociťovat takovou tu náladu na zhltnutí dalších příběhů od Petera V. Bretta. Už jsem skoro zapomněl, jak dokonalý první díl vlastně byl... a že je potřeba na dějovou linii a celou atmosféru příběhu a světa co nejrychleji navázat! </div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Těsně před vánočními prázdninami jsem taktéž zavítal do Prahy na nákupy, kde se mi podařilo nejen nakoupit dárky pod stromeček (ach ano, jako vždy na poslední chvíli), ale stejně tak i tři knížky. Většina z vás to možná zná, ale já, jakožto chudý chlapec z vesnice, byl úplně na větvi z toho množství lidí, které se v Praze vyrojilo... já vlastně ani nevím odkud. Hlava na hlavě a nákupáky doslova přeplněné k prasknutí. Byl to blázinec, ale zase na druhou stranu, vánoční Praha je nádherná. Má atmosféru a tím pádem to i tak nějak vykompenzovalo naštvané výrazy lidí, kteří do vás vráželi a kdyby mohli, tak by vám i s radostí vyrvali ten malý dárek, co jste koupili. Ehm, ale zpět k věci. <b>Město ztracených duší</b> a <b>Město nebeského ohně </b>byly knihy, o kterých jsem věděl, že bych si je měl koupit – když už ne kvůli ději, tak aspoň kvůli tomu, že budu vlastnit všechny díly série. Doufám, že to nebyla zbytečná útrata, protože... Cassandra Clare a já. Znám své. Poslední dobou jsem v young adult ztratil i ten kousek víry, co jsem měl. Něco jiného je ale <b>Město schodů</b>, po kterém jsem pokukoval na internetu ještě v době, kdy nebyl český překlad v knihkupectvích. Na chvíli jsem se zastavil a musel si na GoodReads ověřit, jestli se jedná o stejnou knihu, protože ta obálka mě docela zmátla, ale věřím, že celkové hodnocení 4,15 nelže. Uvidíme. </div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Knihy, které jsem dostal darem: </i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-3nlyRzRuOVY/VoUkd_eZR6I/AAAAAAAACJE/X6I19qJrHBI/s1600/DSC_0909.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="394" src="http://4.bp.blogspot.com/-3nlyRzRuOVY/VoUkd_eZR6I/AAAAAAAACJE/X6I19qJrHBI/s640/DSC_0909.JPG" width="640" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<b>Kompletní příručka kreslení</b> by Barber Barrington </div>
<div style="text-align: center;">
<b>Strach moudrého muže</b> by Patrick Rothfuss</div>
<div style="text-align: center;">
<b>Žitkovské bohyně</b> by Kateřina Tučková </div>
<div style="text-align: center;">
<b>Scarlet</b> by Marissa Meyer</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Vánoce jsou svátky klidu a míru. I když je pobyt s rodinou a atmosféra s nimi strávená nejdůležitější, ruku v ruce jdou i dárky. Lidé často zapomínají na to, že Vánoce slouží hlavně k tomu, abychom se všichni sešli u jednoho stolu a strávili aspoň jeden večer v roce spolu, bez jakýchkoli hádek a podobně. Tento rok jsem byl velice spokojen s tím, že se maličkosti, které jsem svým nejbližším nakoupil, líbily, a i když jsem nečekal něco extra – protože ruku na srdce, mám vše, co jsem mohl kdykoli chtít a netoužím po dalších věcech –, tyhle kousky mě velmi mile překvapily. <b>Kompletní příručku kreslení</b> jsem vůbec nepředvídal. Tenhle typ knihy je velmi pochybný, ale už teď jsem tam našel pár rad, které mi (snad!) v nejbližší budoucnosti pomohou. <b>Strach moudrého muže </b>jsem dostal od bráchy, za což bych mu rád znova poděkoval, byť vím, že si tenhle článek pravděpodobně asi nikdy nepřečte. Sice mě mrzí, že mi kniha přišla v naprosto jiném vydání, než bylo uvedeno na stránkách a mně tak nebude ladit v knihovničce, ale sper to čert. Možná se pokusím nějak vyreklamovat tu správnou verzi, ale když už nic, tak důležitý je obsah, nikoli vzhled. I když... knihovničky a ladící knihy v nich jsou asi to, na co je mnoho z nás háklivých. <b>Žitkovské bohyně</b> byly naprostým překvapením, protože po dlouhé době, co mi knihu doporučil třídní, budu mít možnost si příběh přečíst a potvrdit si, že čeští autoři stojí za to – já na to sice přišel už dávno, ale sem tam neuškodí si tuhle věc připomenout. Nakonec je tady <b>Scarlet</b>... k té není potřeba dalších slov. Dokonalá obálka a v tomhle okamžiku už je nachystaná se záložkou a čeká, než si k ní sednu a ponořím se do dalšího příběhu z Měsíčních kronik. </div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Knihy, které jsem dostal k zrecenzování: </i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-u1SQ9DUC8mk/VoUoTTkMgGI/AAAAAAAACJQ/1qvaPrWRFUg/s1600/DSC_0896.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="410" src="http://2.bp.blogspot.com/-u1SQ9DUC8mk/VoUoTTkMgGI/AAAAAAAACJQ/1qvaPrWRFUg/s640/DSC_0896.JPG" width="640" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<b>Pán věže</b> by Anthony Ryan (<a href="http://www.knihcentrum.cz/anthony-ryan-pan-veze">recenze</a>)</div>
<div style="text-align: center;">
<b>Oko temnoty</b> by Brent Weeks</div>
<div style="text-align: center;">
<b>Meč severu</b> by Luke Scull</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Poslední měsíce (ale hlavně listopad a prosinec) se nesly v duchu kvalitních a dokonale vystavěných fantasy. Po dlouhém čekání mi mohli z Knihcentra opět poslat nějaké ty recenzní výtisky (za což jim ještě jednou moc děkuji!), a já tak mohl opět pokračovat ve své roli recenzenta, na kterou jsem poslední dobou neměl moc času. Celý tenhle úvod do mého "fantasy bloku" roku jsem započal <b>Pánem věže</b>, což mě zcela srazilo na kolena. Ten příběh, postavy, atmosféra... Všechno tak dokonale vytvořené a přesto čtivé, že i těch více jak 600 stránek uplynulo jako voda. Pro příště si ale budu muset zapamatovat, že po takové mňamce je potřeba se držet a dát si oddech, protože když jsem hned po <b>Pánovi věže</b> četl <b>Meč severu</b>, ještě pořád jsem očekával vysokou kvalitu, což u Temného bratrstva není podmínkou. V jádru je to fakt kvalitní příběh, ale člověk musí mít asi jinak nastavené hodnoty na to, aby si příběh mohl užít tak, jak autor zamýšlel. Posledním recenzním výtiskem je<b> Oko temnoty</b>, které se mi podařilo dnes dočíst, tudíž je to nejen dokonalé pokračování Světlonoše, ale taky poslední knihou roku 2015. Brent Weeks mě přesvědčil, že druhá kniha byla jenom malým škobrtnutím a ještě pořád to umí pořádně rozjet. Nebezpečí střídalo nebezpečí, hodně zvratů, politika, magie – jednoduše vše, co si série a kvalitní high fantasy zasluhuje. Už teď se těším na poslední díl! </div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Pohled na všechny knihy: </i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-3vAIackGoTQ/VoUqQ0miljI/AAAAAAAACJc/oKG3smzA3RI/s1600/DSC_0913.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="http://2.bp.blogspot.com/-3vAIackGoTQ/VoUqQ0miljI/AAAAAAAACJc/oKG3smzA3RI/s640/DSC_0913.JPG" width="624" /></a></div>
<div>
<div style="text-align: center;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Jaká byla vaše vánoční nadílka? Pochlubte se! :)</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Co více asi říct? Možná to, že právě tento článek je poslední, který za tento rok napíšu. Má to nějaké kouzlo, nemyslíte? Další věc, kterou už všichni víte, ale já jednoduše cítím nutkání ji zopakovat, je ta, že jste vážně super lidi a já jsem velice rád, že jste se mnou přečkali další rok! Do nového roku 2016 vám všem přeji, ať se vám podaří si splnit minimálně polovinu stanovených snů; ať poznáte další super knižní hrdiny, zažijete ještě peckovnější dobrodružství a svět vám oplatí to, co jste pro něj tento rok dělali. Nechť zítra vkročíme do dalšího roku tou správnou nohou a samozřejmě tím nejstylovějším způsobem! </div>
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-50668453575757016372015-12-26T11:30:00.000+00:002015-12-26T11:30:54.884+00:00Interview | Ergall<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<b><span style="color: #0c343d;">| Ekologická fantasy na české scéně |</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://files.ergall.webnode.cz/200000017-a1b3fa2ae2/Foto.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="http://files.ergall.webnode.cz/200000017-a1b3fa2ae2/Foto.JPG" height="240" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="http://files.ergall.webnode.cz/200000017-a1b3fa2ae2/Foto.JPG">Zdroj</a></td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">Dobrý den. Na úplném začátku
bych Vám ještě jednou srdečně poděkoval se souhlasem podstoupit rozhovor pro blog Magician’s Book. Ve spisovatelské sféře se pohybuje pod pseudonymem Ergall a
určitě jste mnoha lidem jedna velká neznámá – mohl byste nám o sobě něco říci,
případně i vysvětlit původ pseudonymu a jeho významu?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Já také děkuji za prostor na
portálu <i>Magician’s Book</i>. Jsem začínající autor z Vysočiny. Původ pseudonymu je
asi v mé minulosti. Od mládí jsem chtěl dělat muziku a v některých žánrech si
muzikanti dávají jednoslovné přezdívky. Ale postupem z toho sešlo. Druhá věc
je, že jsem na obálce nechtěl mít svoje jméno, takže o pseudonymu jsem uvažoval
ihned ze začátku.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">Kdo, nebo co, Vás vlastně
přivedlo k myšlence: „Teď si sednu ke stolu a napíšu svou první knihu“?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jednou se mi v hlavě zrodil
hrdina, který chrání prastarý svět přírody, ze kterého jsem vzešli i my. Vždy
se někde objeví a dokáže svět napravit. Tehdy jsem se dostal k myšlence, napsat
příběh o strážci Země. Začala hospodářská krize a já ztrácel zaměstnání znovu a
znovu. Tehdy jsem si vzal do hlavy, že jednoho dne budu psát příběhy. Tohle mi
systém nesebere, protože každý ten dílčí krůček závisí především na mně. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">Když se to vezme kolem a
kolem, jste vlastně na začátku své spisovatelské éry. Jak je známo, <i>Galgad –
příběh strážce Země</i> vyšel vlastním nákladem. Je těžké si knihu vydat tímto
způsobem? Co všechno předcházelo tomu, než kniha dostala svou fyzickou podobu?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Vlastně pouze děláte práci,
kterou by jinak dělalo nějaké nakladatelství. To znamená, že si potřebujete
domluvit někoho na jazykovou korekturu, sazeče textu, grafika na obálku. Musíte
si zařídit ISBN číslo, poslat povinné výtisky do knihoven. Domluvit si
tiskárnu. Nejdůležitější je podle mě u vlastního nákladu sehnat si distribuci. Jinak
je zbytečné si nechat knihy vyrábět, když by jinak neměly možnost doputovat ke
čtenáři. Snad jsem nic nevynechal. Mně v tomto pomohla lit. agentura, která
rukopis dříve zastupovala. Formou placené služby věci zařídila.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zní to jednoduše, ale chce to pevné nervy.
Poněvadž si to platíte, tak veškerá zodpovědnost v jaké kvalitě bude kniha
vyrobena, je na vás. Pustí vás k všemožným kontrolám textu, jelikož autor zná svůj text nejlépe, hodně věcí
pochytá. U mě se to vyplatilo několikrát, např. při převodu textu do programu
na sazbu textu se rozhodily některé odstavce a kurzíva.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">Co její propagace? Určitě je
to mnohem složitější, když nemáte žádného patrona, který by se staral o šíření
knihy do podvědomí čtenářů, že ano?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Tak zde je opravdu propastný
rozdíl. Když máte slušného vydavatele, tak můžete být do několika dní po vydání
ve výlohách v nějakém služném řetězci knihkupců i u prvotin. To jsem se
přesvědčil několikrát, když jsem šel kolem výlohy u nás. Já jsem čekal na první
slušnější reklamu čtyři měsíce, než se to dojednalo. Reklamní prostory většinou
vykoupí velcí hráči, ať už jde o jakoukoliv formu reklamy. U vlastního nákladu
musíte čekat, jestli na vás vůbec něco zbyde.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">Všechny své síly jsou určitě
věnovány do této série. Mohl byste nám prosím shrnout, o čem první díl vypráví
a tím tak nalákat potencionální čtenáře, kteří zatím váhají, zda se do knihy
pustit?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kniha se jmenuje <i>Galgad – příběh
strážce Země</i>, je to fantasy příběh s přírodní námětem. Jistý strážce Země
procitne ze spánku ze svého dubu. Zjistí, že svět je pomalu měněn, snaží se
zjistit, kdo za tím stojí. Proč je křehká rovnováha přírody narušena. Setkává
se s novým druhem. Zároveň s tím probíhá válečný konflikt mezi lidmi. Jedná se
o fiktivní svět. Děj je zasazen do období, kdy lidé jezdí na koních, bojují s
mečí a luky.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-00hoKcwxIsI/VjTGL6fCOlI/AAAAAAAACG8/P0TlNw5yvtk/s1600/DSC_0825.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="265" src="http://4.bp.blogspot.com/-00hoKcwxIsI/VjTGL6fCOlI/AAAAAAAACG8/P0TlNw5yvtk/s400/DSC_0825.jpg" width="400" /></a><b><span style="color: #0c343d;">Galgad je tedy hlavním
hrdinou. Ve své recenzi jsem již zmiňoval, že se jedná o postavu, která je ve
světě, do kterého se probudila, velice zmatená. Neví, jak se má chovat; proč
lidé dělají to, co dělají; proč nechráníme přírodu. Má tento hrdina zapůsobit
na čtenáře a donutit je si pokládat základní otázky o přírodě, které jsou
v dnešní době samozřejmostí?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
No spíše než nechrání, má čtenáři
ukázat jak je rovnováha křehká, jak málo stačí k její destrukci. Jak to vlastně
zhruba bylo, co se vlastně pořád někde děje, ta destrukce přírodního světa
vlivem člověka. Chtěl jsem napsat příběh k zamyšlení, aby se lidé znovu
zajímali o svět kolem sebe. Mladá generace je odkojená na technologii, které je
za poslední roky až příliš. Zavírá se do virtuálních světů sociálních sítí a
her. Raději obdivují stále lepší herní grafiku, ale nejdou se podívat do lesa,
jak vlastně skutečný svět vypadá. Pokud tito lidí vyrostou v dojmu, že je pro
život důležitá jen technologii a betonová města. Koho pak bude zajímat, že svět
přírody, který lidé pro přežití potřebují, je ničen?</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">V knize ovšem vystupuje
mnoho více postav – každá z nich je odlišná. Máte nějakou, které fandíte?
Víte už, jak osudy některé z nich v průběhu série dopadnou?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Takhle nad tím asi nepřemýšlím,
nejdůležitější je pro mě samozřejmě Galgad. Ale on i všechny ostatní postavy
jsou pro mě součástí skládanky, každý tam musí něco udělat v zájmu příběhu.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Děj další knihy bude začínat s
odstupem několika století. Takže smrtelné postavy z prvního dílu tam už
nebudou.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">Jaký je to pocit vědět, že
Vaše první kniha si získala u čtenářů oblibu a je jako jedna z mála řazena
do speciální kategorie: ekologická fantasy?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Je to skvělý pocit a je to pro mě
i obrovská satisfakce. Příběh nikdo nechtěl, protože není komerční, nemá
komerční obálku. Přesto si našel hrstku čtenářů, někteří se už ptají, kdy bude
další díl. To člověka opravdu motivuje, aby pokračoval dál.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">V momentální chvíli
pracujete na pokračování své prvotiny, druhém dílu Galgada. Mohl byste dychtivým
čtenářům napovědět, v jaké fázi tvorby se příběh momentálně nachází,
případně nás na druhý díl navnadit?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Něco jsem napsal, když byl první
díl ještě zastupován lit. agenturou a nabízen nakladatelům. Takže to postupně
procházím, abych se znovu dostal do příběhu. Je to všechno teprve na začátku.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">Existuje nějaký sen, kterého
byste chtěl prostřednictvím knih dosáhnout?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Já jsem začal psát kvůli
poselství příběhů o strážcích. V mnoha recenzích to bylo zmíněno, mnoho lidí mě
to říkalo, že se nad příběhem zamyslelo. Takže ten sen se pomalu plní.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-_UFntjqbg18/VjTGMTuLh2I/AAAAAAAACHA/sxPt2s8WKXo/s1600/DSC_0823.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="265" src="http://3.bp.blogspot.com/-_UFntjqbg18/VjTGMTuLh2I/AAAAAAAACHA/sxPt2s8WKXo/s400/DSC_0823.jpg" width="400" /></a></div>
<b><span style="color: #0c343d;">Jaký knižní žánr je Vám
nejbližší?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Fantasy.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">Čemu se věnujete ve svém
volném čase? Píšete, sportujete, nebo si jenom užíváte pohody a nic nedělání?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
No poslední roky toho času moc
není. Rád jsem chodil běhat do lesa se psem, ten už je teď starší a já nemám
ani tolik času. Takže chodím běhat nárazově. Volný čas zabere psaní a
propagace. Kromě literatury se rád občas dívám na filmy, poslouchám hudbu.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">Co takhle Váš nejoblíbenější
autor?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Tolkien, Rowlingová, Jaroslav
Monte Kvasnice a oblíbená kniha z dětství Poklad na ostrově.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">Mnoho lidí už určitě jednou
snilo o tom, že napíši svou vlastní knihu – pouze hrstce se to ale povedlo
dotáhnout do konce. Ti, kteří se pořád bojí napsat první slova, by určitě
potřebovali radu někoho, kdo tento mezník úspěšně překročil. Máte nějaké rady,
kterými by se měli začínající autoři řídit? </span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nejvíce rad určitě najdou u
zkušených autorů a v knihách o tvůrčím psaní. Ne všechny budou fungovat u
každého. Já nejsem v situaci, abych někomu radil ohledně psaní. Sám jsem na
začátku.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Pokud jde o to napsat první slova. První verzi
rukopisu jsem napsal ještě rukou do sešitu. Dějově nemá příliš společného s
knihou, ale po všech směrech byla příšerná. Byla tak na úrovni slohové práce na
základní škole. Kdybych to tehdy někam poslal, tak by se mi asi vysmáli. Pak
začalo asi to pravé psaní, učit se o řemeslu. Zkoušet, jak pozvednout úroveň
textu, najít si někoho na zpětnou vazbu. Text do nekonečna přepisovat. V hlavě
tomu člověk musí uvěřit, že to dokáže.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">Na závěr poslední otázka:
Chtěl byste něco vzkázat čtenářům blogu? </span></b></div>
<span style="text-align: justify;">Aby jim spousta knih padla do
vkusu.</span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #0c343d;">Ještě jednou děkuji za Váš čas a ochotu tento rozhovor podstoupit. Budu držet pěsti, ať Vám jde psaní od ruky a Galgad roznáší svá poselství mezi své čtenáře. Stejně tak je i důležité zmínit, že Vám přeji, ať si v roce 2016 najdete další čtenáře a my se dočkáme pokračování této velice slibné série!</span></b></div>
<span style="text-align: justify;"><b><span style="color: #0c343d;">Mou recenzi na <i>Galgada – Příběh Strážce Země</i> naleznete <a href="http://magicians-book.blogspot.cz/2015/10/rc-review-pribeh-strazce-zeme.html">na tomto odkazu</a>. </span></b></span>Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-39910742590248137262015-12-20T10:01:00.002+00:002017-06-04T20:11:43.080+01:00RC Review: Brisingr<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://storage.albatrosmedia.cz/albatrosmedia/images/large/bce45a8236c06cf5d4f9e886ff12a896.gif" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://storage.albatrosmedia.cz/albatrosmedia/images/large/bce45a8236c06cf5d4f9e886ff12a896.gif" height="320" width="214" /></a></div>
<b>Název:</b> Brisingr<br />
<b>Počet stran:</b> 656<br />
<b>Autor:</b> Christopher Paolini<br />
<b>Vydavatel:</b> Fragment<br />
<b>Série:</b> Odkaz Dračích jezdců #3<br />
<b>Orig. název:</b> Brisingr<br />
<blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<i>Přísahy, zkoušky oddanosti, mocné síly se střetnou…</i></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec mocným protivníkem. Eragona se Safirou proto čekají další zkoušky v boji, ale v příběhu už nejde jenom o ně… Stejně jako Eragon a Eldest, i Brisingr je plný napětí, nečekaných odhalení a zvratů, ve kterém nechybí ani Safiřin něžný humor</i></div>
</div>
</blockquote>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="40" src="https://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s200/mezera.png" width="200" /></a></div>
Alagaësie byla kdysi mírumilovným místem. Po nebi se proháněli Dračí jezdci,
v chodbách hluboko pod zemí přebývali trpaslíci. Lesy obýval spanilý rod
elfů a lidé… nu, ti žili normální život. Jenže potom začaly války, Dračí jezdci
byli zničeni a k moci se dostal krutý Galbatorix. Díky snaze ho svrhnout
je celá země uvrhla do války, o které má rozhodnou jeden člověk a drak. Zůstává
ale otázkou: Zvládnou to? Dožijí se vůbec té chvíle, kdy budou muset zasadit
rozhodující úder?</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-5WotveJBrTg/VnZ6h0gHIOI/AAAAAAAACIM/aA1yxGAjQEc/s1600/DSC_0895.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="322" src="https://3.bp.blogspot.com/-5WotveJBrTg/VnZ6h0gHIOI/AAAAAAAACIM/aA1yxGAjQEc/s400/DSC_0895.jpg" width="400" /></a></div>
Ten chlapec s modrým kamenem, ze kterého se následně vyklubalo cosi
mnohem dávnějšího a mýtického, se už dávno ztratil. Byly doby, kdy neuměl
bojovat s mečem, starověký jazyk byl pro něj zemi neznámou a o elfech a
trpaslících si mohl jenom nechat zdát. Ta doba nadobro zmizela. V tuto
chvíli stojí Eragon se Safirou na straně Vardenů, spojených národů bojujících
za svržení Galbatorixe a jako vždy, i nyní jsou oba postaveni před těžká
rozhodnutí. S každým krokem se dovídají další informace a vytvářejí tak
mozaiku své historie. Eragon se ani nestihl zotavit ze všeho, co mu poslední
bitva přinesla, a Vardenové se již připravují na další invaze do Království ve
snaze Galbatorixovi uždibovat z jeho vlastního území. Nemohlo by to být
samozřejmě tak lehké, neboť i přes smrt procházející se vojenským táborem,
začíná hrdina pociťovat nutkání se navrátit k elfům a dokončit se svou
dračicí výcvik, díky kterému budou schopní odhalit všechny taje Galbatorixovy magie
a – to nejdůležitější – jeho slabin. Mohou ale dva symboly povstání, Eragon a
modrá dračice Safira, najednou odcestovat? Každý by je v Království viděl
rád mrtvé a aliance národů se jemně tříští. Trpaslíci se dohadují o vůdci a
noví spojenci Vardenů vyvolávají v prostých lidech strach. Byla přeci jen
aliance tolika ras výhodná? Eragon si stejně tak pomalu začíná uvědomovat, že
přísahy, ke kterým se zavázal, si začínají vybírat svou daň. K tomu všemu se
nadcházející válka rychle blíží a on se musí okamžitě rozhodnout. Pomůže
Vardenům a bude bojovat a brát životy nevinným, nebo všechno vsadí v risk
a bude pokračovat v odhalování své vlastní minulosti, předků a tajemné
magie? Stane se z něj tak plnohodnotný Jezdech, který bude schopen
svrhnout krutovládce a nastolit mír? <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„Nejde o vlky tam venku,“ odvětil Eragon a
schoulil se. „Jsou to vlci tady,“ a poklepal si doprostřed čekal.<o:p></o:p></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Arya přikývla prudkým, ptačím pohybem, který
prozrazoval, že ve skutečnosti není člověk, ačkoli na sebe vzala lidskou
podobu. „To je vždycky tak. Nestvůry duše jsou mnohem horší než ty skutečné.
Strach, pochyby a nenávist už ochromily ví lidí než divoké šelmy.“<o:p></o:p></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„A láska,“ podotkl.<o:p></o:p></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„A láska,“ připustila.<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Už od otevření první knihy se mnozí ponořili do obrovského světa Alagaësie. Tohle místo se v tom okamžiku stalo místem
plným magie, dobrodružství a tajemství, která čekají na své odhalení. Již
v Eragonovi bylo jasně viditelné, jak moc si dal autor s celým světem
práci, aby jej dotáhl do fáze, kdy se v něm neobjeví žádná prasklinka pochybností.
Na tom všem pracoval v předešlých dvou knihách a <i>Brisingr</i>, třetí
díl v tetralogii není žádnou výjimkou. S každou další knihou
Christopher Paolini rozšiřuje, expanduje, prohlubuje. Pohádkovou atmosféru mísí
s boji, intrikami a magií jak dobrou, tak temnou. Člověk by se sám zeptal,
kde by potom mohla vzniknout chyba? Odpověď je jednoduchá. V samotné
autorově snaze. I když se to tak nemusí díky právě vyjmenovaným prvkům hned
napoprvé zdát, celá série je zaměřena pro mladší čtenáře. A tomu je přizpůsobeno
takřka vše. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V důsledku toho je důležité si dávat pozor, kdy po jakékoli ze čtyř
knih sáhnete. Já sám dokázal sledovat vývin toho, jak se může měnit můj pohled
na jednotlivé příběhy s ročními odstupy. Díky těmto „přestávkám“ jsem se
ochuzoval o to, co mělo zůstat kouzelné, nádherné a dokonalé. Autor se hodně
snaží, o tom se nedá přít, ale to kouzlo s každým dalším dnem, kdy čtenář
váhá, zda se pustit do dalšího dílu, mizí. S nabývajícím věkem se mění
každý z nás a tím, že člověk jednou získá nějaký přehled, si po několika
letech uvědomí, že <i>Brisingr</i> není tak dokonalý, i když vzpomínky na první
díl svědčí o opaku. Má rada je tedy taková: Pokud chcete prožít <i>Brisingr</i>
a ostatní díly naplno, čtěte je co nejrychleji. Protože jakýkoli další odklad
pouze svědčí o tom, že celá Alagaësie
ztratí veškerá kouzla, které si uchovává pro oči mladších a nezkušených
čtenářů. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-7YIGu867ciQ/VnZ64N5eZuI/AAAAAAAACIU/j3A1gpgwdiQ/s1600/DSC_0899.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="265" src="https://2.bp.blogspot.com/-7YIGu867ciQ/VnZ64N5eZuI/AAAAAAAACIU/j3A1gpgwdiQ/s400/DSC_0899.jpg" width="400" /></a>Když si otevřete Eragona a porovnáte ho s <i>Birisngrem</i>, nikomu
neunikne ten velký rozdíl a pokrok, který Christopher Paolini za tu dobu ušel. S každou
další knihou se autor vyvíjí stejně jako jeho styl. Už v druhé knize byl
patrný rozdíl, ale pouze <i>Brisingr</i> potvrzuje, že se Christopher Paolini
snaží stát mistrem vypravěčem schopnému použít všechna slova pro to, aby
z příběhu vyždímal co nejvíce. Autor totiž pravděpodobně trpí utkvělou
představou, že kvalitní knihy si zakládají na důkladných popisech, a proto na
tento prvek sází jako na jistotu. Zatímco se ostatní autoři zaměřují na
posouvání děje, on má rád zastávky. Paolini miluje svůj svět a jde to vidět na
jeho pohledu na něj. Právě v důsledku doufá, že zastavená nad každým
detailem, zdržování a natahováním zbytečného si získá čtenářovu pozornost. Svou
urputnou snahou příběh zabíjí a protahuje děj, který už i tak v <i>Brisingrovi</i>
poměrně dost stagnuje, neboť důležité jsou i vedlejší postavy nehrající
důležitou roli, jak se to snaží autor podat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Po celých těch více jak šesti set stránek vše směřovalo jedním směrem a
dokonce i odbočky od děje, naprosto zbytečné a nudné, posouvaly po několika
kapitolách to, co se dalo ukončit několika odstavci. Tomu nepomáhala ani
skutečnost, že autor má velké problémy s odlišení bojových a klasických
scén. Všechny jsou vyprávěny stejným stylem a k velkému smutku to tedy
vypadá tak, že i scény, kde hrdinové cestují a učí se, jsou zajímavější než
scény válečné. Sám jsem si uvědomil, že <i>Brisingra</i> čtu jenom mechanicky
z důvodu, abych se dozvěděl, jak se bude vše vyvíjet. Z těch popisů
by leckomu šla hlava kolem a to právě byl důvod utlumení jiskry celého příběhu.
Stačilo by možná malé učesání, odstranění několika kapitol a příběh by mohl
dýchat. Tím by se zbořily všechny hranice a Alagaësie by opravdu mohla vystoupit ze stránek tak, jak autor zamýšlel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Postavy jsou ale něčím zcela jiným – s těmi autor pracuje stejně jako
se světem, ale přitom je dokáže udělat dostatečně svobodné na to, aby je
nespoutával svými představami a zdlouhavými popisy. Na postavách Eragona a
Safiry se odráží jejich růst a změna; stávají se skutečnými hrdiny, kteří si
zaslouží aspoň kousek dobra. Jejich charaktery již ušly velkou cestu a změnily
se. Eragon už není ten ustrašený chlapec a vtip Safiry je více ostřejší a má i
skryté významy. Každý z dospěl a pochyby, které na ně doléhají, vypadají
více realisticky – nebo aspoň dostatečně na to, aby se s nimi dokázal
čtenář ztotožnit. To vše samozřejmě ovlivnila i ona stagnace příběhu, která
měla aspoň nějaký účinek, když už zbytečně zabíjela příběh a posun děje – <i>Brisingr</i>
se ve velké části zaměřuje na postavy a odhalování jejich minulosti, díky čemuž
autor své čtenáře nenápadně nutí si najít mezi postavami svého oblíbence a
fandit mu. Osudy mnohých nebyly zrovna lehké a je i kousek pravdy na tom, že <i>Brisingr</i>
je pouze slabým odvarem citového vydírání před osudnou bitvou, kde několik
z postav, o kterých se dozvíte mnoho informací, zemře a my budeme schopni
říci, že jsme opravdu znali část jejich života. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„Skutečný válečník,“ řekla, „není ten, kdo si
přeje boj, ale ten, kdo bojuje, protože musí. Muž, který touží po válce a užívá
si zabíjení, je surovec a zrůda. I kdyby přesto získal na bitevním poli
obrovskou slávu, nevymaže tím skutečnost, že není o nic lepší než vzteklý vlk,
který se obrátí proti přátelům a rodině, stejně jako proti svým nepřátelům.“<o:p></o:p></i><br />
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-TTRmqMAnkAo/VnZ8QanhvGI/AAAAAAAACIg/SSmnYkzWTaM/s1600/Bez%2Bn%25C3%25A1zvu-3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="98" src="https://4.bp.blogspot.com/-TTRmqMAnkAo/VnZ8QanhvGI/AAAAAAAACIg/SSmnYkzWTaM/s400/Bez%2Bn%25C3%25A1zvu-3.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i>Brisingr</i> je již třetím
příběhem vyprávějícím příběh o chlapci, který se takřka během jedné noci stal
Dračím jezdcem s posláním ve světě nastolit mír. Od prvního dílu se Alagaësie změnila, příběh se stal trochu temnějším, byť
ze sebe pořád není schopen setřást špetku pohádky. Autor v třetím díle
neposouvá děj dále; zabývá se spíše postavami a zabijí vše, co tak důkladně
tvoří, doslova vražednou dávkou zbytečných popisů. Dá se jen spekulovat, jestli
autor všechny své zápory z tohoto dílu přenese i do finále, jež má
rozhodnout nejen o osudu Alagaësie,
ale stejně tak i celé série. Zabije potencionální a v jádru velmi kvalitní
příběh? Nebo mu dá volnost a vydá ze sebe vše, aby akční scény a válka byly
opravdu dech beroucí? <o:p></o:p><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-oRtb8Q8-jSE/UPF8RX4AqCI/AAAAAAAAAd0/wjgfnWBIt20/s1600/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_3.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="60" src="https://4.bp.blogspot.com/-oRtb8Q8-jSE/UPF8RX4AqCI/AAAAAAAAAd0/wjgfnWBIt20/s200/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_3.png" width="200" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i>Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji <a href="http://fragment.cz/">nakladatelství Fragment</a>! </i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i>Knihu si můžete taktéž objednat <a href="http://www.fragment.cz/brisingr/">na stránkách nakladatelství</a>!</i></div>
</div>
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-56945863880141982392015-11-21T13:55:00.001+00:002017-06-04T20:11:58.786+01:00Review: Pilíře světa<a href="https://data.bux.cz/book/022/723/0227237/large.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://data.bux.cz/book/022/723/0227237/large.jpg" width="218" /></a><b>Název:</b> Pilíře světa<br />
<b>Počet stran:</b> 579<br />
<b>Autor: </b>Terry Goodkind<br />
<b>Vydavatel:</b> Classic<br />
<b>Série:</b> Meč pravdy #7<br />
<b>Orig. název:</b> The Pillars of Creation<br />
<blockquote>
<i>Příběh popisuje osudy Jennsen Daggettové a Oby Schalka, dvou nemanželských dětí krutovládce Darkena Rahla, které se narodily bez magických schopností a byly tak odsouzeny ke smrti, kdyby se jejich matkám nepodařilo včas uniknout z Rahlova dosahu. Jennsen tak prožila dětství a mládí na útěku před Rahlovými služebníky. Její matku však náhle brutálně zavraždí zabijáci nového lorda Rahla. Zmatená a vystrašená Jennsen přijme pomoc od cizince Sebastiana a společně se vydávají na cestu do bezpečí. Osud má však s nimi jiné plány. Naproti tomu Oba nepoznal ve svém životě nic kromě ponížení. Vyrostl v muže s perverzním viděním světa. Svou krutost zdědil po otci. A jelikož se nedávno dozvěděl jeho pravou totožnost, vydává se zabrat d'harský trůn právem dědice pro sebe.</i></blockquote>
<br />
<a name='more'></a><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="40" src="https://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s200/mezera.png" width="200" /></a></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nový i Starý svět je protkán
magií tak silnou, že ji lidé ani nevidí – přesto existuje. Vládnoucí rod Rahlů
uplatňující svou moc nad D’Harou se už několikrát pokusil osvojit všechny
aspekty magického řemesla. Jenže občas se stane, že se do toho magického světa
narodí dítě, na které se magie nevztahuje. Ani v tom základním prvku.
Existuje jako díra ve světě. Osoba, která dokáže i bez magii ovlivnit chod
světa. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-MpyQB_gL5v0/VlB1N5tFTAI/AAAAAAAACHc/i3GvL5o8ca4/s1600/DSC_0826.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" src="https://1.bp.blogspot.com/-MpyQB_gL5v0/VlB1N5tFTAI/AAAAAAAACHc/i3GvL5o8ca4/s320/DSC_0826.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zatímco se oči všech obyvatelů
země soustřední na boj o osud světa, ve kterém se snaží Richard porazit císaře
Jaganga, snového cestovatele a vládce celého Starého světa, uniká tak zrakům
žena žijící více jak dvacet let ve strachu, pronásledování a snaze najít
poklidný život. Jennsen se schovává se svou matkou ve snaze vyhnout se
d’harským vojákům, kteří usilují o její život. Jako jedna z mnoha dalších
potomků Darkena Rahla se narodila bez magických schopností – a proto musí
zemřít. Sama ale důvod nezná, ovšem ví, že pokud ji Rahlova vojska najdou, bude
s ní konec. Po dlouhém útěku to už konečně vypadá, že si se svou matkou
našla místo, kde mohou společně žít v míru. Jenže potom ho najde. Mrtvého
d’harského vojáka, u kterého narazí na Sebastiana, muže ze Starého světa
sloužící císaři Jagangovi, trpícího horečkou. Jennsen je v tu chvíli
jasné, že tihle dva muži, jeden mrtvý a jeden živý, jí převrátí život vzhůru
nohama. Neuplyne ani jeden den, kdy Jennsen přichází o nejbližší osobu svého
života a je nucena se zase vrátit k životu na útěku. Díky radám Sebastiana
si ale začíná uvědomovat, že se potřebuje dozvědět pravdu o sobě a vlastní
krví. Společně se vydávají na cestu poznání, kterou naplňuje jedno prosté
poselství. Pomsta na vládnoucím Rahlovi. Mezitím se v malé vesničce
objevuje Oba, hloupoučký muž poslušně plnící rozkazy své matky, která ho akorát
týrá a ponižuje. Jenže všechna sranda jednou končí. Oba prozře do temnoty,
která v něm dřímá, a uvědomí si, čeho všeho je schopen a co mu právem
náleží. Cesta Jennsen a Oby jsou zcela odlišné, ale přesto se musí protnout.
Tak bylo rozhodnuto a proroctví se nedá odvrátit. Nikdy. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Sedmé čarodějovo pravidlo:
život je v budoucnosti, ne v minulosti.<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Když se poprvé seznámíte
s celou sérii Meče pravdy, autor na vás vychrlí velkou dávku nových
informací, zvyklostí a událostí, které se v jeho smyšleném fantasy světě
udály. V prvních svazcích může čtenář díky neustálému smýkání z místa
na místo tápat a ztrácet se, čemuž záplava informací napomáhá. Jenže ve chvíli,
kdy se prolouskáte těžkým začátkem a sednete si k <i>Pilířům světa</i>,
uvědomíte si, jak moc se v tomhle světě vyznáte. Díky jednotlivým knihám a
neustálému navrácení do jednoho a téhož příběhu vám bude celý Goodkindův svět
připadat jako známé místo; něco, jehož hodnotu dokážete ocenit pouze vy,
zkušenější a zběhlí čtenáři. Terry Goodkind s každou další knihou jenom
rozšiřuje to, co už vytvořil – nabaluje na to další a další věci, mění
atmosféru nebezpečného světa na místo, kde každá volba přináší následky. Vytváří
si vlastní velké jeviště, na kterém se odehrávají nejdůležitější události
podávány s tak velkou autenticitou, že to vypadá, jako kdyby každý velký
zvrat, u kterého jste samozřejmě svědkem, se musel opravdu někdy a někde stát.
To všechno a ještě více neomrzí ani po šesti knihách a věřím, že i po přečtení
dvanáctého svazku budou mnozí tento svět milovat – už jenom kvůli preciznosti,
se kterou je vytvořen. Tím, že Terry Goodkind neustále propojuje různé události,
tak vytváří jednu velkou dějovou linii napříč celou dvanáctidílnou sérii a i
když některé knihy figurují jako výplňkové, mají určitý význam pro celý děj a
následné zvraty v něm. Dokonce i v okamžiku, kdy se v příběhu
hlavní dvojice Richarda a Kahlan neobjevují, se děj posouvá dál – a to i přes
nevíru toho, zda opravdu něco takového lze udělat. Terry Goodkind je jasným
důkazem, že to opravdu jde. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-vO3rT_mnQLI/VlB1nUfbp6I/AAAAAAAACHk/EtWyCXSCH0k/s1600/DSC_0828.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="212" src="https://4.bp.blogspot.com/-vO3rT_mnQLI/VlB1nUfbp6I/AAAAAAAACHk/EtWyCXSCH0k/s320/DSC_0828.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Hlavní hrdinové jsou většinou
zastánci dobra – v tomhle se Kahlan s Richardem lišit nemohou, i když
při čtení celé série si leckdo uvědomí, že dobro je velice relativní pojem. Důležitá
je ale skutečnost, že v každém příběhu se vžijeme do postavy největšího
zachránce a strana zla nám zůstane
skryta. Tak tomu bylo i u předešlých šesti knih, které stavily císaře Jaganga
jako ztělesněné zlo a díky těm všem dobrodružstvím, které čtenář prožil už
v minulých dílech, je jeho pohled jednoduše zaujatý. A potom jsou tady <i>Pilíře
světa</i>, výjimečný díl Meče pravdy, kdy autor zvolil Jennsen a Oba, dvě
postavy zcela neznalé všech pohrom, které se v D’Haře dějí. Je sice
pravda, že díky tomu celý příběh obsahuje absenci Richarda a Kahlan, kteří pro
mnohé hrají v celé sérii důležitou roli, ale něco takového samozřejmě hned
neznamená zbytečný a bezduchý příběh. Díky novým hlavním hrdinům se nám nabízí jedinečná
možnost se na celou problematiku tohoto fantasy světa podívat nezaujatě.
Prostě. Jednoduše si odpustíme všechno to, co nám autor nabulíkoval
v šesti knihách a vžijeme se do očí prosté Jennsen a ještě prostšího Oba. V tomto
ohledu zažijeme malou rekapitulaci všeho, co se zatím událo a co se dít bude.
Od Terryho Goodkinda bylo tohle hodně riskantní, ale přesto se mu to podařilo.
Jak to tak vypadá, tento autor se do málo riskantního věcí pravděpodobně vůbec
nepouští. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ať už je ale tvorba nových
hlavních hrdinů dobrým tahem, po celou dobu <i>Pilířů světa</i> se nám
nedostane odpovědi, proč autor do seznamu postav přidal další. Obě se objevily
jako blesk z čistého nebe jeho důvod nebudeme znát ani po dokončení dílu. Ať
už měl Terry Goodkind jakýkoli záměr, jedna z pravděpodobných variant je, že
nás chtěl nechat si užít ten jedinečný pocit si příběh prožít z dvou stran
– té „dobré a zlé“. Zatímco se Jennsen snaží pomstit na vládci D’Hary, volící
jemné metody, se Oba násilí nebojí, o stahování z kůže nemluvě. Jennsen a
Oba společně vytváří veliký kontrast, na což autor v každé příhodné chvíli
poukazuje. Jejich příběh kombinuje s čtivým stylem plným podrobných
vylíčení myšlenkových pochodů a prostředí. Díky tomu má každý čtenář jedinečnou
možnost poznat věci, které se nám v jiných knihách nedostanou – vše díky
skutečnosti, že se autoři zabývají pouze jedním tématem. Terry Goodkind rád
rozehrává nejen pavučinu intrik a lží, ale i bojové scény, ve kterých krví,
magií a krutostí rozhodně nešetří. <i>Pilíře světa</i> jsou tedy průsečíkem
několika témat, díky kterým si každý z vás najde to, po čem zrovna touží. Ať
už to jsou bojové scény; pronikání do tajů Nového světa; cestování za odhalením
historie hlavních postav, či jednoduše užívání si temné, destruktivní a
nebezpečné magie. K tomu všemu se zaobalí i několik nečekaných zvratů a
příběh, který dokáže oslovit už jenom na několika stránkách, je na světě.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„Je to tu samý
zloděj,“ řekla Jennsen.<o:p></o:p></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Tom zavrtěl
hlavou. „Nesuďte to tady podle jediného člověka. Abyste mě nepochopila špatně –
jsou tady. Ale většina kolem jsou počestní lidé. Já to vidím takhle. Ať jdete
kamkoli, zloději se najdou všude. Vždycky byli a vždy budou. Koho se nejvíc
obávám, jsou lidé, kteří kážou o poctivosti, mravnosti a lepším životě, ale ve
skutečnost zneužívají dobré úmysly lidí, aby jim zaslepili oči před světlem
pravdy.“<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-E7HoyIjORbQ/VlB2jY92BEI/AAAAAAAACHs/LiIr48RHKyo/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="63" src="https://2.bp.blogspot.com/-E7HoyIjORbQ/VlB2jY92BEI/AAAAAAAACHs/LiIr48RHKyo/s400/large.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i>Pilíře světa</i> jsou sedmým
svazkem vyprávějícím o boji proti císaři Jagangovi, mocnému snovému cestovateli.
Díky změně hlavních postav, které stojí na opačných stranách jedné velké
propasti, autor poskytuje nový pohled na celou problematiku světa. Stejně jako
v jiných dílech, i zde Terry Goodkind vytváří čtivý a svižný příběh, ve
kterém si každý z nás najde kousek toho, co má na fantasy literatuře
nejraději. Všechno je podáno s velkým důrazem na realističnost, která
podporuje atmosféru charakteristickou nejen pro celou sérii, ale stejně tak i
pro samotný svět. Je sice nejasné, proč se autor rozhodl k změně postav,
ale je jisté, že se to dozvíme. A budeme jako vždy překvapeni.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-vHe_zNWCXFg/UQPwBff_FUI/AAAAAAAAAek/Kh9p9Hym4TY/s1600/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_4.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="47" src="https://4.bp.blogspot.com/-vHe_zNWCXFg/UQPwBff_FUI/AAAAAAAAAek/Kh9p9Hym4TY/s200/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_4.png" width="200" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
Zdroj: <a href="https://data.bux.cz/book/022/723/0227237/large.jpg">Obálka</a></div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-10390766085257420372015-10-31T13:55:00.001+00:002017-06-04T20:12:13.420+01:00RC Review: Příběh strážce Země<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/206813_big.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/206813_big.jpg" width="226" /></a></div>
<b>Název:</b> Galgad – Příběh strážce Země<br />
<b>Počet stran:</b> 232<br />
<b>Autor:</b> Ergall<br />
<b>Vydavatel:</b> vlastní náklad<br />
<b>Série:</b> Galgad #1<br />
<blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<i>V dávných dobách, v dolině obehnané horami, se probudí nejmocnější strážce Gathary. Není to náhoda. Na svět přišli ti noví, odlišují se od ostatních, narušují snad křehkou rovnováhu?</i></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<i>Navíc se schyluje k válce mezi lidmi, nadvláda zdvojeného kříže rozpíná ruce. Galgad pátrá po pravdě. Nenalézá však vlky ani ostatní.</i></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<i>Nechte se okouzlit poutavým příběhem, nechte se uchvátit prastarými lesy, v nichž tečou čisté řeky. Budete mít pocit, jako byste sami chodili těmi místy, potkávali tvory z dávné říše. Obdivujte hrdiny i obyčejné lidi, kteří se snaží bojovat s nepřízní osudu.</i></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<i>Odhalte kruté pravdy našich činů.</i></div>
</div>
</blockquote>
<br />
<div style="text-align: center;">
Knižní trailer:</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/auZOpTk4v1c/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/auZOpTk4v1c?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br />
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="40" src="https://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s200/mezera.png" width="200" /></a></div>
Dnes existuje mnoho teorií, jak
vlastně lidské pokolení vzniklo. Ve výsledku je ale stejně vždy jedno, ať se
jedná o teorii vědeckou, či náboženskou – vždy se nám dostane pravdy, že zde
byla první příroda. Stromy, řeky, oceány, hory. Jaký pohled by se ale naskytl
těm, kteří byli zvyklí žít s přírodou v určité harmonii, respektovali
ji a prosazovali? Zděsili by se toho, co se dnes děje? Dokázali by vše, co vše
v této době přírodě provádíme? </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-_UFntjqbg18/VjTGMTuLh2I/AAAAAAAACG4/BPTOYG68oM8/s1600/DSC_0823.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" src="https://3.bp.blogspot.com/-_UFntjqbg18/VjTGMTuLh2I/AAAAAAAACG4/BPTOYG68oM8/s320/DSC_0823.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kdysi dávno existovali strážci
Gathary, první děti Matky země, jejichž úkolem bylo chránit přírodu. Po určité
době existence se uložili ke spánku, aby mohli v případě nouze opět
povstat a bojovat. Tak ubíhal dnem za dnem, rok za rokem, než se najednou probudil
jeden ze Strážců, Galgad. Jeho spánek je narušen varováním upozorňující ho na
lidi, kteří ničí vše, co Matka země s takovou precizností stvořila. Strážce
je na počátku zmatený a svět, který se za dlouhou dobu jeho spánku změnil, si
musí prohlédnout na vlastní oči. Všímá si několika změn – zvířata při pohledu
na jeho podobu člověka prchají, nespoutané vody jsou zadržovány hrázemi,
v lesích jsou pasti na chytání zvěře. Ze všeho ho ale zajímají lidé. Na
počátku je jejich existencí fascinován, ale právě ve chvíli, kdy si je zcela oblíbí,
si uvědomí, že ne každý člověk je dobrý – existují totiž Órmané, kteří lesy
kácí, zabíjejí zvířata a snaží se lesy ovládnout. Galgad se dovídá, že existuje
i odpor, jenž se snaží proti Órmanům bojují. Kvůli tomu se Galgad vydává do
Imrihu, hlavního města lidí respektujících zákony přírody a dary Matky země. Avšak
Strážce i přes to pořád stěží chápe důvod, že kvůli takovýmto rozepřím jsou
lidé schopní obrátit se proti sobě, byť jsou pořád jedním druhem obývající
celou zemi. Odpočíval moc dlouho a mnoho věcí se změnilo. Osud bitvy mezi svobodnými
lidmi a Órmany je toho jasným příkladem. Schyluje se k válce, která
rozhodne o osudu nejen světa, ale taktéž přírody. Buď bude jednou pro vždy
nenávratně zničena, nebo zachráněna. Je pouze na Galgadovi, jestli do sporu
lidí zasáhne, či nikoli. Přeci jen, stojí lidská rasa ještě pořád za
záchranu? </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„Neplýtvej slova –
proměň je v čin.“<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Fantasy příběhy nabízejí několik
různých témat, ve kterých samozřejmě převládá záchrana světa; snaha odvrátit
nadcházející válku; čin jednoho hrdiny, který dokáže změnit osud celého světa. Každé
dílo z tohoto žánru vyniká svou nápaditosti, ale když se už najde něco
neotřelého, s čím jsme ještě neměli tu čest se setkat, se kvalita díla už pouze
díky tomu posune výš. V dnešní době nemůžeme věřit nálepce hlásající, že
se jedná o neobvyklý příběh. Jenže potom je tady <i>Příběh strážce Země</i>,
který takovou nálepku nese – a ten, kdo ji na knihu nalepil, to učinil na
základě pravdy. Autor píšící pod pseudonymem Ergall totiž neobvyklý a nápaditý
příběh opravdu vytvořil. Vše začíná u samotné myšlenky přírodní magie a Strážců,
dohlížitelů na Zem. Tenhle první plán je schopen cvrknout do nosu každého, kdo
knihu aspoň otevře a nakoukne do ní. Hned poté ovšem následuje ona hlavní myšlenka,
která tak ani nepopisuje epos o záchraně světa a válce – což jsou věci, které
jsou v knize mírně propojeny, všechny svým vlastním způsobem –, ale spíše
o soužití člověka s přírodou. Dá se s něčím takovým prosadit ve fantasy
literatuře? Může to fungovat? Odpověď na obě otázky je ano. Ergall nás při
čtení nutí se zamyslet nad skutečností, že Matka příroda tady byla dříve, o
jejích výtvorech nemluvě. Neměli bychom porušovat její pravidla a <i>Příběh
strážce Země</i> naskýtá jednu z možností, jak zlepšit své životy a stejně
tak pohled na svět kolem nás, v poslední době spíše chřadnoucí, než bujný.
Takovéto informace můžou vyvolávat dojem ekologických zpráv, které na nás
vybafnou na každé druhé internetové stránce, ovšem sami si uvědomíte, že Ergall
nic takového nedělá. Neapeluje na čtenáře, nenutí ho třídit odpad, jít do lesa
sázet stromky. Jeho dílo je jenom plné přírody, která kdysi existovala.
Přírody, která dnes díky zásahu lidí existovat přestává. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-00hoKcwxIsI/VjTGL6fCOlI/AAAAAAAACG8/P0TlNw5yvtk/s1600/DSC_0825.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="212" src="https://4.bp.blogspot.com/-00hoKcwxIsI/VjTGL6fCOlI/AAAAAAAACG8/P0TlNw5yvtk/s320/DSC_0825.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i>Příběh strážce Země</i> má
mimo neotřelého námětu i velice neobvyklého hlavního hrdinu, který dokáže
okouzlit svou jednoduchostí. Na počátku jsem o Galgadovi smýšlel jako o dalším
klišé hrdinovi – takovém tom typu, který <i>musí</i> zachránit svět, stůj co
stůj. Jenže po začtení se mi v hlavě rozsvítila žárovka a já pochopil, že
jsem se pouze nechal zmást všemi knihami, které mi prošly pod rukama. Nelze
zapírat, že Galgad přeci jen nebyl určitým kouskem hrdina schopný nakopat
všechny lidi do určitých partií – kdybych řekl něco takového, lhal bych. Galgad
je sice takovým tím typem postavy vládnoucí téměř božskými schopnostmi, ale
nesmíte se nechat na počátku zmást. Skutečnost, že vládne těmto silami, z něj
nemusí dělat hned nafoukaného hrdinu. Při čtení si mnozí hned uvědomí, že
Galgad vyniká především svým pohledem na lidské pokolení. Sám totiž nechápe
věci, které se pro nás staly samozřejmostí a v důsledku toho se dotazuje. Někdy
jsou mu lidé schopni odpovědět, někdy ne. Galgad je totiž někdy jako dítě,
které musíte poučit. Obhájit se před ním. Skrze Galgada se Ergall dotazuje nás
samotných, proč, jak a z jakého důvodu. Není žádným tajemstvím, že ať už
po knize sáhne kdokoli, párkrát se sám zastaví a zamyslí se, jestli všechny
věci, které se pro nás staly automatické a vykonáváme je bez přemýšlení, jsou
vlastně správně a plní naše sny. Ne vždy totiž účel svědčí prostředky. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Autor <i>Příběhu strážce Země</i>
je v literární branži poměrně mladý, což se projevuje i na samotném stylu
knihy. Dějová linie je rozdělená do dvou pohledů umožňující nám prožívat příběh
v Galgadových kapitolých plných magie a snahy zachránit přírodu, nebo v částech
zabývajícími se svobodnými lidmi a jejich válkou s Órmany. Autor si věří,
má ambice a rozhodně se nebojí zabíhat do zajímavých dialogů, akčních scén a
postupném tvarování postav. I přes to všechno má ale <i>Příběh strážce Země</i>
své silné a slabé stránky. Ergall svou volbou zvolit obvyklý námět boje o
záchranu svobodné vůle lidí mírně zabil téma vytvořené částmi s Galgadem. V průběhu
celého příběhu si tím nastavil rovinu, kterou ať se snaží sebevíc, není schopen
překročit vzad ani vpřed. Kniha má svůj potenciál, velkou dávku kvalitně
zpracované fantazie, ale k tomu, aby dosáhla vrcholu, „dobré“ jednoduše
nestačí. Někdy se totiž může i stát, že snahou autora o popsání všech
podrobností si bude čtenář déle zvykat na neobvyklý styl, kterým se příběh
odlišuje. Ve výsledku může začtení trvat i více než desítek stran, čímž se všichni
jistým způsobem ochuzujeme o všechno, co nám chce Ergall sdělit. Tahle
zmatenost je sice nedostatkem, ale rozhodně není neodstranitelnou škodou; je to
jenom otázkou času, než se autor vypíše a upevní si nabyté vědomosti. Už teď
cítím to jemné aroma jasného cíle stanovené autorem. Nyní je pouze na něm,
jestli si ho dokáže osvojit a plně ovládnout. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„Dokud dýcháš,
dokážeš hýbat rukama nohama, můžeš se postavit nepřízni osudu.“<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-u7ymfzuBS5c/VjTHeI-d22I/AAAAAAAACHM/byTOGzcQ8qo/s1600/206813_big.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="67" src="https://3.bp.blogspot.com/-u7ymfzuBS5c/VjTHeI-d22I/AAAAAAAACHM/byTOGzcQ8qo/s400/206813_big.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<i>Příběh strážce Země</i> je
prvotina vydaná vlastním nákladem, vytvořená českým autorem vystupujícím pod
pseudonymem Ergall. V několika málo stránkách dokázal autor vykreslit
příjemnou atmosféru a vidinu přírody schopné existovat s lidským pokolením.
Důraz je kladem především na neobvyklého hrdinu Galgada a jeho snahu pochopit,
co všechno se během jeho odpočinku událo a změnilo. Vše je podáno velice lehkým
a svižným stylem, na kterém je třeba ještě pracovat, ale už nyní dokáže svým
způsobem okouzlit. Tahle fantasy je velice zajímavým příspěvkem do české
literatury – je pouze na autorovi, jestli bude psát s takovou radostí a
vervou, jako tomu bylo nyní. Protože pokud bude pokračovat a zlepšovat se, je
jasné, že o něm ještě hodně uslyšíme. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-l-Km8xylKk8/USytiUX2lRI/AAAAAAAAAls/s1KixUMlpkg/s1600/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="54" src="https://1.bp.blogspot.com/-l-Km8xylKk8/USytiUX2lRI/AAAAAAAAAls/s1KixUMlpkg/s200/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky.png" width="200" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: center;">
<i>Za poskytnutí výtisku děkuji samotnému autorovi! </i></div>
</div>
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-35285793183192461442015-10-24T14:59:00.002+01:002015-10-24T14:59:58.062+01:00Život mé knihovny<div style="text-align: justify;">
Od poslední Kouzelné knihovničky (<a href="http://magicians-book.blogspot.cz/search/label/Kouzeln%C3%A1%20knihovni%C4%8Dka">archív</a>) uplynulo už hodně času. Dokonce i víc než hodně. Poslední zveřejněný článek se přesně datuje na pondělí 23. prosince roku 2013, což je už vážně nějaká doba. Od té doby se změnilo nemálo věcí a knihovnička nebyla žádnou výjimkou – vzhledově, samozřejmě. Co se týče samotného obsahu, tak se za ten více jak rok na jednotlivých poličkách přišel velký úklid, některé z knih jsem zcela vyřadil a taktéž si byl schopný uspořádat věci tak, abych uvolnil další dvě poličky a s úspěchem je prohlásil a své teritorium. Právě kvůli všem těm změnám, renovacím, přeskládáním a podobně, už bylo načase sepsat nějaký článek, kde vám budu schopen ukázat aktuální domov všech knižních kousků. Dá se tedy říct, že díky inovacím a změnám má knihovnička žije vlastním životem. Připravte se na rozebrání poliček (slovně) a jakémsi pomyslném žebříčku knih, které jsou priority v mém knižním životě. A samozřejmě velkou dávku fotek! </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-DDjfcskdxoY/VhAUK7yP6qI/AAAAAAAACDQ/rmT3gKxblew/s1600/2013-12-23%2B15.10.51.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="http://3.bp.blogspot.com/-DDjfcskdxoY/VhAUK7yP6qI/AAAAAAAACDQ/rmT3gKxblew/s400/2013-12-23%2B15.10.51.jpg" width="300" /></a><a href="http://4.bp.blogspot.com/-_IwN18wLSHU/Vg_jRY5XsyI/AAAAAAAACDA/L0q0tqoEquI/s1600/DSC_0229.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="http://4.bp.blogspot.com/-_IwN18wLSHU/Vg_jRY5XsyI/AAAAAAAACDA/L0q0tqoEquI/s400/DSC_0229.JPG" width="265" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Jak je už patrné na první pohled, knihovnička prošla vážně velkou reorganizací. Když se tak na obě fotky dívám, tak si uvědomuji, že to dokonce tak i vypadá, jako kdyby celý systém řazení a vystavování knih odpovídal i mému dospívání. Hodně z vystavených knížek, jež sloužily jako hlavní věci, kterými jsem byl schopen se chlubit, už prostě v tomhle přeplněném prostoru nemají místo, nebo nadšení z jejich vlastnění mě už přešlo a já je posunul zase „o krok dále<span style="font-size: 12pt;">“</span>. Důležitou roli v tomhle škrtu mají především YA knihy. Kdo by se taky divil, že ano? Jednotlivé příběhy tohoto žánru jsem sice schopný přečíst a stejně tak je i ocenit (když se mi už podaří narazit na vážně kvalitní dílo), ale řekněme si na rovinu, už v těch příbězích nevidím tak velkou nápaditost. Můžete mě kamenovat, můžete si na mě počíhat v temných ostravských ulicích. Holt to už nikdy nebude jak kdysi. Přiznávám, že mezi knihami tohoto žánru jsou kvalitní kousky, které si zaslouží pozornost, ale poslední dobou si říkám, že jsem se v tom tak začal topit, že mi to všechno přišlo jednoduché, zbytečné a neměl jsem z toho jakýkoli zážitek, než vztek nad hlavními hrdinkami, které byly hloupé a naivní. V momentální době se snažím samozřejmě orientovat na knihy, které mám doma (mezi kterými YA samozřejmě je), ale chystám se přejít na čisté fantasy, možná i sci-fi a zabrouzdat do vod mně neznámých – a že jich vážně je! Jasně, YA se asi nikdy nezbavím, ale i tak mě potěší, když budu tenhle žánr používat pouze na odreagování… a uvědomění si, že kdybych měl tyhle příběhy číst po kvantech, asi bych se z toho zbláznil, zalezl si do kouta a začal si škubat vlasy z hlavy. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Co se týče knihovničky samotné, je pravda, v porovnání s poslední aktualizací se jedná o dost velkou změnu. Přešel jsem nejen na nový systém skládání knížek do jednotlivých poliček, což se v následující době pravděpodobně nezmění, ale stejně tak i rozšířil hlavně svou sbírku knih, na které jsem vážně hrdý. Člověk by totiž nikdy ani neřekl, že těch knížek už bude přes nádherné dvě stovky. Taky se ptáte, kde se to všechno ztrácí? No, nejste sami. Vážně. Sám totiž nemám sebemenší ponětí, kde to vlastně schovávám. Někdy mě ovšem docela i mrzí skutečnost, že některé knížky je vážně potřeba zasunout do pozadí těch vystavených, ale když už není místo, co se s tím dá dělat? Kladná věc na tomto problému ale je, že dokážu být více kritický a rozhodnout se, co opravdu stojí za to, aby to viděl každý. Je vtipné, že knížky, které jsem ještě před dvěma lety zbožňoval, jsou nyní k dispozici na prodej nebo schované v pozadí. No jo, změna je život! </div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-dURCaPiN6k8/ViILNZv6CTI/AAAAAAAACDg/QcFX7Rl5Fl8/s1600/2013-12-23%2B15.11.02.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="283" src="http://3.bp.blogspot.com/-dURCaPiN6k8/ViILNZv6CTI/AAAAAAAACDg/QcFX7Rl5Fl8/s640/2013-12-23%2B15.11.02.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-etozkIIP_Ac/ViILvszzcAI/AAAAAAAACDo/Vi0EwsSQKeA/s1600/DSC_0230.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="356" src="http://4.bp.blogspot.com/-etozkIIP_Ac/ViILvszzcAI/AAAAAAAACDo/Vi0EwsSQKeA/s640/DSC_0230.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
První polička, pro mě jedna z nejdůležitějších, i po dlouhé době pořád obsahuje kousky, které jsou moje srdcovky a mohl bych je doporučit každému, kdo by někdy požádal o nějakou dobrou a povedenou fantasy. Lépe řečeno je každý z těch kousků spíše ten typ čtiva, kde si po jejich přečtení akorát ptáte: „Kde jste ksakru byly celý můj život?!<span style="font-size: 12pt;">“</span> Je jasné, že tady tím pádem musí vévodit krásky typu: <b>Cesta králů</b> (B. Sanderson), <b>Pán prstenu</b> (J. R. R. Tolkien), <b>Píseň krve</b> (A. Ryan) a dále například i <b>Jméno větru</b> (P. Rothfuss), u kterého jsem strávil vážně nádherný týden plný dobrodružství a magie. Samozřejmě bych nesměl zapomenout ani na sérii <b>Bohové Olympu</b> (R. Riordan), která je přeci jen o chlup lepší než Percy Jackson, a proto si získala svou pozici na první poličce. Eragon je docela rozporuplný, protože ten své místo zabírá čistě z nostalgie, kterou u čtení cítím. Volné místo vedle těchto příběhů je sice těžké udržet, ale důvod, proč tomu tak je, je jednoduchý – chci mít na jedné poličce každý díl z těchto sérií a i když vím, že budu muset v brzké době přejít na vyřazení pár knih do pozadí (neboť tloušťka druhého dílu Jména větru mluví sama o sobě, stejně jako počet dalších dílů Trpaslíků), se momentálně pouze kochám pohledem a říkám si, že mezi tou hordou nových knih a příběhů se přeci jen dá najít fakt kvalitní čtivo. </div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-6h7k0ww68Io/ViIOwBGVzFI/AAAAAAAACD8/paGk-ZsVahA/s1600/DSC_0231.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="332" src="http://2.bp.blogspot.com/-6h7k0ww68Io/ViIOwBGVzFI/AAAAAAAACD8/paGk-ZsVahA/s640/DSC_0231.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Druhá polička je naprosto nová a v nejbližší době se z ní stane trůn nejdelší série, do které jsem se za svou čtenářskou kariéru pustil. Už hodně dlouhou dobu jsem o tomhle nápadu přemýšlel, protože <b>Meč pravdy</b> (T. Goodkind) je opravdu obsáhlá série a byla by škoda, kdyby měla být rozdělená na různých poličkách – zvlášť, když má orig. série dvanáct dílů a příběh následně pokračuje několika dalšími. Tak to tedy dopadlo, že po velké reorganizaci jsem došel k rozhodnutí, že většinu poličky věnovat právě téhle sérii, do které si (snad) v nejbližší době dokoupím další díly. Tvorbu Goodkinda mám jednoduše rád, nedám na ni dopustit a kvůli jeho příběhům a dobrodružství Richarda a Kahlan jsem ochotný odsunout i <b>Tajemství nesmrtelného Nicolase Flamela</b> (M. Scott), což je jedna ze sérií, které mě donutily se do čtení ponořit až po uši a stejně tak zažít největšími mindblows ever – mé první setkání s tím, co tenhle pojem vlastně všechno obnáší.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-Qk9CKhBbE60/ViIOthwG-BI/AAAAAAAACD0/ue-f5OLU7eY/s1600/2013-12-23%2B15.11.08.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="272" src="http://1.bp.blogspot.com/-Qk9CKhBbE60/ViIOthwG-BI/AAAAAAAACD0/ue-f5OLU7eY/s640/2013-12-23%2B15.11.08.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-mTWXB0zlTDQ/ViIUvPQ68RI/AAAAAAAACEM/-TqHf7EY9Qs/s1600/DSC_0232.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="289" src="http://2.bp.blogspot.com/-mTWXB0zlTDQ/ViIUvPQ68RI/AAAAAAAACEM/-TqHf7EY9Qs/s640/DSC_0232.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Od prosince roku 2013 se mi stejně tak podařilo uspořádat zbytek starších knih tak, abych si mohl zabrat další nové poličky. Jedná z nich je i tahle, do které se přesunula většina ze staré druhé poličky – právě zde je místo, kde vládne z drtivé většiny YA příběhy, které jsou podle mě ještě nejvíce kvalitní, a fantasy příběhy, které jsou kromě pár výjimek dobré, avšak v nich už nevidím tak velký potenciál, jako tomu bylo kdysi. Jako příklad můžu jmenovat třeba Divergenci (V. Roth), což je podle mně pravděpodobně série, jejíž kvalita s dalším dílem klesá. První díl byl úžasný; druhý průměrný a třetí už takřka podprůměrný. Opakem k tomu je ale třeba Legenda (M. Lu), což je série s velkým potenciálem a nápadem. Stejně tak je na tom i Kostičas (S. Shannon) a BZRK (M. Grant). Výjimku v této poličce ovšem tvoří Prázdné místo (J. K. Rowling), o kterém i po několika letech pořád přemýšlím jako o velice zajímavé a kvalitní knížce. Jednoduše je tato část knihovničky jedinou připomínkou toho, že bych po nějakém dobrém YA sáhl. Ovšem, už v téhle době si říkám, že ten nejužší výběr ještě zmenším. Uvidíme, jestli po tomhle rozhodnutí na poličce nějaká hrstka YA sérií zůstane. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-2b2D-LT-JAw/ViIW5m_sijI/AAAAAAAACEg/BRmQ2dzhOJI/s1600/2013-12-23%2B15.11.22.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="280" src="http://2.bp.blogspot.com/-2b2D-LT-JAw/ViIW5m_sijI/AAAAAAAACEg/BRmQ2dzhOJI/s640/2013-12-23%2B15.11.22.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-8cw6HT1jgUI/ViIdKGIYXBI/AAAAAAAACE4/4VbWC5RSOPk/s1600/DSC_0821.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="272" src="http://2.bp.blogspot.com/-8cw6HT1jgUI/ViIdKGIYXBI/AAAAAAAACE4/4VbWC5RSOPk/s640/DSC_0821.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Poslední řada knížek z původní trojice tvoří i po tak dlouhé době pouze a jen paperbacky. Pořád jsem se ještě nějak nesmířil s tím, že bych měl pevnou vazbu mísit s tou měkkou, tudíž se snažím zuby nehty tuto poličku udržovat <span style="font-size: 12pt;">„</span>čistou<span style="font-size: 12pt;">“.</span> Pravda je ale i taková, že moc paperbacků, které bych byl ochoten vystavovat doma nemám, tudíž se na tomhle místě potýká jak young adult žánr, tak i čistá a krutopřísněhustá fantasy se sci-fi. Taková knižní všehochuť. Jako představitele z této roviny bych mohl jmenovat například <b>Cinder</b> (M. Meyer), <b>Černého arcimága</b> (B. Weeks) a <b>Masky apokalypsy </b>(R. McCammon). Ten zbytek je pro mě samozřejmě taktéž důležitý, ovšem o některých kouscích už začínám silně pochybovat – <b>Half Bad</b> (S. Green), <b>Trilogie o černém mágovi</b> (T. Canavan) a podobné. Jisté ale je, že volné místo na konci znamení to, že bych měl dokoupit další knihy v měkké vazbě a rozšířit tak svou sbírku, nemyslíte? </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-X4aZv8slXtk/ViIe_1z-7kI/AAAAAAAACFE/QXkfca1ZO7E/s1600/DSC_0819.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://4.bp.blogspot.com/-X4aZv8slXtk/ViIe_1z-7kI/AAAAAAAACFE/QXkfca1ZO7E/s320/DSC_0819.JPG" width="212" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Naprostou novinkou je část s anglickými knihami, které si pomalu (ale jistě) začínám pořizovat a stejně tak přelouskávat. Doma mám už sedm koupených kousků – přečtených pouze šest. V nejbližší době si plánuji dokoupit další díly do sérii, mezi které patří i pokračování <b>The False Prince</b> (J. Nielsen), což je velice milá, byť ne přímo dokonalá fantasy. Poslední dobou si získávám stále větší a větší zálibu v anglických knihách a už teď se nemůžu dočkat, až si budu moci pořídit další kousky. Je to velice zvláštní pocit, když máte najednou tak velký přístup ke knihám bez toho, aniž byste byli omezeni překladem<span style="font-size: 12pt;">…</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-mzVw_RmCaas/ViIhd7MSSHI/AAAAAAAACFc/vtQyG8ysKEQ/s1600/DSC_0235.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://3.bp.blogspot.com/-mzVw_RmCaas/ViIhd7MSSHI/AAAAAAAACFc/vtQyG8ysKEQ/s640/DSC_0235.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-SmGhqwIsjDc/ViIhcY25NOI/AAAAAAAACFQ/bPheupBf_qM/s1600/DSC_0236.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://1.bp.blogspot.com/-SmGhqwIsjDc/ViIhcY25NOI/AAAAAAAACFQ/bPheupBf_qM/s640/DSC_0236.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-jq3frgBkWzg/ViIhds1WWZI/AAAAAAAACFY/UwnBUFusMeg/s1600/DSC_0238.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://2.bp.blogspot.com/-jq3frgBkWzg/ViIhds1WWZI/AAAAAAAACFY/UwnBUFusMeg/s640/DSC_0238.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-3cEr-t_JNlA/ViIhpdNfhTI/AAAAAAAACFo/rw04oTTmvWs/s1600/DSC_0239.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="326" src="http://4.bp.blogspot.com/-3cEr-t_JNlA/ViIhpdNfhTI/AAAAAAAACFo/rw04oTTmvWs/s640/DSC_0239.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-NrLUNSKwA5M/ViuJGBdZLmI/AAAAAAAACF8/IFMCLsDSeeI/s1600/DSC_0224.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://3.bp.blogspot.com/-NrLUNSKwA5M/ViuJGBdZLmI/AAAAAAAACF8/IFMCLsDSeeI/s640/DSC_0224.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Polička nad stolem, která po dlouhou dobu sloužila jako uložiště PC a XBOX her, je už snad více jak rok místem, kde se nachází knihy, po kterých chci sáhnout co nejrychleji. Dá se tedy říct, že tahle polička funguje jako taková <span style="font-size: 12pt;">„čekárna“. Výjimku tvoří akorát série <b>Narnie</b> (C. S. Lewis), kterou jsem celou přečetl a <b>Lovec duchů</b> (J. Delaney), u kterého se pomalu snažím dokupovat další díly v angličtině, protože česká nakladatelství se tohoto úkolu vzdala – viz první tři knihy jednoho vydání a následně dva díly pojaty v naprosto rozdílném stylu. Když už nic, tak je tahle série velice pestrá a vyvolává dojem, že se vůbec nejedná o duchařské příběhy. Tato police se samozřejmě poměrně často aktualizuje a zatím se ani jednou nestalo, že by byla úplně prázdná. V nejbližší době se chci zaměr jak na <b>Čistého</b> (J. Baggott), <b>Výjimečnou</b> (K. Cashore), <b>Oko světa</b> (R. Jordan) a (pro mě nejdůležitější) <b>Finnikin of the Rock</b> (M. Marchetta), na kterého se těším už strašně dlouhou dobu, avšak přes školu vím, že bych musel příběh tříštit po víkendech, tudíž si raději počkám na prázdniny</span><span style="font-size: 12pt;">… Sám ale nevím, jak dlouho bude trvat, než se k tomu dostanu. </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-size: 12pt;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-4fWOHgy3wFE/ViuLq10T7lI/AAAAAAAACGI/9WdrBFDX-f0/s1600/DSC_0242.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://1.bp.blogspot.com/-4fWOHgy3wFE/ViuLq10T7lI/AAAAAAAACGI/9WdrBFDX-f0/s640/DSC_0242.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-size: 12pt;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-fjqS3iZS6tM/ViuL8jkvcBI/AAAAAAAACGQ/5M51wyoOxEc/s1600/DSC_0225.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://1.bp.blogspot.com/-fjqS3iZS6tM/ViuL8jkvcBI/AAAAAAAACGQ/5M51wyoOxEc/s640/DSC_0225.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-size: 12pt;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-size: 12pt;">Poslední místo, kde lze najít jakékoli mé knížky, je speciální polička, kterou tvoří z drtivé většiny koupené, byť nepřečtené knihy. Jako u předchozí poličky, i zde tvoří výjimku první řada – <b>Marťan </b>(A. Weir), <b>Šifra mistra Leonarda</b> (D. Brown), další knihy vedle již zmíněných a <b>Hraničářův učeň</b> (J. Flanagan), u kterého už mám koupené takřka všechny díly. V pozadí můžete vidět kousky jako je například celá trilogie <b>Věk pěti</b> (T. Canavan), v pravé části třeba <b>Hru věží</b> (D. O'Malley), <b>Černé drahokamy</b> (A. Bishop) a první dva díly <b>Tyrani a králové </b>(J. Marco). Jak jsem se už několikrát přiznal, v této době se snažím omezit kupování knih a spíše se zaměřuji na vysoké číslo nepřečtených kousků, které <i>potřebuje</i> snížit. Osobně doufám, že se mi to jednoho dne podaří. Držte pěsti, protože sami určitě dobře víte, že je to běh na dlouhou trať! </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-size: 12pt;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-gN15MjXwv_A/ViuN6Mf3vkI/AAAAAAAACGc/tIWxRIJkGcM/s1600/DSC_0226.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://1.bp.blogspot.com/-gN15MjXwv_A/ViuN6Mf3vkI/AAAAAAAACGc/tIWxRIJkGcM/s640/DSC_0226.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-_3cC_Uv8MvE/ViuN6id76qI/AAAAAAAACGg/S_lAgv_6RYk/s1600/DSC_0240.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://4.bp.blogspot.com/-_3cC_Uv8MvE/ViuN6id76qI/AAAAAAAACGg/S_lAgv_6RYk/s640/DSC_0240.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-size: 12pt;"><br /></span></div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-83302512702670020532015-10-03T15:07:00.001+01:002017-06-04T20:12:40.223+01:00Review: Spáleniště: Zkouška<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://data.bux.cz/book/003/666/0036668/large.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://data.bux.cz/book/003/666/0036668/large.jpg" width="204" /></a></div>
<b>Název:</b> Spáleniště: Zkouška<br />
<b>Počet stran</b>: 344<br />
<b>Autor:</b> James Dashner<br />
<b>Vydavatel:</b> YOLI<br />
<b>Série:</b> Labyrint, #2<br />
<b>Orig. název:</b> The Scorch Trial<br />
<blockquote>
<i>Už žádné hlavolamy. Žádné proměnné. A žádné běhání. Thomas byl přesvědčený, že když se jim podařilo uniknout, vrátí se on i Placeři ke svým dřívějším životům. Nikdo však ve skutečnosti netušil, do jakého života se vracejí. Země, sežehnutá slunečními erupcemi a spálená novým, krutým klimatem, se změnila v pustinu. Vláda se zhroutila – a s ní i pořádek. Rozpadajícími se městy teď bloudí „raplové“, lidé pokrytí hnisavými ranami, které infekční nemoc nazývaná erupce dohání k vražednému šílenství. Hledají, kde by našli další oběť... a potravu. Pro Placery běhání zdaleka neskončilo. Namísto svobody zjišťují, že mají před sebou další zkoušku. Musejí překonat Spáleniště, nejvíc sežehnutou část planety, a do dvou týdnů dorazit do bezpečného útočiště. A organizace ZLOSIN se postarala o to, aby uzpůsobila proměnné a nastavila šance v jejich neprospěch. Thomase čeká zkouška ohněm – skutečně přechovává někde v hlavě tajemství svobody? Nebo bude věčně vydán ZLOSINu na milost?</i></blockquote>
<div style="text-align: center;">
Filmový trailer: </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/-44_igsZtgU/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/-44_igsZtgU?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br />
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="40" src="https://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s200/mezera.png" width="200" /></a></div>
Svět, jak jej známe dnes, už
neexistuje. Tolik obávaná sluneční erupce sežehla planetu a lidstvo začíná
bojovat o vlastní osud. Z velkých měst jsou pouhá Spáleniště, místa plná
písku a teplot, které dokážou člověka spálit během mrknutí oka. K tomu
všemu se planetou šíří nebezpečný vir, který lidstvo připravuje o rozum. Nezastaví
se před ničím. Dokonce ani před skupinkou chlapců, kteří mají být záchranou celého
světa. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://images.8tracks.com/cover/i/008/986/736/The-Scorch-Trials-the-maze-runner-37746865-1723-2550-5614.png?rect=0,26,768,768&q=98&fm=jpg&fit=max" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://images.8tracks.com/cover/i/008/986/736/The-Scorch-Trials-the-maze-runner-37746865-1723-2550-5614.png?rect=0,26,768,768&q=98&fm=jpg&fit=max" height="320" width="320" /></a></div>
Thomas se skupinkou dalších
Placerů úspěšně dokončili první test. Žijí ve velké nevědomosti, co pro ně
přinese zítřek, ale vnitřně doufají, že všechno se možná konečně zlepší. Sami ale
rychle poznají, že se až moc nechali ukolébat takovou milou představou. ZLOSIN,
organizace s, pro chlapce nejasným cílem, je rozhodnut pokračovat ve svých výzkumech,
a proto vysílá skupinu přeživších chlapců na Spáleniště – místo, na kterém
v dávných dobách, dnech před erupcí, existovala města a lidé zde žili
v míru. Teď je to jenom poušť snášející gigantické teploty vydávající
slunce, strůjce zkázy planety Země. Spáleniště je plné zřícenin obývajících
raply, lidmi nakaženými nebezpečným virem odstraňující všechno racionální z lidského
vědomí. Úkol bývalých Placerů je jednoduchý: Ujít sto padesát kilometrů
severně. A přežít. Nezbývá jim tedy nic jiného, než pokyny ZLOSINu poslechnout
a vydat se tak na nebezpečnou cestu. Jenže cesta není tak jednoduchá a rozhodně
hraje důležitou roli v celém Thomasově životě. Nikdo se z chlapců
neměl na tomhle místě octnout. Při cestě tímhle peklem si Thomas začne pomalu
uvědomovat několik věcí. Nikdy by neměl věřit svým přátelům, neboť právě oni mu
můžou způsobit největší bolest; jeho vzpomínky z doby před příchodem do
Labyrintu jsou důležité, neboť mohou obsahovat klíč k tomu všemu, co
s nimi ZLOSIN zamýšlí. A že stačí málo a šílenství, které ve všech začíná
zapouštět kořeny, může vyplynou na povrch.
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Pravidla
neexistují. Instrukce neexistují.<o:p></o:p></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Užili jsme si nekonečné prostory
tajemného Labyrintu. Útěkem před několika rmuty jsme si zachránili život. Žili
jsme na Placu a objevovali jeho skrytá zákoutí. Jenže to byl Labyrint. Protože
by příběh zbytečně stagnoval, rozhodl se ho James Dashner posunout dále a díky
vysoké laťce, kterou si sám nastavil už v první knize, to bylo rozhodnutí
poměrně odvážné. Jenže jakékoli pochyby mohly existovat před tím, než se čtenář
seznámí se Spáleništěm, místem, na kterém autor opět částečně odkrývá karty
schované v rukávech. Díky tomu, že příběh posunul mílovým krokem dále, jde
jasně vidět, že to, čemu věnuje největší pozornost, je místo a linie příběhu.
Nemusí to tak ani vypadat, ale v tomhle, zdánlivě nehostinném prostředí, se
autor hodně vyřádil a promítl do něj svou genialitu – nemluvě o tom, že celou
dobu nenápadně spojuje různé střípky informací, kterými nás v prvním díle
krmil. <i>Spáleniště: Zkouška</i> se od svého prvního dílu liší. James Dashner
rozhodně nemá problém s vybudování atmosféry svých knih, ale důležité je
především zmínit, že s každý dalším místem, které hrdinové navštíví, je
potřeba vytvořit prostředí, které bude na své čtenáře dýchat. Pracuje
s detaily a podává je tak realisticky, že někdy máte nutkání se sami sebe
zeptat, zda se už něco takového nestalo. James Dashner se umí porvat se vším,
co mu postavíte do cesty – vše zakončí s elegancí a samozřejmě nejvyšším
hodnocením. Už od samotného počátku svým vyprávěním čtenáře vtahuje do
nebezpečného příběhu a nechává působit fantazii, která s jeho vlastním
příběhem vytváří něco nebezpečného. Tenhle autor rozhodně umí zaujmout. Ať už
místem, dějovou linií nebo samotnými postavami.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://40.media.tumblr.com/7637584a1838d64b3f8c506cbe127f31/tumblr_n3m5xc9w4b1rdsbtbo1_500.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="http://40.media.tumblr.com/7637584a1838d64b3f8c506cbe127f31/tumblr_n3m5xc9w4b1rdsbtbo1_500.jpg" height="273" width="320" /></a></div>
Když jsem otevřel <i>Spáleniště:
Zkoušku</i>, nečekal jsem, že by právě postavy prošly nějakým velkým procesem
změny. Všichni jsme zvyklí, že další díly sérií jenom rozpatlávají to, co si
autoři s tak velkou mermomocí načrtli. Dotahují vše, co nestihli udělat
v prvních dílech. Jenže něco takového o této knize říci nejde. Vážně ne. <i>Spáleniště:
Zkouška</i> má velkou výhodu, která spočívá v tom, že autor umí odhadnout
situace a přizpůsobit tak chování postav. Ve chvíli, kdy se Thomas a jeho
skupina objevila na Spáleništi, se změnilo i jejich chování. Stali se více
bláznivějšími a začali propadat strachu z dalších dní. Každý čtenář si tak
všimne jejich změny. Zatímco se některé postavy stanou silnějšími, jiné klesnou
na duchu – a obráceně. Jejich vnitřní boj je mění a vytváří tak celý příběh
mnohem pesimističtější, což nejtemnější vyhlídky budoucnosti ještě více
prohlubují. Něco takového postrádá mnoho nových knih. James Dashner ukázal, že
vytvořit YA knihu, která by nesla nálepku vysoké kvality, opravdu jde. Po celou
dobu pečuje o vše, co vytvořil, ale postavy jsou něco, s čím si neustále
pohrává; tím nejhorším způsobem. Je neodmyslitelné, aby aspoň jednu z nich
nepostavil do těžkých a zdánlivě neřešitelných situací. S každým hrdinou
si hraje, nechává ho trpět a vy si po přečtení téhle knihy potvrdíte pouze
jednu věc: Nikdy, nikdy nemůžete věřit tomu, co vám autor nabídne. Mnohé
z postav autor vybarvuje jako hodné a milé, ale vězte, že tyhle postavy
jsou vším možným, jenom ne milými. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Další silnou stránkou celé knihy
je onen nádech tajemství, který autor s každým dalším slovem vytváří. Už
v Labyrintu: Útěku bylo jasné, že je autor málo ochotný prozradit více,
než je potřebné pro děj, tudíž se nelze divit, že <i>Spáleniště: Zkouška</i>
není výjimkou. Čtenáře nechává v naivní nevědomosti a tím tak vytváří
prvek napětí, který vás donutí číst dál, jenom kvůli tomu, abyste se konečně
dozvěděli, jak to vlastně všechno dopadne, což s velice čtivým a svižným
stylem vytváří velice nebezpečnou kombinaci. Nikdy si nejste jistí, zda máte
věřit, nebo zůstat s chladnou hlavou u knížky a pokračovat ve čtení.
Věřím, že rozhodně několikrát se stane, kdy se jednoduše budete muset zastavit
a na chvíli <i>Spáleniště: Zkoušku</i> zavřít a vše pořádně vydýchat. Nemusí se
to tak zdát, ale díky hurikánu všech zmíněných věcí začnete žít příběhem,
dýchat jím a díky tomu vás budou určité odhalení a zrady překvapovat více, než
si sami přiznáte. Tahle kniha, ale i celá série, má jednu špatnou vlastnost: Ve
chvíli, kdy si ji moc pustíte k tělu, už nikdy nenajdete způsob, jak to
vše zvrátit. Tím vším nevědomky vnitřně podporuje kvalitu samotného příběhu. Už
v první knize si James Dashner nastavil určitou laťku, které se s lehkostí
drží a i bez nějaké snahy je jisté, že pod tuto úroveň není schopen klesnout. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>ZLOSIN je dobrý.</i>
<br />
<i><br /></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-CLdMTRgYfLo/Vg_hFHbGfsI/AAAAAAAACC0/tqGSvPZ1F1k/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="75" src="https://4.bp.blogspot.com/-CLdMTRgYfLo/Vg_hFHbGfsI/AAAAAAAACC0/tqGSvPZ1F1k/s400/large.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Spáleniště: Zkouška</i> je
dalším podařeným dílem řadícím se do trilogie o chlapci Thomasovi, který se
jednoho dne ocitne v Labyrintu jako laboratorní myš tajemné organizace
jménem ZLOSIN. Už od samotného počátku je autor odhodlán vytvořit kvalitní
atmosféru plnou nečekaných zvratů, akčních scén a šokujících odhalení, které
nenechají nejednoho čtenáře chladným. Každá z postav se začíná rozvíjet a
odhalovat své temné, ale i světlé stránky. Autor si po celou dobu drží úroveň
kvality, která se v druhém díle akorát malým kousíčkem zvedá. Pokud se vám
kniha líbila předtím, bude tomu i nyní. Pokud jste ale s první knihou
nebyli spokojeni, <i>Spáleniště: Zkouška</i> asi nebude v tomto ohledu
žádnou změnou. Jisté ale je, že prvním a druhým dílem si autor připravil půdu
pro závěrečný díl série, který rozhodně rozuzlení onen zapletený chuchvalec
informací, kterými nás James Dashner po celou dobu čtení krmí. Konec bude
určitě epický. Ať už je tom v tom dobrém, nebo špatném slova smyslu. <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-A36JKgMW3F8/URInkHq4zcI/AAAAAAAAAgM/ivYkB0KCAnA/s1600/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="40" src="https://4.bp.blogspot.com/-A36JKgMW3F8/URInkHq4zcI/AAAAAAAAAgM/ivYkB0KCAnA/s200/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky.png" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
Zdroj: <a href="https://data.bux.cz/book/003/666/0036668/large.jpg">Obálka</a> | <a href="http://images.8tracks.com/cover/i/008/986/736/The-Scorch-Trials-the-maze-runner-37746865-1723-2550-5614.png?rect=0,26,768,768&q=98&fm=jpg&fit=max">Obrázek 1</a> | <a href="http://40.media.tumblr.com/7637584a1838d64b3f8c506cbe127f31/tumblr_n3m5xc9w4b1rdsbtbo1_500.jpg">Obrázek 2</a></div>
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-16986895310962955822015-09-13T14:35:00.002+01:002015-09-13T14:40:00.788+01:00Knižní zúčtování za prázdniny roku 2015<div style="text-align: justify;">
Po dlouhé se opět hlásím! Žiji, jsem odpočatý a připraven do nového školního roku – je to divné, ale je to tak. Začátek školy byl docela v pohodě, ale už v pátek jsem pociťoval, že větší počet hodin ve škole mě nějak začíná omezovat. A bylo tomu vážně tak. Než ale přejdeme k tomu, co bude následovat v nižších částech článku, je potřeba si vzpomenout i na prázdniny, které jsem prožil přesně tak, jak jsem chtěl; udělal to, co jsem měl; a hlavně si odpočinul! Stejným dílem se mi povedlo i přečíst několik nádherných příběhů a pár nových si pořídit, i když jsem si říkal, že bych neměl. Ale potom jsem si řekl, že jsem si vlastně ještě nic za vysvědčení nekoupil... a s výsledkem jsem nadmíru spokojený! </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<i>Knihy, které jsem si koupil: </i></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-22tOChzYuL0/VfVy-VaLuWI/AAAAAAAACCU/2hl1m7Q193o/s1600/DSC_0279.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://3.bp.blogspot.com/-22tOChzYuL0/VfVy-VaLuWI/AAAAAAAACCU/2hl1m7Q193o/s640/DSC_0279.JPG" width="640" /></a></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-iXGFUYFfpRo/VfVy-sWFQ0I/AAAAAAAACCc/v3UoGEaHZCU/s1600/DSC_0278.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://1.bp.blogspot.com/-iXGFUYFfpRo/VfVy-sWFQ0I/AAAAAAAACCc/v3UoGEaHZCU/s640/DSC_0278.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<b>Řeky Londýna</b> by Ben Aaronovitch </div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<b>Vražedná léčba</b> by James Dashner </div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<b>Kraď jako umělec</b> by Austin Kleon</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<b>Slova paprsků</b> by Brandon Sanderson</div>
<div style="text-align: center;">
<b>Vílí kruhy</b> by Tereza Matoušková</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Aneb tohle je taková malá odměna za – dle mého názoru – kvalitně prožitý školní rok. Na konci června jsem si nic nepořizoval, protože jsem věděl, že se určitě naskytne příležitost si to všechno vynahradit najednou a udělat si tak jednu velkou radost. Všechno to začalo <b>Vílími kruhy</b>, které mi přišly první měsíc prázdnin, kdy se ozvala samotná autorka, jestli bych neměl zájem si knížku pořídit. Samozřejmě jsem neodolal a touhle knihou padly první dvě stovky. Když jsem jel do Prahy, řekl jsem si, že to je ta pravá příležitost na to, abych si nějaký kousek koupil. Během týdenního pobytu v hlavním městem se mi podařilo dostat i do nákupního centra ve Zličíně, kde jsem zavítal do Dobrovského, kde jsem strávil více jak hodinu... a odnesl si <b>Řeky Londýna</b> a <b>Kraď jako umělec</b>. Neměl jsem v plánu si koupit zrovna tyhle dvě knížky, ale poslední dobou jsem cítil, že jsem se nějak zasekl v rutinně a dokupování dílů do sérií a potřeboval jsem se nějak odvázat <span style="text-align: center;">– sáhnout po těchto dvou knihách bylo teda nejlepší rozhodnutí, protože ani o jedné nevím zhola nic.</span> Nakonec jsem se přeci jen ještě při čekání na vlak domů zatoulal do knihkupectví na hlavním nádraží, kde jsem si nakonec poslední díl do další série koupil – <b>Vražednou léčbou</b> se mi konečně podařilo uzavřít další sérii, i když mě konec docela zklamal. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Další dva týdny jsem se po nové knížce ani nepodíval. Vážně. Začínal jsem dělat na svém úkolu do školy, četl své kousky, psal recenze, povídky a příběhy. Jenže potom, poslední týden prázdnin, jsem na základě upozornění na GR našel na stránkách Talpressu <b>Slova paprsků. </b>Nejen, že byla knížka levnější než kdekoli jinde, ale na stránkách knihkupectví probíhala akce, díky které se už z tak zlevněné knihy stal kousek levnější o další stovku. V tu chvíli bylo rozhodnuto. Nehledě na to, že moje peněženka za poslední dva měsíce vážně zeje prázdnotou, stálo to za to. Na <b>Slova paprsků</b> jsem čekal už od přečtení Cesty králů a když jsem přišel domů s tím, že balík mě předstihl, skoro jsem se rozpustil blahem. Jako máslo. Těším se, až si ke knize sednu a na týden budu moct vypustit svět kolem sebe a ponořit se do nového dobrodružství... a dokonalého světa, který Brandon Sanderson vytvořil. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Knihy, které jsem dostal na recenzi: </i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-xBYhxgVIYig/Vew5NTbkUVI/AAAAAAAACCE/j-HcOgCOtUM/s1600/DSC_0249%2B%25282%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="404" src="http://4.bp.blogspot.com/-xBYhxgVIYig/Vew5NTbkUVI/AAAAAAAACCE/j-HcOgCOtUM/s640/DSC_0249%2B%25282%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<b>Skleněný trůn</b> by Sarah J. Maas </div>
<div style="text-align: center;">
<b>Brising</b> by Christopher Paolini</div>
<div style="text-align: center;">
<b>Znamení Athény</b> by Rick Riordan </div>
<div style="text-align: center;">
<b>Galgad – příběh strážce Země</b> by Ergall </div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na začátku bylo zapřisáhnutí, že si o prázdninách ani o jeden recenzní výtisk nepožádám. Vážně se snažím pohnout s nepřečtenými knihami, ale na mou obranu musím říct, že požádání o <b>Brisingra</b> a <b>Znamení Athény</b> se už stalo jakousi tradicí. Každé prázdniny si totiž požádám o jeden kousek z těchto dvou sérií, tudíž mi přišlo docela blbé tuhle tradici porušit. Během čtení <b>Brisingra</b> jsem si začal pomalu uvědomovat, že s každým dalším rokem se můj pohled na tuhle sérii mění. Začíná mě to méně oslovovat a proto jsem rád, že pokud se poštěstí, příští rok celou sérii uzavřu. Byla by docela škoda, kdybych s tím otálel a poslední díl přečetl s tím, že se mi vůbec nelíbil. Musím to stihnout, dokud ve mně ještě žije velký kus dětské duše! <b>Znamení Athény</b> mi ale zase připomnělo, že knihy od Riordana jsou jedny z nejlepších, které můžeme v žánru YA najít. Docela se bojím i toho, že v dalších knihách mě Riordan zničí. Konec třetího dílu už byl sám o sobě drsný a hodně otevřený. Co bude v dalších dvou dílech, hm? </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jednoho dne mi i v emailu přistála zpráva, ve které mě jeden český autor píšící pod pseudonymem Ergall požádal, zda bych neměl čas a ochotu zrecenzovat jednu českou fantasy. Bylo jasné, že jsem souhlasil. Do několika dní mi přišel <b>Galgad – příběh strážce Země. </b>Tento příběh jsem takřka okamžitě přečetl a napsal na něj i recenzi, která v tuto chvíli akorát čeká na zveřejnění. <b>Galgad</b> mě velice mile překvapil. Bylo to zcela něco jiného a nového, než se mohlo na první pohled zdát <span style="text-align: center;">–</span> to ale nemění nic na tom, že se těším na pokračování a budu držet palce, ať se autorovi podaří napsat další knihu a vydat ji. Docela mi je líto, že mu nevyšel náklad nějakým nakladatelstvím, protože vím, že tohle by mělo úspěch! Ke konci měsíce mi přišel do schránky i CooBooletter se <b>Skleněným trůnem</b>, po kterém tak většina čtenářů pokukuje se zájmem a touhou. Já se na začátku těšil taky. A každý, kdo mě má v přátelích na GR ví, jak moje nadšení skončilo. Dodnes nechápu, co lidé na této knize vidí, ale co už. Pokud se vám bude <b>Skleněný trůn</b> líbit, přeji vám to. Pokud ne, tak mějte jenom na paměti, že jsem s vámi a sdílím vaší bolest! </div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>Pohled na všechny knihy: </i></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-Xbzy0j-bN_U/VfVy-2erwoI/AAAAAAAACCY/BOXlvWeSLhA/s1600/DSC_0280.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://2.bp.blogspot.com/-Xbzy0j-bN_U/VfVy-2erwoI/AAAAAAAACCY/BOXlvWeSLhA/s640/DSC_0280.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>Co má tvorba? </i></div>
Na začátku prázdnin jsem si řekl, že bych měl s <b>Bezejmenným</b> možná pohnout. Mám dokončenou první knihu a na konci června jsem měl dokonce napsáno i pár stránek z první kapitoly druhé poloviny. Jenže moje rozvržené plány tak nějak nevyšly. Může za to jak skutečnost, že jsem první měsíc prázdnin vážně jenom odpočíval a prakticky nic nedělal, stejně jako tropické teploty... no a potom moje vlastní uvědomění si, že jsem si sám řekl, že by se mi hodila přestávka od toho všeho. Místo toho, abych teda psal, jsem si raději dokončil poznámky k druhé knize, sloučil všechno potřebné a dokončil tak podklady pro celou knihu. Mimo jiné se mi taktéž podařilo <b>Bezejmenný konec</b>, povídku před <b>Bezejmenným románem</b>, poslat pár čtenářům, od kterých prequel získal poměrně kladné hodnocení, tudíž i tohle mě jistým způsobem nabudilo k tomu, abych se konečně posunul a pokračoval. Pokud tento článek čtou, tak jim ještě jednou děkuji! </div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Aby to ale nevyznělo tak, že jsem na psaní úplně zanevřel, během minulých dvou měsíců se mi podařilo dopsat jednu celou povídku (která už teď má snad víc jak 20 stránek), rozepsat druhou (která měla být do soutěže, ale protože mi bylo jasné, že to nestihnu, tak se z toho stala jenom volná povídka) a opravit vše napsané v povídce třetí. Určitě dobře víte, že nerad rozpracovávám několik věcí najednou, ale když už byla ta nálada a nápady, tak jsem si řekl, že by bylo zbytečné čekat. Teď už jenom čekám, až si k jednotlivým povídkám sednu a dokončím je. Ale z důvodu, že září je měsíc nabitý mnoha dobrými věcmi (o kterých se určitě dozvíte později), si tím nejsem tak zcela jistý. Ale kdo ví. Třeba se kousek času najde.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>Kolik knih jsem za červenec a srpen přečetl? </i></div>
Po dlouhých desíti měsících ve škole jsem měl konečně nádherných osm týdnů na to, abych se ponořil do čtení knížek, na které jsem si brousil zuby celý rok. I když jsem nestihl všechny, které jsem měl v plánu přečíst, i tak jsem na konečné číslo 17 přečtených kousků hodně hrdý. Začátek prázdnin jsem přečetl <b>Jak zabít svého šéfa: Příručka stážisty</b> (336 stran), ke které byla přiložena i velmi krátká povídka: Obyčejný pátek. Protože jsem měl po přečtení tohoto neobvyklého thrilleru náladu na nějaké drsné fantasy, na základě doporučení jsem sáhl po <b>Rozsévači větru</b> (477 stran), což je andělská fantasy, kde se ukazuje, že andělé vlastně nejsou tak dobří, jak by se mohlo na první pohled zdát. Během prvního období tropických teplot se mi podařilo přečíst i <b>Spáleniště: Zkoušku</b> (344 stran), po které hned následoval další díl z mojí oblíbené série Hraničářův učeň: <b>Čaroděj na severu</b> (311 stran), kterého jsem přečetl skoro za jeden den. Protože se mi podařilo ještě v prvním měsíci dostat do knihovny, odnesl jsem si a rovnou i přečetl <b>Nekromanta Johannese Cabala</b> (376 stran) a <b>Metro 2033</b> (472 stran), což byly opravdu hodně povedené knížky, o kterých jsem si jistý, že sáhnu po pokračování. Další přečtení knihy byly jak z mé vlastní sbírky, tak jako recenzní výtisky <span style="text-align: center;">– <b>Pilíře světa</b> (579 stran), <b>Vílí kruhy</b> (256 stran) a <b>Galgad </b></span><span style="text-align: center;"><b>– příběh strážce Země</b> (232 stran). Po dlouhé době jsem se stejně tak vrátil k Inkoustové sérii a konečně ji dokončil přečtením posledních dvou dílů: <b>Inkoustová krev</b> (648 stran) a <b>Inkoustová smrt</b> (672 stran). Od poloviny druhého měsíce až k jeho konci se už čtení pohybovalo především prostředí klasiky a recenzních výtisků. Do povinné četby se třeba řadí <b>Kladivo na čarodějnice</b> (335 stran), do recenzních výtisků následně <b>Brisingr</b> (656 stran), <b>Znamení Athény</b> (528 stran) a <b>Skleněný trůn</b> (392 stran), který mě vůbec nenadechl. Celkový počet stran je tudíž za dva měsíce 6 614, což není až tak špatné, no ne? </span><br />
<span style="text-align: center;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="text-align: center;"><i>A co blog? </i></span></div>
<span style="text-align: center;">Určitě jste už během prázdnin postřehli, že jsem nebyl na blogu moc aktivní. Není to ani tak, že by mě už blogování přestalo bavit </span><span style="text-align: center;">– pořád mám v záloze recenze, jeden článek o knihovničce a dokonce i jeden rozhovor. Pravda je totiž taková, že když jsem si poslední měsíc řekl, že bych se zase vrátil na blog (neboť moje přestávka skončila), nějak jsem špatně odhadl čas a místo blogování se raději soustředil na animovaný film, který se mi podařilo dotáhnout do tři čtvrtiny celku. A když zase začala škola, nebude to nic valného. Mimo jiné se ale taky plánuje něco nového, protože sám vím, že tím, jak málo volného času v třeťáku mám, blog pomalu umírá, rozhodl jsem se udělat jisté rozhodnutí, které by snad mohlo blog zachránit </span><span style="text-align: center;">– pokud se to tak dá říci. Zatím vám nic prozrazovat nebudu, protože by to bylo předčasné, ale na novém plánu se už pracuje, vše je ve formě příprav a pomalu se dává celá věc do pohybu. Během rozhodování jsem cítil určitou nostalgii, neboť jsou to už skoro tři roky, kdy jsem Magician's Book založil, ale je čas na jisté kroky. Nebojte, zrušení blogu to není, ale něco v tom smyslu určitě. Všechno potřebné vysvětlím v článku, který zveřejním v okamžiku, kdy bude onen plán hotový. Já osobně věřím, že to pomůže. Možná i vy budete více spokojenější. Uvidíme. </span><br />
<span style="text-align: center;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="text-align: center;"><i>Co Vy a vaše prázdniny? Pochlubte se, zažili jste něco zajímavého? Přečetli nějaký speciální knižní kousek? Nebo se jenom povalovali a lenošili? Povídejte, přehánějte! </i></span></div>
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-4859235571387418942015-08-31T20:13:00.001+01:002015-08-31T20:13:05.374+01:00RC Review: Jak zabít svého šéfa: Příručka stážisty <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://data.bux.cz/book/003/720/0037206/large.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://data.bux.cz/book/003/720/0037206/large.jpg" width="201" /></a></div>
<b>Název:</b> Jak zabít svého šéfa: Příručka stážisty<br />
<b>Počet stran:</b> 336<br />
<b>Autor:</b> Shane Kuhn<br />
<b>Vydavatel:</b> Knižní klub<br />
<b>Série:</b> John Lago #1<br />
<b>Orig. název:</b> The Intern's Handbook<br />
<blockquote>
<i>„Stážisté jsou neviditelní. Můžete svoje jméno opakovat vedení stokrát dokola, a stejně si ho nikdy nezapamatují, protože k někomu, kdo je ztracený případ a pracuje zadarmo, nemají žádný respekt. Ironií je, že na vás budou s naprostým klidem vršit důležité úkoly. Čím víc takových úkolů na sebe dobrovolně naberete, tím víc z toho vytěžíte; získají vám PŘÍSTUP A DŮVĚRU. Nakonec vám váš terč bude ochotný svěřit i svůj život.</i><br />
<i>A právě tehdy ho o něj připravíte.“</i> </blockquote>
<div style="text-align: center;">
<i>Knižní trailer: </i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/7iLztYdRVU4/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/7iLztYdRVU4?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="40" src="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s200/mezera.png" width="200" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Být stážistou musí být nehorázně
komplikované a vysilující. Nikdo si nikdy nezapamatuje vaše jméno a za celou
dobu uděláte více práce, než pracovníci se smlouvou na neurčito – to vše zadarmo,
samozřejmě. Vaším jediným úspěchem je podlézat ostatním v naději, že
někomu uvízneme v paměti. Jenže tahle pozice má i skryté stránky. Jako
stážista se dostanete ke všem a ke všemu. Právě v tu chvíli můžete udeřit.
A odprásknout třeba svého šéfa. </div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-vXk5LdD6j-I/VeRzRVmhe3I/AAAAAAAACBg/nPSyt4Ru2ew/s1600/DSC_0247.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="212" src="http://1.bp.blogspot.com/-vXk5LdD6j-I/VeRzRVmhe3I/AAAAAAAACBg/nPSyt4Ru2ew/s320/DSC_0247.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
John Lago je členem Lidských
zdrojů, a.s., korporace, jejíž cílem je trénovat vrahy a následně je za určitý
obnos peněz vysílat na zakázky do různých firem, ve kterých mají spáchat
vraždu. Tenhle život není idylický, ale John nezná nic jiného – nájemným vrahem
je už od sedmnácti let a bez pořádné dávky krve, adrenalinu a střelby by si asi
život nedokázal představit. Filmy byly jeho matkou, zatímco život stážisty
otcem. Přesto se ale nelze divit, že po několika letech tvrdé práce si chce
odpočinout. Peněz má hodně, ale ještě před svým odchodem z Lidských
zdrojů, a.s., je donucen vzít poslední zakázku. Jeho cílem je jeden ze tří
vlastníků největší právnické firmy v New Yorku. Problém ale je, že Bob,
zaměstnavatel a ředitel Lidských zdrojů, a.s., neví, který z nich je
cílem. Proto je potřeba se infiltrovat, vyčkávat, naslouchat. A samozřejmě
vařit tu nejlepší kávu na světě. Z Johna, vraha z povolání, se musí
stát obyčejně nudný člověk, jehož jméno si nikdo ani po deseti zeptáních
nezapamatuje. Jenže to celé není tak lehké. Ve firmě se nachází druhá
stážistka, Alice, díky které se vše zkomplikuje. Kam Ďábel nemůže, tam nasadí
ženu. John Lago si tohle tvrzení potvrdí, ale i mezi těmi novými city, které
k Alice začne chovat, si uvědomí, že by ji taky mohl využít. Musí najít
způsob, jak se dostat z místa stážisty výše, protože i jako pracovník
zadarmo má určité limity. Sám se ale tím vším dostane do mnohem větší hry, kdy
už nejde jenom o úkladné zabití jednoho ze tří ředitelů. Stopa je nejasná a
tlak ze všech stran donutí Johna se zaobírat i svou vlastní historií. Jak to
bylo vlastně s jeho rodinou? Je schopen opravdu cítit lásku k Alici?
Jak dlouho bude trvat, než ho Bob zabije? Nikdo jen tak nemůže z Lidských
zdrojů, a.s., odejít. Nebo snad ano?</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Jsme ve svém
vlastním temném Ráji, kde se had nepokouší prodat vám Strom poznání. Prodává
lásku, a když si z jeho jablka ukousnete, vydáte se po cestě Abela,
přestože tohle je bez nejmenších pochyb země Kaina.<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Kdybych měl shrnout obsah tohoto
příběhu, pouze v mála případech bych ho označil za knihu jako takovou. Už
podle názvu totiž mnohým cvrkne do nosu tušení, že <i>Příručka stážisty</i> nemůže
být něčím obvyklým. Nelze se tedy divit, že název neklame a tahle kniha plní vážně
funkci příručky v kombinace se zajímavým příběhem. Hlavní hrdina vypráví
nejen příběh své poslední zapeklité zakázky, ale stejně tak předávám zkušenosti
svým následníkům, čtenářům, kteří by se měli poučit z chyb svého učitele.
Kdo by kdy něco takového do tak nenápadné knihy řekl, že ano? Samotná anotace
totiž velmi málo prozradí, co čtenáře vlastně po otevření knihy očekávat.
Příběh plný střídmého realismu na dnešní zkažený svět z pohledu
spravedlivého, otravného a šíleného vraha? Nebo něco s velkou dávkou
milostné zápletky, která okoření život vraha? Ani jedno totiž není pravda.
Shane Kuhn své čtenáře ponoří do příběhu plného krve, násilí a vražedných
způsobů, jak v několika jednoduchých krocích odkráglovat svého šéfa bez
toho, aniž by si vůbec všiml, že jste mu každým dnem dýchali za krk
s jediným jasným cílem. Všechny tyto zabijácké pravidla a postupy jsou
podány vtipně, s velkou dávkou ironie, což autor smíchal i s velice
zvláštním pohledem hrdiny na svět. Skrze něj autor vyjadřuje své názory na
dnešní moderní dobu, a proto se nemůžeme divit, když se pod tou dávkou ironie
objeví hluboká myšlenka, která by nás měla donutit na chvíli odložit plány na
zabití svého šéfa a zamyslet se. A ruku na srdce, něco takového dokáže opravdu
jen málokterý autor. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-WyIEAvDmBJ4/VeRzZWRdKEI/AAAAAAAACBo/RBnQznRGOEE/s1600/DSC_0251.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" src="http://4.bp.blogspot.com/-WyIEAvDmBJ4/VeRzZWRdKEI/AAAAAAAACBo/RBnQznRGOEE/s320/DSC_0251.JPG" width="320" /></a>I když to může vypadat, jako
kdyby měl být příběh jednotvárný a povrchní, nenechte se tímto pocitem na
začátku zmást. Skutečnost, že je celá <i>Příručka stážisty</i> napsaná lehkým a
svižným stylem, který rozhodně urychluje otáčení stránek, je pouze malým
střípkem pravé hodnoty, kterou kniha skrývá. Shane Kuhn nedělá nic jiného, než
to, že klame. Tohle dělá už od první stránky. Donutí vás věřit, že zatímco John
Lago bojuje o svůj život, se nic dalšího neděje. Jenže potom se to stane. Jedno
velké bum. Autor luskne prsty a ta opona se roztáhne. V tu chvíli si
uvědomíte, že celou dobu splétal něco důmyslnějšího a většího. Tohle se
rozhodně jako velká výhoda <i>Příručky stážisty </i>počítá. Kniha touto
vlastností svým způsobem přináší osvěžení od klasických a vážných thrillerů. Autor
si je rozhodně jistý svým spisovatelským umem, což se odráží i na akčně
popsaných scénách, které vás někdy donutí zatajit dech. Jenže ta celá
specifická atmosféra nemusí oslovit každého. Může to už být tím, že autor zcela
změnil styl vyprávění, na které lecjaký čtenář nemusí být zvyklý a jednoduše mu
nesedne. Může se stejně tak potvrdit i skutečnost, že někdy jednoduše
pozornosti čtenáře neuniknou malá hluchá místa či chvíle, kdy příběh nepůsobí
zajímavě. Hlavní hrdina často vzpomíná na své dávné zakázky a někdy kromě vražd
popisuje i věci, které jednoduše nejsou zas tak důležité pro děj, natož pro
čtenáře. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pokud ve vás pořád v průběhu
čtení bude existovat ta malá část, která očekává nějakého kladného hrdinu, sami
si uvědomíte, že tento plamínek naděje bude udušen hned při první příležitosti.
<i>Nikdo</i> není v této knize hodný – hlavní hrdina není žádnou výjimkou.
Všechny postavy mají své stinné stránky, kostlivce ve skříních a minulost, se
kterou se vypořádávají vlastními způsoby. Právě díky tomu jsou postavy mnohem
realističtější a dokážete se s nimi sžít více, než by se dalo očekávat.
Šťastných koncích v klasickém slova smyslu se tady rozhodně nedočkáte,
protože celou dobu si vlastně nejste jistí, co je pravda a co ne. Tomu všemu
samozřejmě dominuje i hlavní hrdina. John Lago je sympaťák. O tom není sporu.
Jeho vtipné poznámky a názory dokážou rozesmát nejednoho čtenáře, stejně jako
ho i udivit ostřílenými zkušenostmi, které si Lago během své služby
v Lidských zdrojích, a.s., osvojil. Co je na něm ale nejvíce důležité, je
skutečnost, že se rozhodně neřídí žádnými pravidly a někdy je spíše nečasovaná
bomba, od které nikdy nevíte, co očekávat. Možná právě proto si ho zamilujete
ještě dříve, než se do příběhu aspoň částečně ponoříte. Je ale důležité se
zamyslet i nad tím, že Příručka stážisty nám dává jedinečnou možnost pohlédnout
na příběh tak trochu obráceně. Co se honí hlavou těm psychopatům, které se ve
většině případě snažíme v knihách chytit? Většinou se vžijeme do postav
policajtů. Jenže být inteligentním zloduchem je mnohem, <i>mnohem</i>, lepší,
nemyslíte? </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„Nikdy nikomu
neděkuj za záchranu života. Ostatní mají stejně tak povinnost tě zachránit,
jako ty máš povinnost žít.“<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-2cd5Uljwk8I/VeRz4Llu8kI/AAAAAAAACBw/U_4BTWHeZkM/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="85" src="http://4.bp.blogspot.com/-2cd5Uljwk8I/VeRz4Llu8kI/AAAAAAAACBw/U_4BTWHeZkM/s400/large.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i>Příručka stážisty</i> je
zajímavou knihou plnou vražd, krve, násilí a akčních scén, které se mísí
s charakteristickým vtipem a ironií hlavního hrdiny. Shane Kuhn dokáže
překvapit v mnoha ohledech a jasným příkladem je už samotný příběh, který
skrývá nápadité hodnoty, na které je potřeba si jednoduše počkat. Přes to
všechno ale příběh nemusí oslovit každého, neboť právě individualita nemusí
padnout každému do oka. Ti, kteří milují boje, akční a napjaté scény, budou
potěšení. Ti, kteří si v tomto neholdují, budou mít jistý problém. Jasné
ale je, že pokud toužíte po tom se ponořit do tajů zabijáků a připravit si
nějakou nenápadnou vraždu na svého šéfa, měli byste po <i>Příručce stážisty</i>
okamžitě sáhnout. Nikdy totiž nevíte, kdy se nějaká vražda nadřízeného může
hodit. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji <a href="http://bux.cz/">nakladatelství Knižní klub</a>! </i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Knihu si můžete taktéž objednat <a href="https://www.bux.cz/knihy/174319-jak-zabit-sveho-sefa-prirucka-stazisty-obycejny-patek.html">na stránkách nakladatelství</a>!</i></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-l-Km8xylKk8/USytiUX2lRI/AAAAAAAAAls/s1KixUMlpkg/s1600/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="54" src="http://1.bp.blogspot.com/-l-Km8xylKk8/USytiUX2lRI/AAAAAAAAAls/s1KixUMlpkg/s200/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky.png" width="200" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Zdroj: <a href="https://data.bux.cz/book/003/720/0037206/large.jpg">Obálka</a></div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-33840661436723737122015-08-08T20:22:00.000+01:002015-08-08T20:22:10.878+01:00Review: Marťan<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://data.bux.cz/book/003/658/0036586/large.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://data.bux.cz/book/003/658/0036586/large.jpg" width="205" /></a></div>
<b>Název:</b> Marťan<br />
<b>Počet stran:</b> 344<br />
<b>Autor:</b> Andy Weir<br />
<b>Vydavatel: </b>Knižní klub<br />
<b>Orig. název:</b> The Martian<br />
<blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<i>Je nejslavnějším mužem na Zemi. Má to však háček: není na Zemi…</i></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Před šesti dny se Mark Watney jako jeden z prvních lidí prošel po Marsu. Teď je přesvědčený, že bude prvním člověkem, který tam zemře. Málem zahynul v prašné bouři a zbytek jeho posádky odletěl v domnění, že je mrtvý. Mark nemá jak odeslat zprávu, že přežil. A i kdyby se s lidmi na Zemi spojit dokázal, zásoby mu dojdou mnohem dřív, než by stačila dorazit pomoc. Mark se však nevzdává. Vyzbrojen pouze svým důvtipem, technickými dovednostmi a nevyčerpatelným smyslem pro humor, který se pro něj stane nejcennějším zdrojem síly, se pouští do tvrdošíjného boje o přežití. Jak zdolává jednu zdánlivě nepřekonatelnou překážku za druhou, začíná věřit, že by na cizí planetě přece jen mohl obstát. Jenže Mars mu ještě přichystá nejedno překvapení…</i></div>
</div>
</blockquote>
<br />
<div style="text-align: center;">
Filmový trailer: </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/Ue4PCI0NamI/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/Ue4PCI0NamI?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="40" src="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s200/mezera.png" width="200" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Mars je druhá nejmenší planeta
sluneční soustavy. Všude jsou jenom krátery a červený písek vytvářející tak
jedinou, nikdy nekončící poušť. Lidé Mars zkoumají a snaží se přijít na způsob,
jak ho v případě nutnosti osídlit a obnovit na něm život. Dnes je tato
planeta neobyvatelná, avšak jednomu člověku se ji podařilo kolonizovat. Těsně
po tom, co ho posádka opustila a on zůstal na celé planetě sám. </div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://static.nautil.us/5042_ba6d843eb4251a4526ce65d1807a9309.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://static.nautil.us/5042_ba6d843eb4251a4526ce65d1807a9309.jpg" height="320" width="226" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
Mark Watney je součástí Aresu 3,
americké mise vyslané na Mars za účelem získat nové vzorky půdy a rozšířit tak
lidstvu historii této planety. Celá akce probíhá dobře, družina úspěšně přistane
a přežívá na Marsu 6 solů. Šestý sól je ale zastihne písečná bouře. Ta je
donutí stáhnout se a odletět zpět na Zemi. Jenže jejich posádka není úplná.
Všichni si myslí, že během bouře ztratili svého kolegu, botanika Marka
Watneyho. Sklíčeně tuto zprávu oznamují Zemi a v tu chvíli se z Marka
stává nejslavnější muž planety Země, který svůj život položil na Marsu, něco
jako oběť lidstvu. Mark ale žije. A společně s věcmi, které posádka během
útěku z planety zanechala, se snaží přijít na způsob, jak na Marsu přežít.
A nezbláznit se. Bouře poškodila vysílačku a on nemůže s nikým
komunikovat. Voda mu s každým dnem dochází. Jediné, co má, jsou připravené
balíčky jídla posádky, dva rovery, šest náhradních skafandrů. A samozřejmě brambory.
Mark je odhodlán se nevzdat a proto začíná plánovat svou vlastní etapu života
na Marsu. Na vlně disko hudby a seriálů ze 70. let se snaží přicházet na různé
způsoby, jak vyrobit vodu, vyprodukovat více jídla a kontaktovat NASA. Nehrozí
mu žádné nebezpečí ze stran Marsu, ale sám si postupně uvědomí, že on sám je
svým protivníkem. Podaří se mu najít způsob, jak kontaktovat Zemi a ujistit
celé lidstvo, že žije? Nebo zůstane na Marsu úplně sám, jenom se svým vlastním
vtipem a vzpomínkami na život, který se může díky vakuu kolem něho kdykoli
zhroutit? </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Jak jsem jel
k místu, kde byl zahrabaný RTG, dolehlo to na mě: Mars je holá pustina a
já jsem tady </i>úplně<i> sám. To jsem pochopitelně věděl. Jenže je rozdíl něco
vědět – a naplno to zažít. Všude kolem mě nebylo nic než prach, kameny a nekonečně
prázdná poušť. Slavná červená barva planety je způsobena oxidy železa, které
všechno pokrývají. Není to jen tak nějaká poušť. Je to poušť tak stará, že
doslova rezaví.<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<a href="http://static.businessinsider.com/image/55748e7c69bedd9714421aec/image.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="http://static.businessinsider.com/image/55748e7c69bedd9714421aec/image.jpg" height="172" width="320" /></a>Při zmínce sci-fi žánru si mnozí především
vybaví příběhy odehrávající se na vesmírných lodích navazující kontakt
s mimozemskou rasou, vedou válku a přitom se snaží zastavit invazi na
planetu Zemi. Jenže potom je tady <i>Marťan</i>, který do sci-fi přináší něco
nového. Od počátku až do konce. Děj celé knihy se odehrává na Marsu, ale Andy Weir
k vytvoření jedinečného a nezapomenutelného příběh nepotřeboval víc než
několik čtverečních metrů Marsu a jeden hab, ve kterém Mark po celou dobu
přežívá. Myslíte si, že příběh na jednom místě bude stagnovat, nedej bože
nudit? V tom případě bude <i>Marťan</i> tou největší fackou, kterou vám
může jakákoli kniha uštědřit. Nelze se proto divit, že na začátku budou mnozí
nezasvěcení čtenáři příběhem zcela překvapeni. Může za to atmosféra Marsu,
která je nám vzdálená, avšak přesto tolik blízká, stejně jako specifický styl,
který autor pro tuto knihu zvolil. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Příběh se až v pozdějších
dobách začne prolínat s klasickým vyprávěním, ale co je hlavním jádrem
knihy, jsou právě Markovy zápisky, skrze které se čtenářem hrdina komunikuje a
tím pádem tak vytváří příběh mnohem důležitější, v jistém smyslu i
intimnější. V zápiscích se nenachází žádné popisy, natož nějaké vnitřní
myšlenky a smutek nad uvíznutím na Marsu. Mark je optimistický a ve všem se
snaží hledat dobrou stránku věci. Zaměřuje se spíše na popisování různých principů
chemických reakcí, vesmíru, poučky a kroky, díky kterým se snaží zvládnout
pobyt na nehostinné planetě zvládnout. Místy se jedná spíše o odborné stránky,
ale věřte, že když si budete dávat pozor, rozhodně se v nich neztratíte. Přesto
stačí někdy trocha nepozornosti a jednotlivé informace pro vás budou jenom
abstraktní pojmy. Výsledek je ale přesto jasný. Pokud tedy někdy uvíznete na
Marsu, mějte tuhle knihu vždy po ruce. <i>Marťan</i> bude totiž vaší příručkou
poslední záchrany, se kterou se vám možná podaří tohle dobrodružství přežít. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://creofire.com/wp-content/uploads/2015/07/mars.jpg.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://creofire.com/wp-content/uploads/2015/07/mars.jpg.jpg" height="208" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
Když si už čtenář najde cestu
k této neobvyklé knize, je jasné, že bude všechno, ale rozhodně nejvíce
překvapen. Příběh je vyprávěn Markovými zápisky, to už víme, ale další věc,
která stojí za zmínku, je především samotná atmosféra, kterou Andy Weir
vytvořil. Svou vlastní nápaditosti stvořil akční knihu o jednom muži, který
uvízl na Marsu. Věřte, že to opravdu jde. Protože se v celé knize
neobjevuje jakýkoli velký popis okolí, příběh se neustále posouvá dále a tudíž
si autor nehází klacky pod nohy, které by ho mohly nějak zdržovat, či vytvořit
stagnaci příběhu. Pro mnohé to může být na začátku velice matoucí a
nedostačující, ale postupně se ukáže, že tenhle krok byl nebezpečný, ale Andy
Weir ho zvládl s precizností mistra. Právě tímhle si uchytil vše, co z příběhu
tvoří neobyčejný pobyt na Marsu, který může být nebezpečnější, než si kdokoli
myslí. Všechno je podáváno s takovou dávkou reality, kterou podporuje i
střídání pohledů lidí na Zemi vehementně se snažících Marka zachránit. Vypadá
to, jako kdyby se něco podobného vážně stalo a autor celou událost převedl do
knižní podoby. <i>Marťan</i> vás svou originalitou a realističností vtáhne už
od prvních stránek. Sami na sobě po několika kapitolách zpozorujete, že při
čtení tajíte dech. Mark za celou dobu prožije několik kritických chvil, během
kterých se o něj budete bát, stejně jako se s ním radovat. Příběh je
dynamický, emotivní a čtivý. A i když je výsledek celého dobrodružství nejistý,
uvidíte, že se budete vnitřně modlit, ať to všechno dopadne dobře. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Výstavba celé knihy a její
struktura je tak precizní, že by se příběh bez sympatického hlavního hrdiny
sesypal jako domeček z karet. Je to právě biolog Mark Watney (a samozřejmě
i autor), kteří tomu všemu společně vdechli určitou jiskru života. Hlavní
hrdina je přesně takový ten typ, kterého si zamilujete a ani nebudete myslet na
možnost, že by se stal opak. Něco takového v případě <i>Marťana</i> prostě
nejde. Je hrdinou, ale ne v tom slova smyslu, jak si všichni klasické
klišé knižní hrdiny představujeme. Když někdo někoho nechá na Marsu,
v drtivé většině případu by se očekávalo, že daná postava začne šílet ve
snaze co nejrychleji a nejefektivněji najít způsob, jak se dostat zpět domů. Jenže
Mark Watney je jiný –už jenom v tom, že ví, že cesta domů neexistuje a
rozhodně se ji nepokouší vytvořit, protože ví, že něco takového prostě nelze. A
proto se snaží najít hned na samotném počátku způsob, jak aspoň svůj život
prodloužit. Zachraňuje si svůj vlastní zadek, zatímco vysvětluje čtenářům různé
chemické reakce, což okořeňuje i svou ironií, díky které se celý příběh oživuje
a tím tak ztrácí na své depresivní atmosféře, kterou by se od takových příběhů
očekávalo. Je asi jasné, že má Andy Weir jasné a ušlechtilé představy o
lidstvu, neboť skrze <i>Marťana</i> akorát poukazuje na lidskou kreativitu a
snahu nevzdát se – i když vše nasvědčuje tomu, že jsme v naprostých
koncích.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Kdybych si mohl
přát cokoli, byla by to vysílačka, kterou bych se NASA zeptal na bezpečnou
cestu po rampě. No, kdybych si mohl přát </i>opravdu<i> cokoli, byla by to
zelená, a přece krásná královna Marsu, která by mě zachránila a projevila přání
dozvědět se víc o té pozemské činnosti zvané „milování“.<o:p></o:p></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Je to už dlouho,
co jsem naposledy viděl ženu. Jen tak mimochodem.<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-MU9qdDRfDGI/VcUKY9MMViI/AAAAAAAACBI/V-P2ovx4B3U/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="117" src="http://3.bp.blogspot.com/-MU9qdDRfDGI/VcUKY9MMViI/AAAAAAAACBI/V-P2ovx4B3U/s400/large.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i>Marťan</i> je neobvyklá kniha s ještě
více neobvyklejším hlavním hrdinou. Marka Watneyho si nejde jinak než zamilovat
a po dobu celého příběhu vám bude k srdci přirůstat čím dál víc. Pobyt na
Marsu se sice může jevit jako nezáživný, ale v podání Andyho Weira je to
jedno nezapomenutelné dobrodružství plné nebezpečí, jak ze strany člověka, tak
planety samotné. Autor na vás někdy vychrlí tolik podrobností, že si budete
připadat jako na školení NASA, ale právě něco takového byl záměr. Díky tomu si
připadáte jako účastník nejen posádky Aresu 3, ale taky i společník Marka po
celou dobu jeho pobytu na Marsu. Po přečtení téhle knihy už nemusíte
navštěvovat Mars. Andy Weir vám ho totiž <i>Marťanem</i> přináší na zlatém
podnose přímo do pohodlí vašeho domova. </div>
<div class="MsoNormal">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-g19FfleB0H4/UMSeGzGDSVI/AAAAAAAAAX4/i4lXtoBpt_g/s1600/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="36" src="http://2.bp.blogspot.com/-g19FfleB0H4/UMSeGzGDSVI/AAAAAAAAAX4/i4lXtoBpt_g/s200/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky.png" width="200" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
Zdroj: <a href="https://data.bux.cz/book/003/658/0036586/large.jpg">Obálka</a> | <a href="http://static.nautil.us/5042_ba6d843eb4251a4526ce65d1807a9309.jpg">Obrázek 1</a> | <a href="http://static.businessinsider.com/image/55748e7c69bedd9714421aec/image.jpg">Obrázek 2</a> | <a href="http://creofire.com/wp-content/uploads/2015/07/mars.jpg.jpg">Obrázek 3</a></div>
</div>
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-71533611431630350822015-08-05T19:13:00.000+01:002015-08-05T19:13:59.493+01:00Čtení návyky | TAG<div style="text-align: justify;">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-zIlZPYvthgk/VHIHXeuBQWI/AAAAAAAAA_8/Tlm3hy8VruU/s1600/PNG.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-zIlZPYvthgk/VHIHXeuBQWI/AAAAAAAAA_8/Tlm3hy8VruU/s1600/PNG.png" height="167" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-zIlZPYvthgk/VHIHXeuBQWI/AAAAAAAAA_8/Tlm3hy8VruU/s1600/PNG.png">Zdroj</a></td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Je to už sakra dlouhá doba, kdy jsem naposledy vyplnil nějaký ten TAG – abych se přiznal, tak mi sepsání takovéhoto typu článku už i chybělo. Nejen, že mi to pomůže trochu oživit tu monotónnost, ke které poslední dobou nevědomky spadám, ale stejně tak se u toho zabavím jak já, tak je docela možné, že i Vy... Na tento TAG jsem narazil na <a href="http://knizni-doupe.cz/2015/07/cteci-navyky-tag/">Knižním doupěti</a>, kterému vládne Syki, a já v tu chvíli věděl, že něco takového chci sepsat. A hle, zde je výsledek! </div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>1. Máš doma určité místo na čtení? </b></div>
<div style="text-align: justify;">
Postel. Jedině postel – případně i zahrada, pokud je tam pěkně. I když dobře vím, že by se postel neměla používat jako oblíbené místo a číst si tam, učit se a podobně, ale já si prostě nemůžu pomoct. Podle mě totiž není nic lepšího, než se u knížky pořádně natáhnout, spočinout si a jenom nechat oči klouzat po písmenkách! <br /><br /><b>2. Záložka, nebo kousek papírku, který se válí poblíž? </b><br />Doma mám docela dost záložek ve speciální obálce, kde ukládám všechny, které se ke mně dostanou, takže když se mi ji podaří z kupy věcí vyhrabat, použiji některou z nich. Pokud se mi ale nechce tím bordelem prohrabávat, sáhnu po té, se kterou jsem akorát dočetl knížku. Papírky moc nepoužívám, jedině do učebnic, protože... proč ne? <br /><br /><b>3. Můžeš prostě jen tak přestat číst nebo nejprve dočteš kapitolu? </b><br />Na takovéhle věci jsem docela pedant a razím pravidlo: Bez dokončení kapitoly se od knížky nehnu. Je tedy jedno, ať už má ta kapitola pět, nebo třicet stránek; jestli přečtu jednu, nebo dvě. Ale musí to být kapitoly. Skončit uprostřed kapitoly mi totiž přijde jako kdyby někdo prostě odešel od napůl dojedeného jídla a vrátil se k němu až za několik hodin. Něco takového se prostě nedělá. <br /><br /><b>4. Jíš nebo piješ během čtení? </b><br />U knížek nejím, protože se znám, že při mém štěstí bych je akorát poškodil. S pitím je to už trochu jiné, protože mám po ruce vždy aspoň hrnek s čajem, ze kterého během čtení upíjím. Při psaní je to ale samozřejmostí, protože psát povídku, příběh, či recenzi bez něčeho, čeho bych se napil po ruce? To si nedokážu ani představit. <br /><br /><b>5. Posloucháš u čtení hudbu nebo televizi?</b> <br />Mám společný pokoj s bráchou, který nečte a neustále si poušti písničky, nebo hraje hry, tudíž je jasné, že v mém okolí vždycky existuje něco, co mě ruší. Kdybych měl tu možnost a mohl se rozhodnout pouze a jen podle sebe, pravděpodobně bych si žádnou hudbu při čtení nepouštěl – o televizi ani nemluvě. Pokud totiž někdo pustí televizi, mám vždy nutkání poslouchat všechno v okolí a tím pádem se už na knížku nesoustředím. <br /><br /><b>6. Čteš vždy pouze jednu knihu nebo několik naráz? </b><br />Pouze jednu. Několikrát jsem už zkoušel rozečíst několik knížek najednou, jenže potom mi dělalo problém se rozhodnout, po které sáhnu rychleji, protože jsem se chtěl věnovat každé. Tak jsem se rozhodl, že vždy budu mít po ruce jenom jednu, i když to můj čtecí postup snižuje. <br /><br /><b>7. Preferuješ čtení doma nebo čteš kdekoliv? </b><br />Čtu především doma, ale poslední měsíce jsem začal experimentovat i se čtením v autobuse cestou do školy. Proti čtení ve vlaku taky nic nemám, ale čtení v autě mi zásadně nevyhovuje. Nevím proč, ale vždy, když čtu v autě při cestě na Slovensko, či kdekoli jinam, mám pocit, jako kdybych po přečtení věty hned zapomínal, co jsem vlastně přečetl. Co se týče školy, tak tam je čtení úplně marné. O přestávkách raději strávím čas se spolužáky, než písmenky. Ty mi dělají přítomnost, když jsem sám. <br /><br /><b>8. Čteš nahlas nebo pouze ve své mysli? </b><br />Když jsem byl malý, tak jsem četl nahlas. Teď čtu už jenom v mysli. Doteď si akorát ale pamatuji jednu výjimku s jedním z dílů Percy Jacksona, kdy jsem knihu četl nahlas, nebo aspoň polohlasem, protože jsem potřeboval vyzkoušet, jak by slova zněla vyřčena nahlas a ne jen v mysli. Celý tenhle pokus bych shrnul jako zajímavou zkušenost – slova nahlas znějí vážně jinak, ale z toho čtení taky po chvíli pěkně vyschne v ústech! <br /><br /><b>9. Čteš některé pasáže dopředu nebo dokonce přeskakuješ kapitoly?</b> <br />Pokud mě kniha baví, tak nikdy nepřeskakuji. Doteď bojuji s nutkáním si přečíst poslední věty knihy, ale tohohle zlozvyku se už pomalu zbavuji. Ve chvíli, kdy se mi ale do rukou dostane kniha, která mě nebaví, ale já nemám srdce ji odložit, klidně přeskakuji. Věty, odstavce, kapitoly. A nijak mi to nevadí, natož abych se za to styděl. Spíše obdivuji sám sebe, že i přes skutečnost, že se mi kniha nelíbí, jsem schopný ji "dočíst". <br /><br /><b>10. Lámeš hřbet nebo se jej snažíš uchovat jako nový? </b><br />On by někdo lámal hřbet? Takové barbarství! Ne, já s každou knihou zacházím jak s cenností a tím pádem se snažím, ať to taky na těch kouscích jde vidět. V knihovničce mám hodně kousků, které ani nevypadají, že bych je už jednou četl. Tohle beru jako úspěch, za který jsem vážně hrdý. <br /><br /><b>11. Píšeš do knih? </b><br />Nikdy, nikdy a ještě jednou nikdy. Ani jednou mě ještě něco takového vůbec nenapadlo. Když se tak nad tím zamyslím, tak já vlastně nepíšu ani do učebnic. </div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-87364877957748307322015-07-15T16:07:00.000+01:002015-07-15T16:07:28.695+01:00RC Review: Železná zkouška<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://data.bux.cz/book/003/605/0036058/large.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://data.bux.cz/book/003/605/0036058/large.jpg" height="320" width="201" /></a></div>
<b>Název:</b> Železná zkouška<br />
<b>Počet stran:</b> 312 stran<br />
<b>Autor:</b> Cassandra Clare & Holly Black<br />
<b>Vydavatel:</b> YOLI<br />
<b>Série:</b> Magisterium #1<br />
<b>Orig. název:</b> The Iron Trial<br />
<blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<i>Callum Hunt ví už odmalička, že pokud by se někdy zapletl s magií, znamenalo by to pro něj jediné – smrt. Jeho otec mu to ostatně nikdy nedovolí zapomenout. Když je Cal pozván k vstupním zkouškám do tajemné čarodějné školy jménem Magisterium, slíbí otci i sám sobě, že v testu dokonale propadne. Jenže Cal má naneštěstí magii v krvi, takže i přes veškerou snahu je spolu s dalšími dvěma žáky vybrán, aby studoval u největšího mága ze všech, mistra Rufuse. Cal zjišťuje, že magie je mnohem zábavnější, než si kdy uměl představit, a také skoro stejně tak nebezpečná. Ve škole si vedle nových přátel rychle udělá i nové nepřátele…</i></div>
</blockquote>
<div style="text-align: center;">
Knižní trailer: </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/Jh4y1-D1qp4/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/Jh4y1-D1qp4?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="40" src="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s200/mezera.png" width="200" /></a></div>
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a><br />
<a name='more'></a><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Voda, země, vzduch, oheň a chaos.
Pět elementů, jenž se všemocní mágové Magisteria snaží ovládnout a tím tak
čerpat magickou moc pro svá kouzla. Přesto si musí dávat pozor na pátý,
nejnebezpečnější element chaosu. Mnozí se jeho podstaty bojí, ale jsou i
takoví, kteří jsou jeho mocí fascinováni. Kdyby se jim podařilo tento element
ovládnout, mohli by změnit svět. S takovouto sílou by mohli ovládat mysl
ostatních a popírat zákony přírody – dokonce i oživit mrtvé. Porušit tato
pravidla ale nesmí ani všemohoucí mágové. Nebo snad ano? </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://themortalinstrumentssource.files.wordpress.com/2013/10/callum-hunt.jpg?w=610&h=855" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://themortalinstrumentssource.files.wordpress.com/2013/10/callum-hunt.jpg?w=610&h=855" width="228" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nepokoje v magickém světě se
vyhrotily do několika válek, během kterých malé děti přišly jak o otce, kteří
byli posláni do první linie, tak stejně i své matky. Polovičním příkladem je
třeba i chlapec Callum Hunt, který v následku války s Nepřítelem
smrti, obávaným čarodějem ovládající element chaosu, ztratil svou matku. Vychovává
ho jeho otec, který mu po celé dětství vtlouká do hlavy, jak nebezpečná je
magie a ti, kteří jí provozují. Ze všeho nejhorší je ale Magisterium, magická
škola, ve které se děti vzdělávají a stávají se z nich plnohodnotní
mágové. Není tedy ani divu, že i ve chvíli, kdy je Callum předvolán ke zkouškám
na tuto magickou školu, se v důsledku rad vštěpovaných jeho otcem snaží všechny
testy pokazit. Výsledek je tedy takový, že Call nemusí vyvinout ani trochu
úsilí, aby jako první v historii získal záporný počet bodů. Chlapec je už
spokojen se svým výsledkem, když přijde velký zvrat – mistr Rufus si jej i přes
jeho neschopnost vybírá jako svého žáka. Callumovi nezbývá nic jiného, než se
vydat do záhadné školy Magisterium, kde se setkává s dalšími chlapci a
dívkami. Během krátké chvíle je zařazen do skupiny, ve které se vzdělává
v umění magie s Tamarou a Aaronem. Call je se studiem zpočátku
nespokojený, ale postupně si začíná uvědomovat, že studium je něco, co ho baví
a naplňuje. Svým vlastním přičiněním ovšem pomalu odhaluje závoj, který by měl
raději zůstat skrytý. Zjišťuje nové informace o Nepříteli smrti; válce, kterou
zapříčinil; o své vlastní rodině a sám sobě. Jeho otec měl přeci jen pravdu. Mágům
se nikdy nedá věřit, protože rádi pohřbívají svá tajemství – a to platí i v případě
vlastního otce. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Oheň chce hořet,<o:p></o:p></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Voda chce téci,<o:p></o:p></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Vzduch chce vát,<o:p></o:p></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Země chce spoutat,<o:p></o:p></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Chaos chce
pohltit.<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Když se řekne magická škola, mnohým
se při tomto slovním spojení vybaví Bradavice. Dnes je poměrně nebezpečné
knižní hrdiny zasadit do školského prostředí, neboť díky Harrymu Potterovi se
tímto autoři vypravují na velice nestabilní půdu, která jim může kdykoli
přinést neúspěch. Najdou se ale i takoví, kteří své nápady umí podat tak, aby
vás žádná podobnost nenapadla. Vezměte si třeba Magisterium. Na nápadu této
magické školy si Cassandra Clare a Holly Black dávají záležet, pečují o něj a
jen tak si ho nenechají pošlapat jakýmikoli předsudky. Společně vytvořily neobvyklou
školu, ve které promítly své nápady, což se ukázalo jako dobrý tah. Podzemní
komplex institutu byl neobvyklý a neustále dokázal překvapovat svými tajemnými
zákoutími. Přesto je potřeba mít pořád oči otevřené. Je docela možné, že by se
celá atmosféra magického světa sužovaného Nepřítelem smrti a nesváry mezi mágy
posilnila, kdyby autorky hned v prvním okamžiku neklamaly slovy. Po
přečtení prologu <i>Železná zkouška</i> slibuje temnější prostředí plné
nebezpečné a krvavé magie. Jenže čím dále se příběh odvíjí, tím vychází najevo,
že kombinace dvou autorek nám podává něco, co rozhodně není drsné a nebezpečné.
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="http://41.media.tumblr.com/ebb2ff52a028fcc557d3317425c65df0/tumblr_nbr74x5lU81s0tbc4o3_500.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://41.media.tumblr.com/ebb2ff52a028fcc557d3317425c65df0/tumblr_nbr74x5lU81s0tbc4o3_500.jpg" height="240" width="320" /></a>Výsledek spolupráce Cassandry
Clare a Holly Black je spíše pohádka, což po slibném prologu tříští výstavbu,
kterou během pár stránek vytvořily. Postupně taky každému bystrému čtenáři
neunikne, že samotná zápletka děje trochu pokulhává a jde ruku v ruce
s mírnou příměsí klišé v podobě tajemného osudu hrdiny, záchranných
akcí a chlapce, který mezi ostatními není na počátku oblíbený – je to snad
způsobeno snahou autorek o přehnanou péči o svůj svět? V drtivé většině se
zabývají výstavbou světa ve snaze nechat čtenáře nasát co nejvíce
z historie, osudů a základů magie a jejich uživatelů. Nemůžeme jim to ale
vyčítat za zlé – obě mají nevyčerpatelnou dávku fantazie a nápadů, jak oživit
svůj příběh. Tohle jenom dokazuje jejich snahu sdělit co nejvíce během co
nejkratší chvíle. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
S kvalitní výstavbou světa
se pojí i postavy, které figurují jako další věc, na které si autorky daly
během své tvorby <i>Železné zkoušky</i> záležet. Jejich snaha je viditelná už
od samotného počátku. Callum Hunt, jeho noví přátelé, otec a dokonce i samotní
mágové jsou zcela odlišní, mají své problémy a každý z nich je řeší po
svém. Většina z nich má svá tajemství a zcela odlišné charaktery, díky
kterým se některé z postav aspoň částečně uvíznou ve čtenářově paměti. Jako
důkaz lze uvést i samotného Calla – leckdo by očekával kluka, kterému všechno
vychází a je krásný, nebo chlapce, který to má se životem velmi těžké. Jenže
náš hlavní hrdina je tak někde mezi. Je sice sympatický a zavřít mu pusu je
někdy problém, ale taky má temná tajemství, která si s sebou nese jako
kříž už od narození. Jedním z nich je i jeho vada, zraněná noha. Málokdy nastává
situace, kdy se objeví nějaká postava s handicapem, který by jim ztěžoval
dobrodružství ve svých příbězích. A najednou je tady <i>Železná zkouška</i>
zákládající si na porušování těchto pravidel, která se pro nás stala tak
obvyklá, že si už bez nich knihy nedokážeme představit. Po celou dobu Cassandra
Clare a Holly Black ukazují, že i dnes se dá vytvořit solidní příběh
překvapující malými detaily, které ve výsledku hrají důležitou roli. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Každý, kdo četl Nástroje smrti,
sérii o stínolovcích od Cassandry Clare, je už obeznáme nejen s jejím
stylem, ale i schopností vytvářet neočekávané zvraty a odhalení. Tuto schopnost
převedla i do <i>Železné zkoušky</i>, která v kombinaci s „pohádkovým“
stylem Holly Black překvapuje po dějové stránce po dlouhou dobu čtení –
největší odhalení přinese až konec, který přiměje mnohé si na druhý díl počkat.
<i>Železná zkouška</i> je díky čtivému stylu obou autorek spíše pohádkovou
verzí něčeho, co by mohlo být extra temné, vybočující z klasických a protřelých
příběhů. Přesto by si měl ale čtenář při prvním ohlédnutí po této knize dávat
pozor. Spolupráce autorek sice vytvořila velice zajímavý počin, který se
s velkou dávkou štěstí neztratí, ale rozhodně to není to nejlepší, co
můžete ve fantasy žánru najít. Kniha se může zdát jako něco úžasného, co dokáže
během krátkého okamžiku oklamat veřejnost svým vzhledem a tím pádem slibovat
něco, čeho se vám nedostane. Skončíte potom tedy stejně jako já. Zčásti
zklamáni, ovšem přesto mile překvapeni. Je totiž potřeba si hned na začátku
uvědomit, že i když má první díl série dobře našlápnuto díky své originalitě,
svou předvídatelností se <i>Železná zkouška</i> řadí spíše mezi klasické YA
knihy, které svou atmosférou osloví především mladší skupinu, než náročnější
čtenáře. Možná ale autorky opět jenom klamou. Klam uvnitř klamu? Je tady i
možnost, že se bude příběh akorát stupňovat do temnějších sfér. Je pravda, že
po ukončení první knihy bychom se ani ničemu divit nemohli… </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>ZABIJ TO DÍTĚ.<o:p></o:p></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i><br /></i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-TeuP1I7jHvs/VaZ2lZBbkxI/AAAAAAAACA0/nRJtfCXeIxc/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="83" src="http://3.bp.blogspot.com/-TeuP1I7jHvs/VaZ2lZBbkxI/AAAAAAAACA0/nRJtfCXeIxc/s400/large.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i>Železná zkouška</i> je
produktem spolupráce dvou autorek známých v literárních kruzích, Cassnadry
Clare a Holly Black. Od první pohledu kniha klame svým vzhledem, protože i když
na začátku čtenáři nabízí nebezpečný příběh protkaný temnotou, ve výsledku se
mu dostane spíše pohádkové knihy plné vtipných hlášek, zajímavého hrdiny a
neočekávaných zvratů, které oživí průměrnou dějovou linku klasických a klišovitých
YA knih. Samotné jádro knihy je dobré, ale všemu chyběla v jisté míře
dávka elánu a akce, která se projevila až na samotném konci knihy. <i>Železná
zkouška</i> má onu neoblíbenou vlastnost: Pokud budete očekávat mnoho, jistým
dílem vás zklame. V případě, že knihu podceňujete, vás překvapí. Teď už si
jenom ověřit, zda to nebyl jenom cílený tah autorek. Postupně s každým
dílem zvyšovat kvalitu díla, nebo vše nechat v rovině, kterou nastolil
první díl. Ať už tak, či ona, jisté je, že tato série má co nabídnout. Pravděpodobně
z ní nejvíce budou čerpat mladší skupiny, ale i dospělí, kteří se chtějí
jenom odreagovat u kouzelného a neobvyklého příběhu. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji <a href="http://yoli.cz/">nakladatelství YOLI</a>! </i></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<i>Knihu si můžete taktéž objednat <a href="http://www.bux.cz/knihy/137259-magisterium-1-zelezna-zkouska.html">na stránkách nakladatelství</a>! </i></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-l-Km8xylKk8/USytiUX2lRI/AAAAAAAAAls/s1KixUMlpkg/s1600/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="54" src="http://1.bp.blogspot.com/-l-Km8xylKk8/USytiUX2lRI/AAAAAAAAAls/s1KixUMlpkg/s200/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky.png" width="200" /></a></div>
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
Zdroj: <a href="http://data.bux.cz/book/003/605/0036058/large.jpg">Obálka</a> | <a href="https://themortalinstrumentssource.files.wordpress.com/2013/10/callum-hunt.jpg?w=610&h=855">Obrázek 1</a> | <a href="http://41.media.tumblr.com/ebb2ff52a028fcc557d3317425c65df0/tumblr_nbr74x5lU81s0tbc4o3_500.jpg">Obrázek 2</a></div>
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-12765414318418948612015-07-10T12:20:00.001+01:002015-07-10T12:20:17.805+01:00RC Review: Napůl divoký<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://data.bux.cz/book/003/674/0036747/large.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://data.bux.cz/book/003/674/0036747/large.jpg" height="320" width="202" /></a></div>
<b>Název:</b> Napůl divoký<br />
<b>Počet stran:</b> 392<br />
<b>Autor:</b> Sally Green<br />
<b>Vydavatel: </b>YOLI<br />
<b>Série:</b> Napůl zlý #2<br />
<b>Orig. název: </b>Half Wild<br />
<blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<i>Nathan je stále ještě na útěku před Lovci a pátrá po svém příteli Gabrielovi, s jehož pomocí může osvobodit milovanou Annalise. V Radě Bílých čarodějnic se zatím chopil moci Soul O´Brien a svou válku proti Černým čarodějnicím rozšířil na celou Evropu. Bílé a Černé čarodějnice se proto spojí, aby mu společně vzdorovaly. Nathan je vtažen do povstání a zjišťuje, že nečekaně bojuje po boku starých přátel i dávných nepřátel. Ne všem ale může věřit…</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Nejdříve ze všeho se však musí naučit, jak ovládat své Nadání – zvláštní, divokou schopnost, která hrozí, že ho přemůže…</i></div>
</blockquote>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="40" src="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s200/mezera.png" width="200" /></a></div>
<a name='more'></a><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Evropa byla kdysi rozdělená na
tábory Bílých a Černých čarodějnic. Navzájem se nenáviděly a zabíjely, ale
jejich spory nikdy nepřerostly ve velké nepokoje. Jenže poté se narodil Nathan,
poloviční kód. Syn nejtemnějšího čaroděje. Napůl Bílý, napůl Černý. Pokud
existovaly nějaké hranice, jeho narozením se porušily. A tím započaly válku,
kterou svět magie ještě nezažil. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://nd06.jxs.cz/442/090/e660317afb_101126260_o2.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="http://nd06.jxs.cz/442/090/e660317afb_101126260_o2.jpg" height="320" width="222" /></a></div>
Nathan po dlouhém očekávání
získal své Nadání – dar, kvůli kterému dýchal. Stal se čarodějem a poprvé
okusil moc kolující v jeho žilách. Po celou dobu si myslel, že do té doby
žil těžký život. Sám brzy přichází na to, že se mýlil. S probuzením
magické moci se pojí i nové schopnosti, které mu umožňují na sebe brát podobu
zvířat. On sám o vlásek utekl smrti a zatímco se snaží hledat Gabriela, jedinou
osobu, která mu může pomoci, cítí, že hluboko uvnitř něj jenom vyčkává zvíře na
svou příležitost, aby převzalo moc nad jeho tělem a získalo plnou kontrolu.
Uběhne několik dní a Nathan se začíná obávat možnosti, že by byl Gabriel mrtvý
– čekáním na něj si tak akorát zkrátil dobu na záchranu Annalise, dívky, pro
kterou by klidně i obětoval svůj život. Jenže v okamžiku, kdy je rozhodnut
po své milé pátrat, u své jeskyně naráží na Nesbitta, který jej dovede k Van
Dalové, mocné Černé čarodějnici zběhlé v umění lektvarů. Nathan se
nezajímá o to, co se ve světě čarodějnic děje, ale skutečnost, že se
k moci dostal Soul O’Brien, má svůj význam. Bílé i Černé čarodějnice jsou
pronásledovány, zabíjeny a vražděny. Nathanovým hlavním cílem je zachránit
Annalise, ale je to, co k ní cítí, opravdové? I přes svůj charakter Černé
čarodějnice je van Dalová schopná Nathanovi pomoct – v případě, že jí
pomůže sjednotit všechny čarodějnice a společně svrhnou Soula z nově
získané pozice. Dokáže ale nespoutaný a divoký Nathan bojovat po boku čarodějnic,
kterého se ho bojí a stejným dílem i nenávidí? A co Annalise? Sám se vlastně
nedokáže rozhodnout, zda Annalise opravdu miluje tak, jak si po celou dobu
myslel. S každým dnem se zkracuje čas na její záchranu. Ať už se ale
rozhodne jakkoli, rozhodnutí, které učiní, bude mít vliv nejen na jeho život,
ale stejně tak i na osud čarodějnic. Ty budou buď vymícený, nebo zotročeny pod
nadvládou jednoho šílence. Žádná jiná možnost neexistuje.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
„<i>Je to kouzlo. Nic
z toho nedává smysl – a přesto to všechno smysl dává.</i>“</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Když si vezmete do rukou Napůl
zlého a během několika dní jej přečtete, uvědomíte si, několik věcí – přes
zmatenost, neobvyklého hlavního hrdinu a neschopnost popsat určité věci, se ale
většina zastaví právě u faktu, že je celá kniha zvláštní a tak zcela
neuspokojuje potřeby svých čtenářů. Do druhého dílu by se tedy mnozí mohli
pustit jenom z důvodu, aby zjistili, jestli je v pokračování znatelný
pokrok. K našemu velkému zklamání je potřeba říct, že ta zvláštnost se
promítla i do <i>Napůl divokého</i> a opět tedy tak zcela nesplnila
předpoklady, které pokrok sliboval. To,
co si Sally Green na začátku s takovou vervou vybudovala, v druhé
knize svou snahou zcela zničila, odsunula vše důležité na úplný okraj světa a
dala poměrně velký prostor klišé milostnému trojúhelníku, jehož cílem je
zdržovat příběh a vyplňovat hluchá místa děje scénami, během kterých se Nathan
rozhoduje, koho vlastně miluje. Upustilo se i od ústředního tématu, kterým již
nadále není ani tak souboj a problémy Bílých a Černých čarodějnic, jako
záchrana milované Annalise. Její jméno se v knize objevují hned několikrát
a autorka ho neustále používá jako nějaké zaklínadlo. Nathan svou zamilovanost
bere velmi vážně a díky čemuž vás bude neustále bombardovat svými pohnutky a
myšlenkami na to, jak Annalise miluje a že s každým promrhaným dnem se od
ní akorát vzdaluje. Ve chvíli, kdy to už bude vypadat, že se Nathan začne plně
zabývat svým Nadáním, problémy v magickém světě a vším, co se kolem něj
děje, se myšlenkami raději opět vrátí ke své mile a celého procesu se vám opět
dostane, jako kdybyste byli schopni na něco takového zapomenout. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://metrouk2.files.wordpress.com/2014/03/ad_128518092.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://metrouk2.files.wordpress.com/2014/03/ad_128518092.jpg" width="212" /></a></div>
Změna ale nenastala pouze
v samotném jádru děje. Pokud byl Napůl zlý považován jako experiment,
autorka se v druhém díle aspoň v něčem polepšila. Na rozdíl od
prvního dílu je <i>Napůl divoký</i> svým způsobem velice čtivý a jde vidět, že
se Sally Green našla, avšak není to žádná závratná změna. Autorka se nezabývá
zbytečnými popisy a na svém stylu velice zapracovala. Sice ji to velmi ctí, ale
ani tohle nestačí k tomu, aby to pozvedlo knihu z prachu, neboť kromě
této světlé chvilky <i>Napůl divoký</i> troskotá na několika důležitých
kamenech současně. Příběh je napsán tak, aby se posouval závratnou rychlostí a
co nejrychleji se dostal do bodu, kdy jste schopni se odrazit k dalšímu
cíli. Jenže tenhle postup je rychlý. Velmi rychlý. K tomu se přidává nepříjemný
pocit, že máte od děje odstup a na vše se díváte povrchně. Já sám neprožíval
akční scény, zvraty v ději a rozhodně jsem nesoucítil s Nathanem.
Sally Green má velký problém s navozením atmosféry, která by čtenáře
okamžitě vtáhla a byla rozhodnuta nepustit. Při čtení jsem si připadal, jako
kdybych byl ve škole a četl v nějaké učebnici, kde vám autor podává holá
fakta bez příměsí něčeho zajímavého. Přes to všechno ale největší zklamání
přinesla magie, kvůli kterému jsme měli všichni určitá očekávání. Autorka zcela
odsunula fantasy prvek a kromě pár triků a lektvarů se nelze dočkat žádných
zázraků – dokonce ani od obávaných a všemocných Černých čarodějnic. Velké bitvy
se odehrají příliš rychle a zmateně. Drsné scény vám nezastaví krev
v žilách a pokud už pocítíte jakýkoli záchvěv emocí k jakékoli
z postav, užívejte si tu chvíli. Protože si tak dopřáváte něco, co je většině
odepřeno. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Seznam postav se v průběhu
celého příběhu škrtá, stejně jako rozrůstá. Autorka si totiž libuje v té
moci, kdy může zabít postavy, často bez racionálního důvodu. Každá z nich
působí jako loutka, která hraje křoví a vyplňuje tak místa, která by jinak
zůstala prázdná. Zajímavé natom všem je, že přes všechny autorčiny neúspěchy se
v knize nachází aspoň hrstka postav, které se od sebe odlišují svými
charaktery, jmenovitě Nathan a Nesbitt, kteří jsou jako protiklady. Ten zbytek
je až žalostně podobný a jednoduchý. Gabriel, který splní vše, co Nathan
rozkáže; Annalise, která je tak trochu na vážkách, co má vlastně dělat; Van
Dalová, jejíž manýry nejsou tak zcela jasné. Poté ale na scénu přichází Marcus,
obávaný Černý čaroděj, který jí srdce ostatních čarodějnic. Už od prvního dílu
se o něm mluví jako o muži, který dokáže pohnout světem. Jenže ve chvíli, kdy
se objeví na scéně, jsem byl zklamán. Nelze říci, zda to tak autorka zamýšlela,
ale přes všechno, co Marcus vykonal, se mi zdál jako další loutka řadící se
mezi tuctové a obyčejné postavy, nijak nevyčuhující z davu chováním, natož
magickými schopnostmi. <i>Napůl divoký</i> je tedy spíše velkým zklamáním a
doteď mi není zcela jasné, proč se autorka odhodlala k tak velkém obratu.
První díl něco sliboval; něco drsného a tajemného; ten druhý sliby rozdrtil a
rozprášil.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Kdysi jsem si
myslel, že bych nikdy nikoho nezabil. Pamatoval jsem si, jak jsem jako malý
slýchával příběhy o Lovcích vraždících Černé čarodějnice a příběhy o tom, jak
můj otec zabíjel Lovce, a myslel jsem si, že bych to nikdy neudělal. Nikdy
nikoho nezabiju. Ovšem prozatím, do svých úctyhodných sedmnácti let, jsem už
stihl zavraždit pět lidí.<o:p></o:p></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>A teď jsem měl
zabít dalšího.<o:p></o:p></i><br />
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-GUq4809CtCg/VZ-p1ok2zxI/AAAAAAAACAg/fYmiOWUhow4/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="101" src="http://3.bp.blogspot.com/-GUq4809CtCg/VZ-p1ok2zxI/AAAAAAAACAg/fYmiOWUhow4/s400/large.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i>Napůl divoký</i> je volným
pokračováním Napůl zlého, prvotinou anglické spisovatelky Sally Green. Změny,
které první díl sliboval, se v druhé knize neobjevily a místo toho, aby se
autorka na mnoha místech polepšila, spíše celou atmosféru knihy svým jednáním
zabila. Několik odboček od hlavního děje je nevysvětlených a postavy konají
tak, jak může předpovědět i člověk, kterému není tak zcela jasné, jaký je
vlastně cíl knihy. Protože někdy to tak vypadá, že to neví ani samotná autorka.
<i>Napůl divoký</i> tedy nabízí jednu z variant, jak by se mohl poslední
díl trilogie vyvíjet. Odebere se i ta špetka magie, kterou série měla, a
hlavním cílem bude Nathanova nerozhodnost, koho miluje, a akce, které nejsou
ničím závratným. U druhého dílu to ještě šlo skousnout, ale jelikož bude Napůl pravdivý rozhodujícím dílem, ve kterém by se měla odehrávat rozhodující válka,
už teď se bojím, jakým představením to skončí. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<i>Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji <a href="http://yoli.cz/">nakladatelství YOLI</a>! </i></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<i>Knihu si můžete taktéž objednat <a href="http://www.bux.cz/knihy/154829-half-bad-2-napul-divoky.html">na stránkách nakladatelství</a>! </i></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-kJWYCsyIhEA/UdgLMkFAv7I/AAAAAAAABBk/NAuKZBkCidg/s1600/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_2.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="60" src="http://2.bp.blogspot.com/-kJWYCsyIhEA/UdgLMkFAv7I/AAAAAAAABBk/NAuKZBkCidg/s200/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_2.png" width="120" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Zdroj: <a href="http://data.bux.cz/book/003/674/0036747/large.jpg">Obálka</a> | <a href="http://nd06.jxs.cz/442/090/e660317afb_101126260_o2.jpg">Obrázek 1</a> | <a href="https://metrouk2.files.wordpress.com/2014/03/ad_128518092.jpg">Obrázek 2</a></div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-76206943917846292902015-06-28T14:31:00.001+01:002015-06-28T14:31:16.098+01:00Review: Tajemství minulosti<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://www.beletrie.eu/data/products/93144.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://www.beletrie.eu/data/products/93144.jpg" height="320" width="195" /></a></div>
<b>Název:</b> Tajemství minulosti<br />
<b>Počet stran:</b> 328<br />
<b>Autor:</b> Tereza Benešová<br />
<b>Vydavatel:</b> Krigl<br />
<b>Série:</b> Gjorkové #1<br />
<blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<i>Pod hladinou oceánu leží svět, o jehož existenci nemá lidstvo dodnes, ani ponětí. Dvanáctiletá Nefas o něm už pár let ví, ale teprve dnes nastal čas zařadit se mezi své. Mezi Gjorky.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Nefas nechce nic víc, než najít konečně domov, pár přátel a zjistit proč vlastně musela vyrůstat stranou. V novém světě ji ale otevřená náruč rozhodně nečeká a její touha po kamarádech, se v mžiku smrskne na snahu proplout, a být neviditelná.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Brzy sice zjišťuje, že pomoc může přijít z míst, odkud by ji nikdy nečekala, ale také, že kdo se ptá, mohl by dostat odpověď, o kterou vlastně vůbec nestojí. Vstupte spolu s Nefas do místa, kde je všechno stejně nebezpečné, jako krásné a fascinující. Kde mají všichni svá malá tajemství a odraz minulosti je příliš silný na to, aby se dal jen tak překonat.</i></div>
</blockquote>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Svět nevypadá tak, jak jsme na
něj zvyklí. Pevninu obývají upíři, zatímco vodní plochu zabírá jedinečný národ
Gjorků – lidí, kteří se rozhodli strávit svůj život s žábry a magií
v temných hlubinách moří a oceánů. Nikdo z nich si ale nikdy
nemyslel, že by se mohl jejich idylický život roztříštit a vyvolat tak mezi
Gjorky nesváry. Vzpoura označila jediný rod Gjorků jako nepřátele. A takovou
značku dokáže odstranit málokdo.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-S1vaSbm5amc/UIgrLZSOYnI/AAAAAAAAEyo/22ERUtzSYOw/s1600/156570524514781090_FWkRCZH5_c_large.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="http://4.bp.blogspot.com/-S1vaSbm5amc/UIgrLZSOYnI/AAAAAAAAEyo/22ERUtzSYOw/s1600/156570524514781090_FWkRCZH5_c_large.jpg" width="320" /></a>Nefas, mladá dívenka hozena do
víru světa, nikdy nepoznala své rodiče a byla nalezena osamocena na pevnině.
Nemá špičaté zuby, může chodit na slunce a v žádném případě nepociťuje chuť
na šťavnatou a rubínově rudou krev. Je totiž jediné dítě, které vyrůstalo mezi
upíry bez toho, aniž by bylo přeměněno. Sama totiž náleží k národu Gjorků
žijícímu pod mořem. Protože je ale ještě mladá, musí vyrůstat na pevnině, kde
za celou dobu nalézá několik přátel, ale stejně tak i osob, kterým se raději
měla vyhnout. Jenže ve chvíli, kdy Nefas vyroste, je na čase splnit smlouvu,
kterou upíři mezi Gjorky kvůli dívence vyjednali. Nefas je v doprovodu
milé podmořské profesorky poslána do školy, ve které by se měla naučit základy
kouzel, lektvarů, run a mnoho dalšího, co by jako Gjork měla znát. Poznává tak
nový svět plný neobvyklých věcí, lidí a zvyklostí. Ale stejně tak i nepřátel.
Ve chvíli, kdy překročí bariéru školy, je automaticky přiřazena do Praye –
rodu, který mezi Gjorky rozhodně nemá dobrou pověst. K tomu všemu se
ostatní doví o jejím bývalém „domově“, což jí na slávě rozhodně nepřidá. Život
si s Nefas hází z ruky do ruky a ona si uvědomuje, že národ, ke
kterému by měla patřit, je nebezpečnější, než si myslela. Za svůj původ trpí a
kromě pokusu o vraždu prožívá i každodenní pošklebky a pomluvy. Až do chvíle,
než se na ni snese štěstí a ona potká dva nové přátele. Všechno nasvědčuje
tomu, že je Nefas z nejhoršího venku, jenže potom se do chodu dají
neočekávané věci. Nefas se začíná dovídat pravdu o své rodině, dávné vzpouře a
dokonce pomalu začne odhalovat tajemství samotných Gjorků. Kdyby byla starší,
možná by odolala. Jenže tajemství jsou tak velká, že by odolal jenom blázen – a
tím Nefas a její přátelé rozhodně nejsou. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„Utopený Gjork, to
je vážně k popukání.“<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jeden svět, který obývají dva
národy. Gjorkové pod vodou, upíři na pevnině. Společně existují v míru a život
bez válek se snaží udržovat i nadále. Něco takového může znít jako klišé – zvlášť
především u použití upírského národa, což je díky určité knižní sérii velmi
nebezpečné. Neočekávejte milostné trojúhelníky a už vůbec třpytící se upíry.
Terka Benešová si z upírů udělala nebezpečné tvory a i když jim nebylo
v celé knize dáno dostatek prostoru, aby je naplno vykreslila,
s jistotou lze říci, že tento tah se jí rozhodně podařil. Jinou kartou je
ale národ Gjorků, se kterým se pro změnu seznámíme velice důvěrně. Po celou
dobu nám bude autorka odhalovat tajemství těchto tvorů, stejně jako světa,
který má vlastní historii, tradice a rozložení. <i>Tajemství minulosti</i> je
jasným příkladem, že česká fantastika není nudná, nýbrž že má svou vlastní
atmosféru a rozhodně se neřadí mezi cosi mrtvého. Nápaditost, se kterou autorka
pojala celou knihu, je doslova neomezená a každou chvíli jde vidět, že fantazie
je něco s čím se v této knize nešetří. Do své prvotiny Tereza
Benešová vložila několik svých osobitých myšlenek a díky tomu je kniha dalším
klenotem, který se ukládá do velké truhlice pokladů české fantasy literatury. Vše,
co vytvořila k obrazu svému, se jí podařilo spojit a vytvořit z toho
tak jednotný celek, který má hlavu a patu – i když často postřehnete, že je na
některých místech povrchní a jednoduchý. Přesto ale <i>Tajemství minulosti</i>
funguje a uspokojí aspoň nenáročné čtenáře. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://nd06.jxs.cz/834/395/df260a86c0_91565106_o2.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="http://nd06.jxs.cz/834/395/df260a86c0_91565106_o2.jpg" height="320" width="213" /></a></div>
I když <i>Tajemství minulosti</i>
vyniká svou myšlenkou a nápaditostí, už po několika kapitolách se vyjasňují
určité věci, které mají neblahý vliv na kvalitu knihy. Jako první z nich
by se mohla uvést samotná hlavní hrdinka v podobě mladičké dívenky Nefas. Už
od samotného počátku jde vidět, že jí autorka využívá jako prostředek
k přenášení zpráv o světě čtenáři, což je velice obvyklý tah, ale díky je
tato volba poměrně nepříjemná, což podporuje i předvídatelnost děje. Různými
odbočkami a citovým rozpoložením hlavní hrdinky se snaží autorka čtenáře
zaujmout a nenechat jej chladným, ale tato snaha je někdy až tak veliká, že tím
čtenář spíše trpí. Tereza Benešová položila dobré základy příběhu, ale není
žádným tajemství, že pořád musí na mnoha místech zabrat a usilovně pracovat.
Třeba i na tom nepříjemném pocitu, který mě po dobu celého čtení neustále ťukal
do nosu s tím, že zápletka s magickou školou, tajemství, hůlkami,
hromadnou cestou do školy, neznalost rodičů a trojicí přátel mi něco silně
připomíná. Výčtem těchto prvků bych mohl pokračovat dále a ten pocit, že něco takového
znáte, se bude akorát umocňovat. V mnoha prvcích Gjorkové se podobají
známé sérii o kouzelníkovi Harrym Potterovi. Nemám v oblibě přirovnávaní
k ostatním knihám, ale při čtení této knihy to bylo více než do očí
bijící. Vždy ve chvíli, kdy jsem se už toho pocitu začal zbavovat, se příběh
obrátil a opět mě utvrdil, že tento přepracovaný námět se až moc přibližuje
k světoznámé sérii. Vím, že v dnešní době je těžké vytvořit magickou
školu, kterou by si nikdo nespojoval s Bradavicemi, ale i tak je potřeba
říci, že někdy je kouzlo úspěchu jenom zaobalit příběh tolika věcmi, které nás
k samotnému zdroji námětu nepustí. <i>Tajemství minulosti</i> se o to sice
snaží, ale jeho snaha je bohužel marný. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Terka Benešová byla při vzniku <i>Tajemství
minulosti</i> ve spisovatelské branži poměrně mladá, což se odráží i na stylu
psaní. Byly to doby, kdy se autorka dostatečně nevypsala a potom všechny ty
připravené pocity na nás vychrlila v první vydané knize. Postupně si lze
uvědomit, že se autorka pomalu zlepšuje a v určitých chvílích dokáže svým
vyprávěním zaujmout čtenářovu pozornost – byť by to mělo být jen na krátkou
chvíli. Volí vhodná slova a dokáže vystavět atmosféru jak školy, tak samotného
světa. Přesto se celý příběh hroutí na prvcích naivity a prostosti, se kterými
je kniha vytvořena a na kterých si takřka po celou dobu zakládá. Je tady
klasický námět záhadného poselství, stejně jako šikanované hrdinky. Někdy to
totiž tak vypadá, jako kdyby bylo vše jenom plátno, za které můžete kdykoli
nahlédnout a tak předpovědět, jakou cestou se bude příběh asi odebírat. Já sám
jsem si sice čtení užíval, ale různé zvraty se právě díky tomu nejevily jako
neočekávané, tudíž ve mně nevyvolaly ten pocit, kdy chcete křičet a trhat si
vlasy z hlavy. V kombinací fantazie a tvorby podmořského světa je to
poměrně velká škoda, která tak ničí to, o co se autorka tak vehementně snaží. Ale
pořád se nemůžeme divit – každý nějak začínal a Terka Benešová není žádnou
výjimkou. Už teď v knize vidím potenciál, se kterým je jenom potřeba více
pohrát a upravit. Poté by to mělo být pouze a jen lepší. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Nefas si vzala
svůj batoh a vydala se za ní. Chůze ve vodě ji dělala trochu potíže. Měla
pocit, že jestli se něčeho nepřidrží, nejspíš brzy někam odplave. Ale zdálo se,
že profesorka s tím nemá nejmenší problém. Třeba nosí po kapsách
kamení..napadlo ji. „Na to si zvyknete,“ ozvalo se zepředu, jako by jí snad
profesorka četla myšlenky.<o:p></o:p></i><br />
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-CMN84pGTld4/VY_2m9Tl3mI/AAAAAAAACAM/BXik9nTKcYQ/s1600/93144.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="87" src="http://2.bp.blogspot.com/-CMN84pGTld4/VY_2m9Tl3mI/AAAAAAAACAM/BXik9nTKcYQ/s320/93144.jpg" width="320" /></a></div>
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i>Tajemství minulosti</i> je prvotním
počinem české autorky Terezy Benešové. Díky nápaditým prvkům, kterými je příběh
okořeněn, se akorát neustále potvrzuje, jak velká fantazie se může
v jednom člověku skrývat. Přesto příběh obsahuje několik klišé prvků,
které jsou ohrané tak moc, že vlastně čtenáře spíše zklamou, než nadchnou –
k tomu všemu je tady i ten nepříjemný pocit, jako kdyby bylo samotné jádro
převzato ze známé série o chlapci s jizvou na čele. I když je <i>Tajemství
minulosti</i> průměrným příběhem vhodným spíše pro dlouhé večery, nenáročnější
čtenáři si v něm rozhodně najdou své. Terka má našlápnuto na dobrou dráhu
spisovatelky, ale vše je pouze na ní. Já věřím, že s dalším dílem vyroste
nejen autorka, ale i samotná Nefas. Uvidíme, jak se s tím popere autorka. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-oRtb8Q8-jSE/UPF8RX4AqCI/AAAAAAAAAd0/wjgfnWBIt20/s1600/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_3.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="45" src="http://4.bp.blogspot.com/-oRtb8Q8-jSE/UPF8RX4AqCI/AAAAAAAAAd0/wjgfnWBIt20/s200/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_3.png" width="150" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
Zdroj: <a href="http://www.beletrie.eu/data/products/93144.jpg">Obálka</a> | <a href="http://4.bp.blogspot.com/-S1vaSbm5amc/UIgrLZSOYnI/AAAAAAAAEyo/22ERUtzSYOw/s1600/156570524514781090_FWkRCZH5_c_large.jpg">Obrázek 1</a> | <a href="http://nd06.jxs.cz/834/395/df260a86c0_91565106_o2.jpg">Obrázek 2</a></div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-87827955138232180662015-06-26T13:31:00.002+01:002015-06-26T13:31:47.601+01:00RC Review: Druhá stříbrná kniha snů <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://www.databazeknih.cz/images_books/20_/207148/big_silber-druha-stribrna-kniha-snu-UMz-207148.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://www.databazeknih.cz/images_books/20_/207148/big_silber-druha-stribrna-kniha-snu-UMz-207148.jpg" height="320" width="206" /></a></div>
<b>Název:</b> Druhá stříbrná kniha snů<br />
<b>Počet stran:</b> 384<br />
<b>Autor:</b> Kerstin Gier<br />
<b>Vydavatel:</b> CooBoo<br />
<b>Série:</b> Silber #2<br />
<b>Orig. název:</b> Das zweite Buch der Träume<br />
<blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<i>Liv je v šoku: Secrecy zná její nejtajnější tajemství. Ale odkud? A co před ní Henry skrývá? Co je to za podivnou postavu, která se potuluje a řádí v nekonečných chodbách snového světa? A proč je Livina sestra Mia najednou náměsíčná? </i></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Noční můry, záhadná setkání a divoké pronásledování zrovna nesvědčí dobrému spánku. K tomu se musí Liv vyrovnat se svou nově poskládanou rodinou a intrikánskou babičkou. A faktem, že existují lidé, kteří s ní mají nevyřízené účty. Jak přes den, tak v noci…</i></div>
</div>
</blockquote>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="40" src="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s200/mezera.png" width="200" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Díky snům můžeme navštěvovat nové
země, potkávat známé osobnosti a dělat vše, na co jen pomyslíme. Jenže
v tom hurikánu věcí, které nám realita zakazuje a sny dovolují, si málokdo
všimne průchodu v podobě dveří umožňující nám sny ovlivnit a dokonce je i
opustit. Když tímto průchodem projdeme, můžeme navštěvovat i sny ostatních a
podílet se na jejich průběhu. Jenže každá mince má dvě strany. Stačí málo a
kdokoli jiný může vaše sny narušit a donutit vás dělat velice špatné věci.
Třeba stát se náměsíčným s jasným plánem zabít svou sestru. </div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://nachgebloggt.de/wp-content/uploads/2012/02/Kerstin-Gier-129.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="http://nachgebloggt.de/wp-content/uploads/2012/02/Kerstin-Gier-129.jpg" height="320" width="307" /></a></div>
Liv Silberová se ještě donedávna
nedokázala představit život bez cestování. Společně se svou rodinou se neustále
někam stěhovala a poznávala tak nová zákoutí světa. Jenže teď se vše změnilo a
ona si ještě pořád zvyká, že se svou mámou, sestrou, chůvou a psem zakotvila
v deštivém Londýně – k tomu všemi si její matka našla přítele Ernesta,
stejně jako Lottie, velice milá chůva a ještě lepší pekařka, která narazila na
lásku svého života. Liv samozřejmě již předtím tušila, že pobyt v Londýně
bude něčím zajímavý, ale nikdy netušila, že se její život změní až v tak
velkém měřítku. Nejen, že se naučila cestovat sny, ale stejně tak se akorát
vzpamatovává z útoku, který přišel z nejméně očekávané strany. Vše
vypadá, jako kdyby tomu byl už konec a Liv by se vrátila k prostému Silberovic
životě, kdy se snaží Okrb, matka Ernesta, kázat a linkovat život všem a všemu;
Liv se svou sestrou bojují se svými „novými sourozenci“ a škola se třese zvědavostí
nad novými drby Secrecy. Jenže potom se všechno pokazí a do pohybu se dají
nečekané události, které otřesou nejen snovým světem. Mia, Liviina mladší
sestra, je zničehonic náměsíčná a svými nočními výpravami svou sestru ohrožuje.
K tomu všemu si Liv začíná všímat cizí přítomnosti na chodbě
s ostatními snovými dveřmi a ve chvíli, kdy ji začne pronásledovat tajemný
Senátor smrti, je jasné, že pokojný život pro naše hrdiny rozhodně nehrozí. Nakonec
je tady třešnička na dortu v podobě blogu Plesky Třesky, kde se začínají
objevovat všemožné informace o Liv, které si mermomocí snažila před světem
skrývat. Všechny události hrají důležitou roli v novém nebezpečí, které se
začíná formovat a ohrožovat nejen Liv a Miu, ale stejně tak každého, koho tyto
dívky mají rády. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„Když zavane vítr
změny, jedni staví zdi, druzí větrné mlýny</i>.<i>“</i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jak by asi vypadal náš život, kdybychom
skrze snový svět mohli nahlížet do snů ostatních, zjišťovat o nich ty
nejtajnější informace a přitom nepohnout ani prstem? <i>Druhá stříbrná kniha snů</i>
a její dokonalá myšlenka zabývající se právě cestováním pomocí snů nabízí hned
několik variant – ovšem tímto zdaleka nekončíme. I když se toto téma kouzelných
dveří mírně podobá slavným Příšerkám s.r.o, i v druhém díle Kerstin Gier,
autorka známých Drahokamů, opět světu
předvádí svou genialitu a přetváří z prostých snů, které s radostí
prožívá každý z nás, něco naprosto nového a unikátního. <i>Druhá stříbra
kniha snů</i> je dalším dílem série a protože autorka již v první knize
otevřela několik otázek, tento díl na některé z nich konečně poskytuje odpovědí, čímž si Kerstin Gier sama prohlubuje celou atmosféru příběhu a vlastně všeho, co si v První stříbrné knize snů
vytvořila. Přesto je důležité i podotknout, že i když se jedná o pokračování,
dá se <i>Druhá stříbrná kniha snů</i> číst v mnohých případech samostatně,
čemuž napomáhá shrnutí první knihy na začátku – nehrozí tedy, že i po roční
přestávce se stane, že se lehce ztratíte v dějové lince celé série.
V průběhu celého čtení se vám totiž určitě rozsvítí v hlavě žárovka
s tím, že si dané situace pamatuje a během velmi krátké doby je bez
jakýchkoli obtíží propojíte s tím, na co autorka navázala. Když už nic, tak
aspoň tohle je něco, na čem si může kniha zakládat. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-DJZTZRd_rus/U_B_tDBqDUI/AAAAAAAADB4/1SV0MlDcl74/s1600/IMG_5555.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://3.bp.blogspot.com/-DJZTZRd_rus/U_B_tDBqDUI/AAAAAAAADB4/1SV0MlDcl74/s1600/IMG_5555.jpg" width="240" /></a></div>
Kerstin Gier má skvělé přesvědčovací
schopnosti – a něco takového by jí mohl závidět nejeden autor. Během
čtení si sami budete říkat, jako kdyby vše, co se vám snaží autorka předat, mohla
být pravda a opravdu nějaké snové dveře při troše snahy existují. Přesto je zde
ale cosi, co <i>Druhou stříbrnou knihu snů</i> odlišuje od jejího předchůdce. Není
to ani tak dílo jako celek, které spíše působí jako výplňkové místo mezi první
a třetí knihou, ale základní rozdíl tvoří právě jádro a vnitřní energie knihy.
Autorka nedokáže svá díla psát bez humoru a charakteristické atmosféry, to je
nad slunce jasné, ale pořád tady byl jakýsi pocit v koutu mysli, že tohle
už není ono. Bylo to geniální, bylo to vtipné. Jenže někdy <i>Druhá stříbrná
kniha snů</i> připomíná spíše leklou rybu, která se stěží snaží nadechnout, než
knihu plnou příjemné energie a humoru – k čemuž ani nepomohlo odvrácení od
děje samotného. Z nějakého nejasného důvodu se vše zaměřuje především na
pocity a problémy v Liviině rodině, což rozhodně neosloví každého čtenáře.
V důsledku toho se tedy stane, že samostatná dějová linie a příběh se
začíná řešit až na konci knihy, neboť do té doby budete spíše součástí rodiny hlavní
hrdinky, s hlavním úkolem pozorovat jejich rozepře, hádky a naschvály. Byl
to záměr? To lze stěží říci. Jisté ale je, že právě tohle autorčino rozhodnutí
narušilo atmosféru a zabránilo ji tak prosakovat skrze stránky ke čtenáři, což
se v minulém díle stalo už na úplném počátku. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Do kontrastu s nedostatky
jsou postaveny kromě nápadité myšlenky i hrdinové, se kterými jsme se setkali
již v díle předešlém. Liv, Mia, Lottie a další působí v mnohých
místech realisticky, i přesto, že k jejich vytvoření a vystižení
charakterů a povah Kerstin Gier potřebovala jenom pár vět. Všechny postavy jsou
jedinečné a pokud vás už třeba děj nenadchne – což se může samozřejmě stát –, pořád
tady bude Liv a její sestra, které společně tvoří velmi nebezpečnou dvojku.
Jejich dávka sarkasmu a nápaditých myšlenek vás rozhodně nenechají chladnými a
sami si ověříte, že pokud budete <i>Druhou stříbrnou knihu snů</i> číst na
veřejnosti, kolemjdoucí se na vás budou tvářit jako na blázna s širokým
úsměvem na tváři. Protože to je to, čeho chce Kerstin Gier dosáhnout. Když už
tedy není jejím cílem posunout děj mílovými kroky dále a dává raději přednost
vztahům a problémům v rodině Silberových, zaměří se rozvíjení charakteru
postav a dořeší jejich malá tajemství. Jenže i v tomto případě, který se
může jevit jako nudný, se autorka snaží, aby vše bylo čtivé a jednoduché – a
přesně taková kniha je. Vtipná, jedinečná a odpočinková, i když se v pozadí
jemně propojují různé střípky, které připravují své čtenáře k závěru celé
trilogie. Vše je tak nepatrné a jemné, že by někomu až mohlo přijít, že kniha
ztratila něco ze svého šmrnců, který na začátku tak slibovala. Někdy to ale
není jenom pocit.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„A pak ať někdo
tvrdí, že rodinná disharmonie působí neblaze na intelektuální výkony dětí. Nás
se to rozhodně netýkalo, naše slovní zásoba se dramaticky rozšiřovala.“<o:p></o:p></i><br />
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-DowD2969ktk/VY1FcgnhOEI/AAAAAAAAB_4/ZSdwxgjR0yU/s1600/4116.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="108" src="http://4.bp.blogspot.com/-DowD2969ktk/VY1FcgnhOEI/AAAAAAAAB_4/ZSdwxgjR0yU/s400/4116.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i>Druhá stříbrná kniha snů</i>
opět vypráví život Liv, která dokáže cestovat skrze sny. Autorka čtenářům
předvádí svou genialitu a v pozadí jemného náznaku děje splétá pavučinu
různých událostí vytvářejících jedinečnou atmosféru, charakteristickou pro
známou německou autorku Kerstin Gier. Její schopnost vymýšlet různé vtipné
situace oživující příběh je až nepředvídatelná a nelze se proto divit, že si
tento příběh rozhodně získá vaše srdce – je ale docela možné, že ne až
v takové míře, jak tomu bylo u prvního dílu. V pokračování této série
se vše točí kolem vztahů a samotná zápletka je označena za důležitou až na
konci knihy. Po celou dobu příběh plyne pozvolna a takřka vůbec nikam neutíká,
což nemusí být hned moudrý tah. Kniha je sice stále geniální a nápaditá, ale
nikomu neuteče, že rozhodně ztratila něco ze sebe a svou plynulostí se tak zařadila
mezi průměrné knihy, které nemohou zcela zklamat, ale stejně tak i nadchnout.
V případě této série je to škoda, ale můžeme jen doufat, že to byl
autorčin záměr – pomalu čtenáře připravit na tak slibovaný a snad i epický
konec. Necháme se překvapit.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji <a href="http://cooboo.cz/">nakladatelství CooBoo</a>! </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Knihu si můžete taktéž objednat <a href="http://www.cooboo.cz/kniha/druha-stribrna-kniha-snu">na stránkách nakladatelství</a>! </i></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-oRtb8Q8-jSE/UPF8RX4AqCI/AAAAAAAAAd0/wjgfnWBIt20/s1600/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_3.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="45" src="http://4.bp.blogspot.com/-oRtb8Q8-jSE/UPF8RX4AqCI/AAAAAAAAAd0/wjgfnWBIt20/s200/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_3.png" width="150" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: center;">
Zdroj: <a href="http://www.databazeknih.cz/images_books/20_/207148/big_silber-druha-stribrna-kniha-snu-UMz-207148.jpg">Obálka</a> | <a href="http://nachgebloggt.de/wp-content/uploads/2012/02/Kerstin-Gier-129.jpg">Obrázek 1</a> | <a href="http://3.bp.blogspot.com/-DJZTZRd_rus/U_B_tDBqDUI/AAAAAAAADB4/1SV0MlDcl74/s1600/IMG_5555.jpg">Obrázek 2</a></div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com21tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-25886143940508779922015-06-06T10:46:00.002+01:002015-06-06T10:46:18.737+01:00Review: Město padlých andělů <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://data.bux.cz/book/003/625/0036251/large.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://data.bux.cz/book/003/625/0036251/large.jpg" height="320" width="204" /></a></div>
<b>Název</b>: Město padlých andělů<br />
<b>Počet stran:</b> 384 stran<br />
<b>Autor:</b> Cassandra Clare<br />
<b>Vydavatel:</b> Knižní klub<br />
<b>Série:</b> Nástroje smrti #4<br />
<b>Orig. název:</b> City of Fallen Angels<br />
<blockquote>
<i>Válka skončila, Clary chodí s Jacem a snaží se stát dobrou lovkyní stínů. Nic ale není bez kazu. Simon má stále větší potíže, nemluvě o tom, že chodí se dvěma krásnými a nebezpečnými dívkami, které jedna o druhé nevědí. A na Clary s Jacem číhá jejich nejhorší noční můra...</i></blockquote>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="40" src="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s200/mezera.png" width="200" /></a></div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
Mezi dobrem a zlem existuje určitá
rovnováha. Vždy, když se stane něco dobrého, se musí odehrát jakási špatná věc,
aby se rovnováha vyrovnala. Vše, co známe, existuje v rovině, která se
nesmí porušit. To samé platí i pro smrt. Pokud je někdo oživen, musí někdo
zemřít. Něco takového nelze porušit, ale co kdyby někdo něco takového přeci jen
udělal? Zlo by mělo právo na oživení. Oživení někoho, kdo měl zůstat raději
mrtvý…</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://www.fiktshun.com/fiktshun/wp-content/uploads/2011/04/City-of-Fallen-Angels-books.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="http://www.fiktshun.com/fiktshun/wp-content/uploads/2011/04/City-of-Fallen-Angels-books.jpg" height="316" width="320" /></a></div>
Poté, co se Clary se svou novou
rodinou stínolovců vrátila z Idrisu, Skleněného města, zpět domů, začala s tréninkem
na plnohodnotného lovce stínů. Společně s Jacem, Alexem a Isabelou podniká
výcvik na to, aby se mohla stát právoplatnou členkou Institutu. Díky bitvě,
která se v Idrisu odehrála, se Spolek mění a vytváří nová pravidla, která
by mohla konečně nastolit novou éru, v níž by podsvěťané a stínolovci žili
v jakési formě míru. Přesto se ale vždy objeví někdo, kdo s novými
změnami nesouhlasí a smrt několika stínolovců je připomínkou a předzvěstí toho,
že mír může být nebezpečný. Tyto záležitosti se Clary netýkají, ale sama
rozhodně žádným problémům neuteče. Nejen, že se pomalu vzdaluje Simonovi, svému
nejlepšímu příteli, ale taky si začíná všímat podivného Jaceova chování. Je
odtažitý, zamlklejší a naschvál se jí vyhýbá. Má to snad nějakou spojitost se
systematickým zabíjením členů Kruhu, Valentýnových přívrženců? A jakou roli
v tom hraje nalezené mrtvé dítě, které se až nebezpečně podobá démonovi? Temnota
začíná nabírat na síle a postavy, které se po celá staletí ukrývali, se opět
dostávají na scénu. Tím, co Clary v Idrisu provedla, dala do pohybu věci,
o kterých nedokázala ani snít. Rovnováha, kterou tak dlouho udržovali, se
narušila. Za své činy musí pykat, ale nikdo by si nikdy nepomyslel, že cena
bude až tak velká. Nové nebezpečí ožívá a je pouze na nezkušené stínolovkyni,
aby jej zadržela. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„Některé věci jsou
prostě moc nepravděpodobné na to, aby se jimi člověk zabýval.“<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Dobrodružství Clary, Jace a
ostatních stínolovců započalo Městem z kostí, kde jsme se pořádně
s celým světem seznámili a poznali nové postavy. Město ze skla nám ukázalo
epický konec celé trilogie, ovšem v tu chvíli se tady objevily další tři
díly. Pro mnohé dobrá zpráva; pro některé špatná. Ve chvíli, když otevřete <i>Město
padlých andělů</i>, vás do očí udeří několik věcí. Čtvrtý díl série je totiž
zcela jiný. Od dějové linky, která v minulých dílech byla tak důležitá, až
po samotné postavy. Cassandra Clare pravděpodobně upustila od dějové linie, na
které si knihy zakládají, a začala řešit vztahy postav. Po celou dobu tedy
budete trpět pod návalem vztahů, proč ten nemiluje jí a proč ona nemluví s ním.
Tyto problémy jsou středem celé knihy a to, co bylo zajímavé pro minulé tři
díly, se zcela vytratilo. Víte ale, jak se to říká: Někde se musí ubrat, aby se
někde přidalo. Autorka tedy pomalu odsouvá hlavní postavy a začíná se
soustředit na ty vedlejší. Dalo by se říci, že Simonovi, nejlepšímu kamarádovi
Clary, který se do celého nového světa tak nějak zapletl, je dáno více
prostoru, než by bylo nutné. Dle mého je otravný a zbytečný. Jeho příběh se
proplétá i s dalšími postavy a díky tomu autorka stránku po stránce
odhaluje jejich historii a tím si připravuje půdu pro další díly – která je ale
díky své jemnosti tak nepatrná, že ji ani nepostřehnete. Říkáte si, že je to
v této sérii nemožné? Rozhodně jste nebyli jediní, koho to tak moc
udivilo. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://images5.fanpop.com/image/photos/30700000/Luke-city-of-fallen-angels-30721883-800-1066.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://images5.fanpop.com/image/photos/30700000/Luke-city-of-fallen-angels-30721883-800-1066.jpg" height="320" width="240" /></a></div>
<i>Město padlých andělů</i> je
skluzavkou do nejnižší části pekla. Za zmínku stojí třeba jenom samotné
postavy, které se od původní trilogie nějakým způsobem liší. Je těžké popsat
jak, ale všechny jsou najednou jiné, jako kdyby Clary, Jace, Simon a Alek byli
v minulých dílech naprosto jiné osobnosti. Všichni působí ploše, nereálně
a jejich hrdinskost, která z nich dělala bojovníky proti zlu, se
vytratila. Jako kdyby to nyní byly jenom nějaké loutky, které skáčou tak, jak
se hodí. Je ale možné, že by na to měla vliv i dějová linie, na které vůbec
nezáleží? Cassandra Clare si svět stínolovců oblíbila a já na tom byl stejně.
Jenže co je jednou uzavřené, to by tak mělo zůstat a kvůli tomu <i>Město
padlých andělů</i> je zbytečně natáhnuté a zdlouhavé. Nejen, že se hrdinové
nezaobírají nějakým velkým příběhem, ale taky je přibližná tři čtvrtina knihy o
ničem. Po celou dobu se snažila autorka vyvolat tajemnou atmosféru okořeněnou
vraždami stínolovců a postavy nejstarší upírky Camille, ale něco takového
v té velké vlně emocí a osobních problémů zcela zaniklo. Což je
v případě této série více než na škodu. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Už před tím, než jsem se do knihy
pustil, jsem se obával, že se mi kniha nebude líbit. Trilogie mi přišla
uzavřená a po otevření čtvrtého dílu se mé obavy staly skutečností. <i>Město
padlých andělů</i> mě bohužel zklamalo ve všech ohledech, což se taky odrazilo
na kvalitě knihy. Počátek knihy sliboval nějaký děj, kterého se bohužel moc
nedočkáme, stejně jako skutečnosti, že od začátku by mohl mít leckdo problém se
začíst. Tomu napomáhá i fakt, že v knize je pár nesrovnalostí, které ruší
i ten malý požitek z knihy. Když se to tak vezme, tak nikdy mi nepřišlo na
mysl, jak moc se rodiče hlavních postav vlastně o své děti zajímají. Clary a
ostatní se prochází městem dnem i nocí, bojují s démony a ani jeden
z rodičů se o tyhle aktivity nezajímá. Je asi jasné, že nikdo nechce číst
o tom, jak se děti vykrádají z domovů, ale naprostý nezájem je taky dost
zavádějící. Clary je unesena, skoro zabita a snědena několika démony a její
matka si absenci své dcery vůbec nevšimla. Je něco takového normální? Cassandra
Clare v této knize nedotáhla spoustu věcí a místy mi připadalo, jako kdyby
autorka s psaním spěchala a vše, co ostatní pokládají za důležité,
odsunula někde do ztracena. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Člověk nemůže
soupeřit s tím, co je božské.<o:p></o:p></i><br />
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-Ya63lcY3PyQ/VXLBLpkB9cI/AAAAAAAAB_g/d1DEwJWENMk/s1600/large.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="95" src="http://1.bp.blogspot.com/-Ya63lcY3PyQ/VXLBLpkB9cI/AAAAAAAAB_g/d1DEwJWENMk/s400/large.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i>Město padlých andělů</i>
dokáže zklamat každého, kdo se do série pustili s touhou poznat nový svět,
jeho tajemství a dobrodružství mladých stínolovců. Autorka odsunula vše důležité,
dala prostor více vedlejším postavám a zaměřila se především na jejich citové
problémy a milostné trojúhelníky. Jemný náznak děje lze kromě posledních
kapitol těžko postřehnout, což se odráží i na tom, že je celá kniha bez šťávy a
napětí. Chybí tomu elán, který si původní trilogie s takovou vervou vážila
a držela. Postavy, na které jsme si tak zvykli, se jakoby změnily a začaly
jednat až moc předvídatelně. Z celého dílu se tedy stala klasická klišé
young adult kniha, která se v tom náporu dalších knih rychle ztratí. Výsledek
je tedy takový, že pokud si chcete udělat jasno ve vztahu některých
z postav, bude <i>Město padlých andělů</i> tou pravou volbou. Pokud ale
hledáte akci, neustálé zvraty a souboje, dvakrát si dobře rozmyslete, jestli
budete chtít trávit čas nad tímto počinem.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-1T38_dmFpVI/UdgL9B-wgFI/AAAAAAAABBw/MfLQPcekxK4/s1600/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_2.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="55" src="http://3.bp.blogspot.com/-1T38_dmFpVI/UdgL9B-wgFI/AAAAAAAABBw/MfLQPcekxK4/s200/hv%25C4%259Bzdi%25C4%258Dky_2.png" width="110" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
Zdroj: <a href="http://data.bux.cz/book/003/625/0036251/large.jpg">Obálka</a> | <a href="http://www.fiktshun.com/fiktshun/wp-content/uploads/2011/04/City-of-Fallen-Angels-books.jpg">Obrázek 1</a> | <a href="http://images5.fanpop.com/image/photos/30700000/Luke-city-of-fallen-angels-30721883-800-1066.jpg">Obrázek 2</a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-55831368538867242762015-05-31T18:37:00.002+01:002015-06-01T09:58:59.529+01:00Na vlnách Baltského moře <div style="text-align: justify;">
Před více jak týdnem jste určitě zaregistrovali, že jsem se na sociálních sítích zmiňoval o tom, že se chystám na výměnný pobyt do Polska. Strávil jsem tam nádherných šest dní a když jsem se vrátil, pár lidí se na mě už obrátilo s otázkou, jak jsem se tam vlastně měl. "Tak co, jaký byl výměnný pobyt?" ptali se někteří a já jim i přes jejich dotazy nechtěl nic prozrazovat. Tento článek jsem byl rozhodnut napsat už ve chvíli, kdy jsem cestoval vlakem domů, tudíž mohu pouze říci, že mě váš zájem velmi mile překvapil - už jenom kvůli tomu, že se někteří ozvali sami, bez jakéhokoli popudu. Nikomu jsem nechtěl nic prozradit a všechny informace a vzpomínky jsem si nechával pouze a jen do tohoto článku. Nezbývá tedy už nic jiného, než si uvařit čaj, kávu, nebo si připravit limonádu, pohodlně se usadit a přečíst si zpověď jednoho kluka, který byl vyslán na sever Polska, aby s ostatními třemi studentkami reprezentoval Střední uměleckou školu, Ostrava. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-oGOseZVj1to/VWmME7PTmfI/AAAAAAAAB9A/ABFE-UdWv70/s1600/logo_uh.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="103" src="http://2.bp.blogspot.com/-oGOseZVj1to/VWmME7PTmfI/AAAAAAAAB9A/ABFE-UdWv70/s200/logo_uh.png" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-mN6_M8xfDCw/VWtFTkhDLCI/AAAAAAAAB9U/-xw1a_jwVfs/s1600/DSC_0908.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" src="http://1.bp.blogspot.com/-mN6_M8xfDCw/VWtFTkhDLCI/AAAAAAAAB9U/-xw1a_jwVfs/s320/DSC_0908.jpg" width="320" /></a>Už od prváku jsem se dozvěděl, že naše škole je součástí jakéhosi projektu s názvem Comenius. Možná tento projekt znáte z vlastních středních škol, ale přesto si myslím, že by bylo vhodné ho trochu více představit. Tento projekt v největší části napomáhá především k vytváření mezinárodních vztahů s ostatními evropskými školami - právě díky výměnných pobytů. Co dva roky se vybere téma, kterými se každý ze škol zabývá, připravuje projekty a následně ubytovává jednotlivé studenty z dalších čtyř škol - v našem případě školy z Itálie, Polska, Německa a Anglie. Měl jsem velké štěstí, že jsem akorát nastoupil do prvního ročníku, kdy začínal nový ročník projektu, tentokrát s tématem Unsung Heroes. Když se nás angličtinář někdy v polovině šk. roku zeptal, jestli bychom nechtěli někoho ubytovat, samozřejmě jsem se hned přihlásil. Vnitřně jsem se těšil, že potkám někoho ze zahraničí, otestuji si svou úroveň angličtiny a poznám nové lidi. Jenže jak to tak bývá, když se člověk hodně těší, něco se pokazí. A v tomto případě se opravdu něco pokazilo. Kvůli tomu, že bydlím hodinu cesty autobusem od školy, což je poměrně velká nevýhoda, vezmeme-li k uvážení i skutečnost, že autobusy nejezdí tak často, jak bych chtěl, mi to prostě nevyšlo, což mě dost zklamalo. Přesto jsem si ale řekl, že když se mi už nepodařilo někoho ubytovat, pokusím se další rok aspoň někam vycestovat - i když nám bylo jasně řečeno, že přednost mají ti, co ubytovávali, což je více než jasné. Zkoušel jsem tedy Anglii, Itálii a Německo - ani jeden pokus mi nevyšel. Se zoufalstvím jsem tedy zkusil Polsko, poslední možnou zemi. I když to mám do Polska jenom deset minut pěšky z města, nakonec jsem se do výběrového řízení přihlásil. A věřte nebo ne, štěstí se na mě vážně usmálo a já byl spolu s třemi kamarádkami ze třídy nakonec přeci jen vybrán. Mohlo za to i možná to, že se celkem přihlásilo pět lidí, ale co už. Hlavní je, že mi to vyšlo. A já se mohl v neděli 17. května vydat na dlouhou cestu do námořnické školy v Darlowě.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-6Q9A-6q7zis/VWtFT9PFQqI/AAAAAAAAB9Y/Nnu9mqE0-FQ/s1600/DSC_0923.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://4.bp.blogspot.com/-6Q9A-6q7zis/VWtFT9PFQqI/AAAAAAAAB9Y/Nnu9mqE0-FQ/s640/DSC_0923.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
Společně se zástupcem a jedním oborovým učitelem jsme se z Ostravy vydali vlakem, který začínal svou jízdu z Vídně už v deset hodin ráno, takže jsem kvůli svému domovu musel jít na vlak už v 7:45, abych mohl být v Ově v půl deváté a tak stihl sraz v půl desáté. Ta hodina a půl na nádraží uplynula poměrně rychle a než jsem se nadál, přijel už vlak, který nás měl zavést na první místo našeho pobytu: do nádherného a historického městečka Gdaňsk. Cesta z Ovy do naší konečné stanice nám zabrala sedm hodin. Sedm dlouhých hodin, během kterých jsme se smáli, povídali si, mlčeli a poslouchali písničky, nebo jednoduše jedli a ukolébávali se nádherným pohledem na hektary polí s řepkou olejkou. Nakonec jsme to ale všichni se zdravím přežili (akorát naše zadnice protestovaly) a v šest večer se nám podařilo do Gdaňska s vyčerpáním opravdu dostat. Ubytovali nás v nádherném čtyřhvězdičkovém hotelu, který podporoval ekologii, což byla opravdu vítaná změna. Hned po ubytování a krátkém odpočinku jsme se společně s německou skupinou vydali na krátkou procházku městem a společně jsme zakotvili v jedné úžasné restauraci, kde jsme společně povečeřeli na účet projektu, což jsme si samozřejmě nechali líbit. Kdo by něčím takovým pohrdl, že ano?<br />
<br />
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-5_RUjNrxfrc/VWtFuE6hCAI/AAAAAAAAB9k/sVqm1ksQTlE/s1600/DSC_0966.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" src="http://3.bp.blogspot.com/-5_RUjNrxfrc/VWtFuE6hCAI/AAAAAAAAB9k/sVqm1ksQTlE/s320/DSC_0966.jpg" width="320" /></a>Další den nás čekala denní prohlídka města - ve dne všechny ty domky připomínaly spíše Holandsko, než nějaké polské městečko. Navštívili jsme pár kostelů, podívali se na rekonstrukce historických lodí a nakonec vyšli na nejvyšší věž ve městě, kvůli které jsme museli vyjít 408 schodů, čehož byla taková dobrá stovka točitých. Výhled to byl nezapomenutelný, ale více jak 800 schodů vás vážně někdy poučí o tom, že čtvrté patro ve škole je naprosté nebe. Ještě před obědem jsme se setkali se skupinou anglických studentů a spolu jsme si dali ještě jednu obhlídku městem, což už bylo trochu zdlouhavé a nudné. Bylo ale vtipné si uvědomit, že zatímco my, studenti umělecké, se rozplýváme nad křížovou a diamantovou klenbou, bazilikálním typem kostelů a gotických prvků, ostatní se pouze nudně po kostelech prochází doufají, že to co nejrychleji skončí. Holt, profesionální deformace je profesionální deformace. Někdy po obědě, který jsme měli opět zadarmo, jsme ještě nějakou chvíli strávili ve městě, než jsme se společně s Němci a polskými učiteli vydali do autobusu, který nás zavezl na letiště, poslední zastávku před odjezdem do Darlowa. Kvůli hodinovému zpoždění letadla, ve kterém měli přicestovat Italové, poslední skupinka, jsem prozkoumal letiště, koupil si úžasné latté a pokecal s ostatními. Po hodinové přestávce Italové úspěšně doletěli a my se tak mohli vydat na další tří hodinovou cestu do Darlowa, kde si nás měli hned odvést studenti, u kterých jsme měli další dny strávit. V autobuse jsme byli samozřejmě všichni unavení, ale ve chvíli, kdy autobus projel kolem značky s nápisem Darlowo, všichni jsme nabrali druhý dech. Pro mnohé z nás se tak akorát blížila chvíle nervozity z nové rodiny, která se nám po týden měla stát domovem. A já samozřejmě do té nervózní skupiny tak trochu patřil.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-Th_7yjv_N7c/VWtGH1bkASI/AAAAAAAAB9s/2Axw2Ax7_Kg/s1600/DSC_1114.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://1.bp.blogspot.com/-Th_7yjv_N7c/VWtGH1bkASI/AAAAAAAAB9s/2Axw2Ax7_Kg/s640/DSC_1114.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Na mou obranu je potřeba na začátku hned říct, že jsem nikdy v žádné cizí rodině nebyl. Celou dobu jsem se strachoval myšlenkami, že tam budou všichni mluvit dobře anglicky a já budu mít problém. Dokonce jsem se podíval i na nějaké polské fráze, ale věřte mi, že když budete chtít promluvit, tak raději sáhnete po anglické verzi, protože v tu chvíli si nevzpomenete ani na to, jak se polsky představit. Pro mě to byla dost nervózní chvíle, když jsme všichni vylezli z autobusu, protáhli se a začali s taškami na ramenou očekávat svou týdenní rodinu. Jenže ve chvíli, kdy jsem Pawla (kluka, u kterého jsem celý týden strávil) uviděl, ze mě ten strach tak trochu opadl - stejně jako ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že společně s jeho mamkou jsou na tom s angličtinou na takové té úrovni, kdy ze sebe vytlačí základní fráze a jsou rádi, že jsou rádi. Samozřejmě jsem to ani tak zdaleka nebral jako nedostatek, nebo důvod, proč se jim vysmívat. Byl jsem za to rád, protože mi česky rozuměli víc, než anglicky, takže všechen ten stres ze mě naprosto opadl. Cesta k nim domů nám zabrala celkem pět minut autem a než jsem se stihl vůbec zorientovat, už jsem si odložil tašky a s rodinou večeřel. Jejich barák byl obrovský, jídlo bylo výborné, mamka upovídaná a já byl více jak dvě hodiny tichým posluchačem všech historek, které Pawlova rodina zažila. Během tak krátké chvíle ve mě vzbudili dojem, že jsem součástí jejich rodiny. Přijali mě velice mile, za což jim ještě jednou děkuji, a docela mě i pobavily chvíle, kdy jsme se společně snažili přijít na české názvy polských slov. Odnesl jsem si rozhodně více, než jsem sám očekával - rozšíření polského slovníku (mezi které se řadí i pár sprostých slovíček - ehm - a "čuchča", což v překladu znamená vlak) a poznání polských tradic nevyjímaje.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-eBMbpwqeaL0/VWtHn4qbMCI/AAAAAAAAB-A/ZyZJkDj1lbI/s1600/DSC_11975.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="212" src="http://2.bp.blogspot.com/-eBMbpwqeaL0/VWtHn4qbMCI/AAAAAAAAB-A/ZyZJkDj1lbI/s320/DSC_11975.jpg" width="320" /></a></div>
Hned další den, v úterý, nám námořníci představili svou školu. Viděli jsme slavnostní vyřazení studentů a my představili díky prezentaci svou školu a našeho Unsung Hero, stejně jako ostatní země. Prošli jsme dílny, ve kterých vznikají různé lodní součástky, simulační místnosti, kde se učí navigátoři svému oboru, poznali kousek Darlowa - kde byla zahrnuta i prohlídka zámku, staré části města a několika kostelů. Po velice vydatném obědu jsme šli navštívit ještě jednu kapličku. Po této krátké prohlídce jsme potom měli na výběr - buď půjdeme s našimi hostujícími studenty na pláž, nebo navštívíme jeden klášter. Tak to tedy dopadlo, že zatímco učitelé odešli do kláštera, my se vydali na pláž. Víte, já viděl moře jenom jednou a takové nabídce jednoduše nešlo odolat. Cesta nám zabrala více jak dvacet minut, ale ten výsledek stál za to. Vážně. Když jsme na místo dorazili, stali se z nás doslova děti (aneb jak se poznají Češi v zahraničí). Být u moře pro nás bylo něco nového a úžasného. Pláž byla naší zastávkou více jak tři hodiny. Zatímco ostatní tam upouštěli páru, my raději odpočívali a kochali se pohledem. Asi jsme byli divní, když jsme hledali zálibu v něčem jiném, ale jsme umělci. Ti vždy chápali realitu jinak a začínám si myslet, že já a ostatní spolužáci nejsme výjimkou.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-HAzUCvqahZA/VWtG4Ez4uOI/AAAAAAAAB94/NFT66Ku2c-w/s1600/DSC_1125.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://3.bp.blogspot.com/-HAzUCvqahZA/VWtG4Ez4uOI/AAAAAAAAB94/NFT66Ku2c-w/s640/DSC_1125.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-3XvAnvuaoSo/VWtICVQvHpI/AAAAAAAAB-I/sHAoisiPXeQ/s1600/DSC_12845.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="211" src="http://2.bp.blogspot.com/-3XvAnvuaoSo/VWtICVQvHpI/AAAAAAAAB-I/sHAoisiPXeQ/s320/DSC_12845.jpg" width="320" /></a></div>
Středa se nesla v tónech vln a lodí. Hned z rána nás námořníci nasáčkovali na jejich malou loďku a dovezli do městečka blízko Darlowa - Darlowka. Cesta trvala okolo 15-20 minut, ale během ní nám ukázali jak kapitánskou kajutu, tak stejně i kajuty studentů (tři postele nad sebou a prostor tak těsný, že jste rádi, že se tam otočíte kolem své osy) a strojovnu v podpalubí. Po dokončení této krátké cesty jsme měli dvě hodiny volno, které jsme strávili na pláži s obrovskou a výbornou zmrzlinou. Po ochutnání této lahůdky se můžou české zmrzliny zahrabat! Navštívili jsme 5D kino a poté nás čekala další plavba, tentokrát na historické lodi s názvem "Król Eryk I". Cesta trvala nádherných 40 minut, během kterých jsem si potvrdil dvě věci - nemám mořskou nemoc a představa, že bych někdy ztroskotal a viděl všude kolem sebe jenom moře, by mě připravila o rozum. Voda všude, kam se podíváte, vám jenom opět připomene, jak malí vlastně jste... Po dokončení plavby jsme se ještě zastavili do Lenonardie, IQ parku plného her, se kterými měl problém nejeden člověk... po výborném táboráku jsme se ještě odebrali do čajovny, kde jsem vyzkoušel dokonalou Zelenou melodii. Na závěr dne mi stejně tak má týdenní maminka předala recepty na několik salátů, které mám donést domů. Zabralo to dvě hodiny, než si mamka byla jistá, že jsem vše pochopil. No jo, co bych pro svou českou rodinu neudělal, že ano?<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-BjGdSIXgerk/VWtIysDbybI/AAAAAAAAB-Q/_kNNqa1z3PY/s1600/DSC_1397.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="212" src="http://3.bp.blogspot.com/-BjGdSIXgerk/VWtIysDbybI/AAAAAAAAB-Q/_kNNqa1z3PY/s320/DSC_1397.jpg" width="320" /></a></div>
Čtvrtek, poslední den, byl až do večera docela poklidný. Navštívili jsme skanzen, jednu milou polskou vesničku, kde jsme zavzpomínali na doby prostého venkova a ochutnali vesnické palačinky. Následně nás Poláci dovezli do Jantaru - nákupního centra, který se podobá Avionu, či Karolině, Ostravané budou vědět. Já na nákupy moc nejsem, takže jsme se tam spíše jenom procházeli, koupili pár dobrůtek, suvenýrů a já se rozhodl vstoupit i do polského knihkupectví. Už teď vím, že to byla chyba. Když totiž vidíte tu hromadu přeložených knih, na které u nás čekáme, vaše srdce začne pukat. Dalo mi to sakra práci, abych se neodhodlal si vážně jednu knihu odnést, i přes fakt, že polsky bych si asi moc nepočetl. A to raději ani nevzpomínám na to, že všude byl Zaklínač, ať už v knižní, nebo herní podobě. Velmi se mi líbil přístup Poláků k jejich vlastnímu autorovi. Jde vidět, že jsou na něj hrdí a něco takového vždy potěší.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-ZUj8ODDzDu8/VWtJop2AHiI/AAAAAAAAB-c/njhSQHkYdwY/s1600/DSC_1448.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://3.bp.blogspot.com/-ZUj8ODDzDu8/VWtJop2AHiI/AAAAAAAAB-c/njhSQHkYdwY/s640/DSC_1448.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Po odvezení zpět do rodin mě čekal oběd, na který jsem dostal nefalšovaně čerstvou rybu. Člověk by nevěřil, jaká dobrůtka to vlastně byla. Já ryby kvůli kostem moc nemusím (kosti dodnes považuji na za nepřítele lidstva), ale když už mi někdo nabídne rybu bez kostí, byl by hřích odmítnout. V šest večer nás čekala diskotéka, s kterou jsme měli celý pobyt ukončit. Abych se přiznal, o víkendu jsem rád, že žiji, takže na žádné párty raději nechodím, ale v tu chvíli, když jsem viděl lidi, kteří se stali mými přáteli, jsem se nakonec přeci jen bavil. Na konci mi bylo i líto, že už celý pobyt skončil. Kromě pár dárků, přesněji hrnek, tričko, propiska a stylová taška, na závěr všichni zúčastněni Comenia dostali výborný dort a nezapomenutelné vzpomínky. I přes to, že jsme v pátek museli vstávat ve čtyři ráno, abychom stihli autobus do Gdaňska, byl jsem byl tak mírně donucen (samozřejmě s Pawlem) jít i na párty po diskotéce - čehož na jedné straně lituji, protože jsem musel strávit dvě a půl hodiny v zimě a sledovat ostatní, jak se pomalu stávají společensky unavenými, ale na té druhé straně jsem si aspoň popovídal s německými studenty, ze kterých se vyklubala vážně skvělá parta. Poláci jsou ale dost odvážní, když se rozhodnou jít pít až ke škole se slovy: "Pokud uvidíte policii, zdrhejte." Holt se opět potvrdilo pravidlo: Jiný kraj, jiný mrav. A ano, vím, že se někdy něco podobného děje i u nás, ale nemusím všechno vědět...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-vqSPS9AtslY/VWtKRDeJdlI/AAAAAAAAB-k/gk4vor2QBPA/s1600/DSC_1269.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://2.bp.blogspot.com/-vqSPS9AtslY/VWtKRDeJdlI/AAAAAAAAB-k/gk4vor2QBPA/s640/DSC_1269.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Celý pátek se tedy nesl ve jméně cestování. Tři hodiny do Gdaňska, dalších sedm hodin expresem s konečnou zastávkou Vídeň. K tomu bych měl připočítat další hodinu domů a deset minut cesta autobusem... Doma jsem byl v půl sedmé a jediné, na co jsem se zmohl, bylo zahodit tašku, rozdat dárky a nějak ty tři naspané hodiny rozšířit, což se taky odrazilo na sobotě, kdy jsem spal až do dvou odpoledne - pro mě je to dost velký extrém, když vezmu v potaz, že nejdelší spánek se mi podařilo protáhnout do desáté ráno. Přesto mě ale i ta únava nepřipravila o jeden skvělý zážitek. Čím více dní ubíhá od mého návratu domů, tím více se mi vzpomínky ukládají do paměti a já si uvědomuji, že to byl jeden nezapomenutelný a naprosto fascinující týden. Heslo, že Comenius vytváří nová přátelství, se potvrdilo. Vyzkoušel jsem si, jaké je to být v cizí rodině a přizpůsobil jsem se jejím zvykům. Rozšířil jsem svou polskou slovní zásobu, zažil plavbu na moři a poznal mnoho nových lidí. Poláci jsou naprosto odlišní lidé, než Češi - v jistých bodech lepší, v jiných trochu horší. Jsou ale velice přátelští a ani jednou se nestalo, že by mě, či kohokoli jiného, nechali na holičkách, nebo se o nás nepostarali. Sice je škoda, že v době dalšího Comenia už budu maturovat, ale i tak jsem rád, že jsem měl tu možnost vycestovat. Pokud bude možnost, mám v plánu se i na výšce (pokud se na nějakou dostanu, ehm) přihlásit do Erasmu, který poskytuje vycestování do ciziny. Každopádně teď už ze mě opadl strach z cestování do zahraničí a pobyt v cizí rodině. Tenhle projekt mi dal více, než jsem sám čekal. A to je pouze a jen dobře.<br />
<br />
Jestli máte možnost, rozhodně podobné situace využijte. Slibuji, že nebudete litovat. :)<br />
A na závěr ještě pár černobílých fotek. :) <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-z6h9qzXtA0M/VWtK0j-O0DI/AAAAAAAAB-s/Y2zHp6y8Bwg/s1600/DSC_1014.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://1.bp.blogspot.com/-z6h9qzXtA0M/VWtK0j-O0DI/AAAAAAAAB-s/Y2zHp6y8Bwg/s640/DSC_1014.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-OEnqk8V0XpQ/VWtLd5Ar-fI/AAAAAAAAB-0/bdseTS4EphM/s1600/DSC_1023.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://2.bp.blogspot.com/-OEnqk8V0XpQ/VWtLd5Ar-fI/AAAAAAAAB-0/bdseTS4EphM/s640/DSC_1023.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-LCNnWr-wtA8/VWtL_qd6XcI/AAAAAAAAB-8/0AEfnONd4Ks/s1600/DSC_1278.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="425" src="http://4.bp.blogspot.com/-LCNnWr-wtA8/VWtL_qd6XcI/AAAAAAAAB-8/0AEfnONd4Ks/s640/DSC_1278.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-3BTlLPubSSc/VWtMYwfBS3I/AAAAAAAAB_E/UoBccEZiP_Y/s1600/DSC_1304.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://2.bp.blogspot.com/-3BTlLPubSSc/VWtMYwfBS3I/AAAAAAAAB_E/UoBccEZiP_Y/s640/DSC_1304.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-cXFa8Dt72WE/VWtNSdCRyNI/AAAAAAAAB_M/tplMF2mgvlQ/s1600/DSC_1286.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="http://3.bp.blogspot.com/-cXFa8Dt72WE/VWtNSdCRyNI/AAAAAAAAB_M/tplMF2mgvlQ/s640/DSC_1286.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-30706773383300890242015-05-09T18:07:00.000+01:002015-05-09T18:11:34.286+01:00Knižní zúčtování za březen a duben 2015<div style="text-align: justify;">
Já Vám tak nějak nevím, ale poslední dobou se mi stává, že se ty měsíce míjí nějak moc rychle. Je to snad tím, že přes týden nemám skoro žádný volný čas a užívám si jenom víkendy? Možná. Každopádně mi nejde do hlavy, že už za sebou máme další dva měsíce. V tuhle chvíli se nám odpočítává květen a jsou to už jenom dva měsíce, než se tady objeví prázdniny. K tomu se ale bohužel pojí i klauzury a ročníkové testy, ze kterých mám už teď noční můry... Poslední dobou mi dělá problém rozdělovat svou energii i na blog, takže se nedivte, když tady nic nového nepřibude. Musím toho ještě hodně stihnout, než odjedu do Polska, ale víte, jak to je. Když něco potřebujete splnit co nejrychleji, není to kvalitní a stejně byste to museli opravovat. Takže všemu dávám čas a postupuji pomalu... Díky tomu, že jsem se poslední dobou soustředil pouze a jen na školu, jsem taky vyšel s dosti malým počtem knížek. Jsem na sebe opravdu pyšný. Jenom pár recenzňáků a dvě koupené knihy? To není vůbec špatné! </div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>Knihy, které jsem si koupil:</i> </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-x6zuNE6txVY/VUjsyKm0d7I/AAAAAAAAB8I/_H7uqmu0lQA/s1600/DSC_0895.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="265" src="http://3.bp.blogspot.com/-x6zuNE6txVY/VUjsyKm0d7I/AAAAAAAAB8I/_H7uqmu0lQA/s1600/DSC_0895.JPG" width="400" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<b>Led pod kůží</b> by Vilma Kadlečková - duben</div>
<div style="text-align: center;">
<b>Marťan</b> by Andy Weir - duben</div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Je to sice už skoro rok, kdy jsem přečetl první díl Mycelia, tudíž není ani divu, že když jsem se po dlouhé době dostal do knihkupectví (s jakýms takýms obnosem peněz), po dlouhé době jsem si řekl, že by bylo taky fajn si nějaký ten kousek odnést domů. Taky zažíváte dilema, když někam jdete s tím, že si chcete koupit jednu knihu, ale v tu chvíli vám jich do očí padne hned několik? Mě se to stává více než často, ale nakonec jsem se zatvrdil, odmítl jakékoli výmluvy, proč si vzít tuhle a ne tamtu knihu a sáhl po kvalitním čtivu s českým odznakem. Jantarové oči končily velmi otevřeně a nemůžu se dočkat, až si k <b>Ledu pod kůží</b> o prázdninách sednu. Jedná se sice o trochu těžší počteníčko, ale komu by něco takového mohlo vadit? Hlavní je, že je to dobré, čtivé, geniální. A k tomu všemu i české. Co víc bych mohl chtít? Když jsem tedy přišel domů s knihou, řekl jsem si, že by to už mohlo stačit - pořád se totiž snažím zredukovat počet nepřečtených knih v knihovničce. Jenže v tu chvíli mi vyskočila upomínka na akci: Knihy mají zelenou, kdy můžete v kamenných knihkupectvích (ale i na některých eshopech!) nakupovat bez DPH. Nu, něčemu takovému přeci nelze odolat. Nakonec jsem si ve čtvrtek opravdu tolik opěvovaného <b>Marťana</b> odnesl domů - hned po chvíli, kdy se mi ho podařilo vymanit z rukou kamarádky, která mi ho nechtěla vrátit. Rozhodně je to známka toho, že to bylo opravdu úžasné a že bych si měl knihu přečíst co nejrychleji. Snad mě její doporučení a chorály na tuhle knihu nezklamou! </div>
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>Knihy, které jsem dostal k recenzi: </i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-UxSDKPhNZaA/VUjr6-wRRGI/AAAAAAAAB8A/Fi3Oe2Wb5Ng/s1600/DSC_0892.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="280" src="http://3.bp.blogspot.com/-UxSDKPhNZaA/VUjr6-wRRGI/AAAAAAAAB8A/Fi3Oe2Wb5Ng/s1600/DSC_0892.JPG" width="400" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<b>Svět bez princů</b> by Soman Chainani (<a href="http://magicians-book.blogspot.cz/2015/04/rc-review-svet-bez-princu.html">recenze</a>) - březen </div>
<div style="text-align: center;">
<b>Šepotání</b> by H. G. Howard (<a href="http://magicians-book.blogspot.cz/2015/04/rc-review-sepotani.html">recenze</a>) - březen </div>
<div style="text-align: center;">
<b>Druhá stříbrná kniha snů</b> by Kerstin Gier - duben </div>
<div style="text-align: center;">
<b>Trnový král</b> by Mark Lawrence - duben </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Jsem na sebe opravdu pyšný. Fakt jo. Na začátku předminulého měsíce jsem si slíbil, že bych se měl s knihami a recenzňáky především krotit z prostého důvodu, že se mi doma až moc hromadí knihy - což o prázdninách vyústí v to, že některé z nich prodám. Jeden recenzní výtisk za měsíc březen jsem si ale přesto nemohl odmítnout. Škola Dobra a Zla patří mezi mé oblíbené série a když vyšel druhý díl, bylo takřka nemožné možnost druhý díl odmítnout. O <b>Svět bez princů</b> jsem si musel okamžitě požádat a i přes nepřízeň osudu, která knihu během cesty ke mně domů doprovázely, po takřka měsíci kniha přeci jen dorazila a já se mohl pustit do čtení. Soman Chainani mě opět utvrdil v tom, že má co čtenářům nabídnout a už nyní se těším na třetí knihu, která celé dobrodružství uzavře. Příběh o Agátě a Sofii už určitě není tou pohádkou, kterou na začátku byla, a docela se i obávám, co všechno si pro nás autor ještě připraví. Doufám, že v zájmu nás všech knihy vyjde co nejrychleji, ať můžeme uzavřít jednu povedenou (ne)pohádkovou sérii.<br />
<br />
Jak šel měsíc dál, tak mi stejně tak ve schránce přibyly i další tři knihy - přesněji dva ebooky a jeden tištěný recenzní výtisk. Začneme tedy tím prvním, který je podle mého nejdůležitější. Jak totiž jistě víte, je to už nějaká doba, kdy vyšlo pokračování Trnového prince, tentokrát s názvem <b>Trnový král</b>. Knihu jsem měl zarezervovanou už nějaký ten týden a když <b>Trnový král</b> došel, skoro jsem se rozpustil blahem. Trnový princ se mi velmi líbil a od té doby, co jsem knihu dočetl, jsem pouze nedočkavě vyhlížel její pokračování, což se mi po dlouhém a táhnoucím se roce konečně podařilo. Mohl jsem se už podruhé ponořit do temného a krutého světa, což jsem si velice náramně užil. Jorg je a pořád bude stejný šílenec, kterého si i přes jeho... velmi neobvyklé způsoby, jak dosáhnout svých cílů, oblíbíte. Rozhodně ano. :)<br />
<br />
Nakonec jsou tady tedy již zmíněné dva ebooky, tentokrát oba od nakladatelství CooBoo. Jedná se o poměrně žhavé novinky, které máte už určitě doma, nebo jste po nich aspoň pokukovali v knihkupectvích, případně i knihovnách. Tou první kráskou je <b>Šepotání</b>, retelling Alenky ve velmi nebezpečné a drastické Říši divů. Námět knihy je opravdu zajímavý, jenže její zpracování poměrně pokulhává, tudíž jsem u této knihy necítil nadšení a radost z příběhu, ale čiré zklamání. To, co jsem očekával, se nedostavilo. Možná to bylo mnou, možná knihou. Anebo je to kombinace obojího, že mi příběh a milostný trojúhelník prostě nesedl. Ten samý měsíc se mi stejně tak ještě podařilo přečíst ARC výtisk knihy <b>Druhá stříbrná kniha snů</b>, což je pokračování o cestování pomocí snů od známé autorky Drahokamů, Kerstin Gier. I tady přišlo mírné zklamání a tu genialitu, kterou autorka představila v první knize, se už jaksi vytratila a stalo se z toho průměrné dílo. Osobně doufám, že třetí kniha mě nadchne a uspokojí ve všech ohledech!<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>Pohled na všechny knihy: </i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-GQcY6zO_8tI/VUt2xW5oD0I/AAAAAAAAB8c/IfzTzRnyOPY/s1600/DSC_0898.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="265" src="http://2.bp.blogspot.com/-GQcY6zO_8tI/VUt2xW5oD0I/AAAAAAAAB8c/IfzTzRnyOPY/s400/DSC_0898.JPG" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Má tvorba:</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-a0lhCHjvvTw/UnUIbV9VHbI/AAAAAAAABRg/IweWKfP2bx8/s1600/Rom%C3%A1n.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://3.bp.blogspot.com/-a0lhCHjvvTw/UnUIbV9VHbI/AAAAAAAABRg/IweWKfP2bx8/s1600/Rom%C3%A1n.png" width="226" /></a><a href="http://4.bp.blogspot.com/-WMPuZYfzVUI/VNeYkM_2BNI/AAAAAAAABzY/4VO-Hw8J_o8/s1600/18132196.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://4.bp.blogspot.com/-WMPuZYfzVUI/VNeYkM_2BNI/AAAAAAAABzY/4VO-Hw8J_o8/s1600/18132196.jpg" width="214" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b>Bezejmenný román</b> taktéž na <a href="https://www.goodreads.com/book/show/20798091-bezejmenn-rom-n">GoodReads</a>! </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b>Bezejmenný konec</b> taktéž na <a href="https://www.goodreads.com/book/show/24791819-bezejmenn-konec">GoodReads</a>!</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Abych se přiznal, poslední dva měsíce jsem svoji tvorbu tak trochu flákal. Mohla za to přestávka a události, které se k ní vázaly. V <b>Bezejmenném románu</b> jsem postoupil pouze o jednu celou kapitolu druhé části, během které jsem si vzpomněl na jednu nepříjemnou věc - doteď ještě nemám hotové poznámky k tomu, abych mohl příběh už psát s vědomím, že je vše hotové. Chybí mi snad čtyři klíčové kapitoly, pomoci kterých bych mohl sjednocené části spojit. Tak to tak vidím, že si všechno načtu a budu nad tím přemýšlet v autobuse - přeci jen, hodinu tam a hodinu zpět cestování je více než geniální čas na přemýšlením nad vlastním příběhem, nebo snad ne? Osobně doufám, že se mi podaří si během velkých prázdnin máknout dostatečně na to, abych do konce roku celý příběh uzavřel. Jo, je to moc pěkná myšlenka... teď ji akorát zrealizovat!</div>
<div style="text-align: justify;">
S <b>Bezejmenným koncem</b> to ale přeci jen bylo trochu lepší. Hrubý rukopis byl dokončen před dvěma měsíci, poté následovala trojitá oprava a já krátkou povídku rozeslal pár lidem. V momentální chvíli to vypadá tak, že upravím ještě malé detaily, na které mě pár lidí upozornilo, a potom rukopis zase pošlu pár lidem s tím, jestli by to tak opravdu mohlo být. Ve zpětné vazbě jsem se dozvěděl, že jsem tímhle dílem zničil srdce a že jsem původem ten největší padouch, že se opovažuji takové věci svým vlastním postavám dělat. Holt, když tomu nejde odolat...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Stejně tak jsem se i vrhl na psaní nové povídky, kterou bych snad mohl odeslat i do nějaké soutěže. Zatím mám jenom pár stránek, ale díky škole, blížícím se klauzurám, konci roku a animaci začínám ztrácet jakýkoli volný čas, který bych mohl strávit psaním. Každopádně doufám, že se mi podaří k tomu sednout co nejrychleji a aspoň sepsat kostru příběhu, abych měl podklad a byl spokojen s dalším dílem. Přeci jen, musím si připravit podklady do školy, neboť příští rok máme v češtině prezentovat svá vlastní díla. Hm, myslím, že mí spolužáci asi budou trpět... </div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>Kolik knih jsem za březen a duben přečetl? </i></div>
<div style="text-align: justify;">
Nechci se chválit, ale čtrnáct knih za dva měsíce je velmi dobré skóre, nemyslíte? Je sice pravda, že poslední dobou jsem se opravdu ve čtení rozjel - dokonce i čtením těch anglických, což mě opravdu těší. První přečtenou knihou měsíce března bylo <b>Třináct relikvií </b>(336 stran) od mého oblíbeného autora: Michaela Scotta. Kniha sice u mnohých neobstála s dobrým hodnocením, ale mě se opravdu líbila. Po Relikviích následovalo <b>Fimfárum</b> (192 stran) od Wericha a musím tedy říct, že tak dlouho jsem se už u (ne)pohádek nepobavil! <b>Klíč</b> (470 stran) byl hned proložen <b>Světem bez princů</b> (360 stran) a <b>Šepotáním</b> (416 stran), které mě poměrně zklamalo. Protože mi kamarádka neustále opakovala, ať si přečtu její nejoblíbenější knížku, nakonec jsem přeci jen po <b>Drastickém děsivém Dexterovi</b> (232 stran) konečně sáhl a přečetl tak svou první detektivku, která obsahovala vše, co může začínající čtenář tohoto žánru chtít. Mé nadšení bylo tak veliké, že mám doma už celý omnibus, který jenom čeká na chvíli, než se k němu vrhnu! Stejně tak jsem si i založil průkazku do knihovny a nebyl bych to já, kdybych si hned neodnesl <b>Cestu stínů</b> (352 stran), kterou má na svědomí Brent Weeks, další z mých oblíbených autorů. Po této kvalitní fantasy jsem si musel přeci jen sednout i k nějaké té povinné četbě, takže jsem raději sáhl po <b>Králi Lávrovi</b> (38 stran), krátké satirické básni od K. H. Borovského. Poté to už šlo naráz a já se ve čtení takřka vůbec nezastavil. <b>Cinder </b>(400 stran) jsem musel proložit krátkou povídkou <b>During the Dance </b>(9 stran), po které následovaly ony další knihy, jmenovitě <b>Vraní dívka</b> (328 stran), <b>Perfect State</b> (71 stran) - naprosto úžasné povídka od Brandona Sandersona -, <b>Trnový král</b> (520 stran) a vše uzavřela <b>Mary Mary Quite Contrary</b> (26 stran), kterou jsem opět přečetl ve škole.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>A co blog? </i></div>
I když mě to netěší, musím zopakovat, co bylo zmíněno již výše. S koncem roku mi dělá problém se soustředit na osobní život a blog, tudíž jak sami vidíte, poslední dobou je tady pusto. Pokouším se psát články, ale není to žádná sláva, když létám myšlenkami mimo tenhle svět. Už teď, začátkem května, se blíží ročníkové testy a klauzury, do kterých se vložila i animace a krátký film, který máme vytvořit - ještě štěstí, že mi chybí už jenom jeden dlouhý záběr a vše budu mít aspoň v hrubé lince vytvořené. Proto mějte prosím trpělivost a nějak mi promiňte, že tady ještě další měsíc a půl bude pusto... Stejně tak již příští neděli odjíždím do Polska na výměnný pobyt (k moři, na námořnickou školu) a vracím se až v pátek, takže o víkendu budu spíše vstřebávat a dohánět to, co jsem za týden na klauzurách zameškal. Když už tedy vzpomínám to Polsko, musím zmínit ještě jednu věc. Jak jistě víte, příští týden se koná Svět knihy. Na začátku roku jsem si myslel, že se do Prahy opravdu dostavím a užiji si s Vámi úžasný víkend, ale právě díky výměnném pobytu a skluzu, který jsem nabral, se na rovných sto procent <b>nedostavím</b>. Velice mě to mrzí, ale nevím, jestli bych zvládl Prahu a hned další den sedmihodinovou cestu vlakem, kde ještě budeme s ostatními připravovat prezentaci a další maličkosti. Každopádně, těším se na vaše reporty, fotky a články a věřte, že jakmile se vrátím ze svého výletu, všechno si přečtu a aspoň se dozvím, jak jste si Svět knihy užili! :)<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>A co všechno se událo za poslední dva měsíce Vám? </i></div>
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-39115236199482190202015-05-03T10:49:00.000+01:002015-05-03T10:49:04.238+01:00Když vám jedna škola změní život<div style="text-align: justify;">
Už dávno mi někteří z Vás psali, zda bych nemohl sepsat nějaký článek zabývající se pobytem na umělecké. Tenhle nápad jsem v hlavě filtroval a přebíral hodně dlouhou dobu, než jsem si uvědomil jednu zásadní věc - co všechno se během těch dvou roků změnilo. Tak to tedy dopadlo, že jsem spojil dobré s užitečným a rozhodl se článek opravdu vytvořit. Možná půjde o mojí malou zpověď, ale to vše, co se stalo, je potřeba někde napsat a vypovídat se z toho. Protože nikdy bych nevěřil že škola - zařízení, které s takovou radostí navštěvujeme - dokáže lidskou osobnost změnit. Od naprostého základu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Předtím</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-QRKWrHdHaXc/VUSf9Tw7TOI/AAAAAAAAB60/Tl0xLYa_DI0/s1600/20141028_111823.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://4.bp.blogspot.com/-QRKWrHdHaXc/VUSf9Tw7TOI/AAAAAAAAB60/Tl0xLYa_DI0/s1600/20141028_111823.jpg" height="240" width="320" /></a>Abyste ale vše pochopili, je třeba se vrátit k naprostému začátku s názvem "základní škola". Rád bych řekl, že to byly první kroky v mém životě, na které s radostí vzpomínám. Vážně. Můj názor na toto období je velice jednoduchý a prostý. Podle mě to byla ta největší noční můra, na kterou dnes vzpomínám s úsměvem na tváři a myšlenkou, jak hloupý jsem vlastně byl. Víte, základka byla od druhého stupně naprosté peklo a dodnes mi to opakují i bývalí učitelé a spolužáci, kteří byli dost chytří na to, aby si to uvědomili. Jednalo se o takové klasické skupinové rozložení třídy: Nepatříš k nám, nebavíme se s tebou. Každé ráno jsem se totiž probouzel se strachem, co se stane tentokrát a s jakou debilní myšlenkou přijdou ostatní. Bál jsem se rozvíjet. Poslušně jsem seděl v lavici a myšlenka, že bych řekl svůj názor veřejně, mě ani nenapadla. Viděl jsem, jak největší "bossové" třídy zadupávají názory ostatních a proto mi přišlo správné raději mlčet a držet krok. Tohle rozhodnutí bylo špatné. Byl jsem hlupák, ale v té chvíli mi to přišlo jako dobrý nápad. Jednoduše jsem cítil, jak mě ten stereotyp ubíjel. Protože jsem nepatřil do těch dvou velkých skupinek, neměl jsem ani moc příležitostí se s někým opravdu skamarádit - výjimkou jsou dodnes tři kamarádky, se kterými se i přes nepřízeň volného času pořád snažím udržet přátelství. Každopádně si nemyslete, že jsem trpěl depkami, nebo jinými problémy - tohle se mě vůbec netýkalo. Bylo mi jenom prostě líto toho, jak to dopadlo. A mrzí mě to i dodnes. Dokázal jsem se radovat z maličkostí a byl jsem šťastné dítě - do doby, než jsem překročil práh školy. Čím více jsme ale rostli, tím více si ostatní tak nějak začali uvědomovat, že když mi dají pokoj, dám jim pokoj i já. Nikdy mi nic neudělali a kromě klasických pomluv a přezdívek (kdo by takové situace neznal), se nezmohli na nic jiného. Což ale vedlo k přesunutí puberťácké debility a agrese na jiné lidi, ale tohle je jiný příběh a měl by ho vyprávět někdo naprosto jiný. Moje třída mohla být skvělý kolektiv. Jenže to by se museli ostatní snažit. Každopádně zlom nastal ve chvíli, kdy bylo jasné, že odcházím na střední. Ani si nedokážete představit mé nadšení, když jsem dostal vysvědčení z deváté třídy a řekl si: "Už nikdy tam nebudu muset jít." V tu chvíli jsem věděl, že se můj život změní. Jak, to ale zůstávalo otázkou. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xpf1/t31.0-8/s720x720/10818315_849825201741243_6638472500620336346_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="175" src="https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xpf1/t31.0-8/s720x720/10818315_849825201741243_6638472500620336346_o.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xpf1/t31.0-8/s720x720/10818315_849825201741243_6638472500620336346_o.jpg" style="font-size: 12.8000001907349px;">Zdroj</a></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<b></b><br />
<a name='more'></a><br />
<b>Dnes</b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/--__B8Hj8ee4/VUShrvdCa7I/AAAAAAAAB7A/7e466EnoLV4/s1600/20150412_175441.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/--__B8Hj8ee4/VUShrvdCa7I/AAAAAAAAB7A/7e466EnoLV4/s1600/20150412_175441.jpg" height="240" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem poprvé navštívil to velké bludiště s názvem umělecká škola, pořád ve mě zůstávaly jakési střepy ze základky. Před prvním zářím jsem se bál už pouhé myšlenky, že střední bude jenom pokračováním toho, co se dělo každým dnem na základce. Očekával jsem to, už jenom z principu, že jsem to já a moje "štěstí". Jenže největší šok nastal ve chvíli, kdy jsme viděl své nové spolužáky, třídního a další učitele. Páni, kdybyste viděli můj šok. Všichni totiž byli... milí. Přátelští. Šílení. Svým způsobem jiní, než normální a nudní lidé. Ze začátku jsem se bál, že to je jenom nějaká iluze, jenže stačil mi týden a já si na to všechno zvykl. Jeden týden, kdy jsem ze sebe oklepal ty pavučiny, které na mě utkali na základce. Stačil tak krátký čas, kdy jsem si uvědomil, že jsem celou dobu žil špatně a nekvalitně. Nedokázal jsem si život užít. Bál jsem se říct svůj názor. Útěchu jsem hledal v knihách. Jenže to se všechno zlomilo. Na základce jsem měl tři kamarádky - teď mám 28 přátel z jedné třídy. Ten seznam se pomalu rozrůstá a moje osobnost se formuje tím správným směrem. Kdybyste mi na základce nabídli výlet se třídou, odmítl bych. Kdybych tam musel jít, ukecal bych mamku, že mi je blbě. Dneska jenom čekám na čas, až mi někdo takovou možnost nabídne. Týden s mojí třídou v Mikulově utekl jako voda a už teď se těším na plenér v třeťáku. Tehdy jsem se bál jít někam pryč s lidmi, kteří měli být mými přáteli.<br />
<br />
Dneska žiji pravidlem: "Když něco neudělám, nebo někam nepůjdu, teď, přijdu o důležitou část života." A tak to tedy dopadlo, že jsem si užil již několik výletů se třídou, přihlásil se na výměnný pobyt do Polska a rozhodl se tam strávit týden - šest dní, kdy potkám nové přátele a užiji si život v Darlowě na námořnické škole. Moje osobnost se za ty dva roky přeformovala a díky podpoře jak učitelů, tak kamarádů, jsem se změnil k nepoznání. Dneska chci být odlišný a nebýt součástí systému. Určitě jste si toho všimli i Vy. Řeknu svůj názor a nestydím se za něj. Dělám ze sebe vtipálka, protože se stal smích základem mého života. A vůbec mi to nevadí. I když si to neuvědomuji, střední umělecká škola ze mě dělá umělce a formuje mě k tomu, abych chápal realitu jinak. Našel sám sebe a změnil se. Po té dlouhé etapě předtím jsem se konečně našel. V tuto chvíli se akorát můžu smát tomu chlapci, který popisuje svůj život nahoře. Kdyby bylo na mě, vrátil bych se, usmíval se všem do tváří a nikdy s sebou nenechal zametat. Proč? Protože vím, že když se jednou podřídím, nikdy už nedokážu, že nejsem loutka. Mám podporu ostatních a lidí, kterým na mě záleží. To je už ten hlavní důvod, proč se usmívat a užívat si světa kolem sebe. :3 </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-sT3KGJkpL1w/VUSlr-9n9II/AAAAAAAAB7M/NXQeRgV2fPc/s1600/DSC_0225_%C3%BApraven%C3%A9.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-sT3KGJkpL1w/VUSlr-9n9II/AAAAAAAAB7M/NXQeRgV2fPc/s1600/DSC_0225_%C3%BApraven%C3%A9.jpg" height="265" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
Přejděme ale k samotné škole. Když se řekne umělecká, všichni mi většinou řeknou, že studovat grafiku a animaci musí být lehké, vtipné, originální. To vše je pravda - až na první bod. Je asi těžké popsat lidem kolem sebe, jak moc Vám dá zabrat pracovat čtyři hodiny na jedné kresbě, odpozorovat sebemenší detail a realisticky ho přenést na papír. Jak komplikované je naanimovat snímky za sebou, aby byl pohyb plynulý a reálný. Vyrýt lino a připravit ho na tisk je sice sranda, ale taky dost komplikovaný proces plný ředidel a tiskových barev Můžu pokračovat dále přes tvorbu plakátů, volbu správného písma (kdybyste jen věděli...) a zvládání všech těch grafických technik. Jenže i když to není vždy lehké, tak mě to všechno baví. Jasně, ani umělecká není nic dokonalého a vždy se najdou učitelé, kteří nejsou zplozením dobroty, ale i tak víte, že Vám pomáhají a snaží se Vás zlepšovat. Dělám to, co mě baví, a nikdo neřekne ani popel, aby mě jakkoli omezil. Za ty dva roky jsem získal přehled a můj svět se rozšířil. Už to není to sněhové těžítko. Dneska je to rozlehlé moře, kde nevidíte konce. Můžou za to nejen praktické obory a zkušenosti, ale taky teorie samotná.<br />
<br />
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-NVMY60fxHiQ/VUSnDsAlQ8I/AAAAAAAAB7U/xFxflvIfs8U/s1600/DAVID%2Bkopie.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-NVMY60fxHiQ/VUSnDsAlQ8I/AAAAAAAAB7U/xFxflvIfs8U/s1600/DAVID%2Bkopie.png" height="320" width="226" /></a>Učení na umělecké je zcela odlišné od toho, na co jste zvyklí. Nejedná se o žádná holá fakta, ale informace okořeněné osobními názory učitelů. Nesouhlasíte s něčím? Řekněte proč. Učitelé jsou schopni Vám vyjít vstříc a mají k Vám zcela jiný přístup. Kolikrát se už stalo, že jsme místo hodin češtiny raději psali básničky nebo povídky. Šli na zmrzlinu, zatímco se měli učit, z jakých všech sajrajtů se skládá lepidlo. Strávili čas na výstavách, než počítali příklady... Ehm, vraťme se ale k teoretickým předmětů.<br />
<br />
Víte, ve chvíli, kdy se ponoříte do dějin umění, si uvědomíte, jak umění ve světě funguje. Nic nevzešlo z ničeho a pokud chcete pochopit modernu, musíte se vydat po stopách historie. Tenhle předmět mě nepopsatelně baví a skutečnost, že po celý život vlastně vycházíme z umění, které existovalo před více jak jedním a půl tisíciletím, je naprosto fascinující - lidé ani neví, že vynález jako architektonický typ oken a oblouků jsou vynálezem pravěkých lidí a Římanů. Nejlepší na tom ale je, že všechny předměty se různé splétají a pokud nejste schopni propojit jednotlivé informace, asi to pro Vás budou těžké čtyři roky. Za celou dobu jsem se stejně tak naučil i několik důležitých věcí - příkladem je třeba samotné studium písma a typografie. Vybrat správné písmo je vždy složité, ale když si uvědomíte základní pojmy, odhalí se Vám zcela nové rozložení světa. Kompozičně správně naskládat věci je někdy více komplikovanější, než jejich tvorba. Správně rozpaly jsou problémem dnešních lidí - a tyhle chyby jsem schopen rozlišit už automaticky. Někdy se mi chce brečet nad tím, když si někdo myslí, že je grafikem ve chvíli, kdy spatlá vizitku v malování... Český jazyk a literatura je pro mě naprosté nebe a díky výkladu našeho třídního se člověk nemůže divit, že si tolik lidí literaturu během tak krátké chvíle oblíbilo. Nejvíce mě ale přesto těší animace. Mým snem je pořád vytvořit svůj vlastní film, a právě tento obor je tím pravým, co mě k tomuto snu může dovést. Animace je totiž jediná trojhodinovka, ve které se můžete dívat na animáky se slovy, že studujete. Často se to dá použít jako výmluva, ale je v tom i kousek pravdy. Základy animace <i>jsou</i> důležité. Ach, když si člověk jenom pomyslí, že Disneyovky vychází z 24 snímků za sekundu, chce se mu křičet nad tím, kolik práce taková hodinová pohádka stojí... Když se ale na to tak všechno dívám, nemůžete se mi divit, že nemám skoro vůbec žádný čas. Holt devět hodin ve škole je devět hodin a vstávání v pět (příchod domů v šest večer) si prostě vyžádá svou daň - která je ale v porovnání s tím, co zažívám, naprostá maličkost. Asi už mám zcela posunuté priority, ale vždycky, když se mi někdo stěžuje s tím, že má jedno týdně osm hodin, se mi chce smát. Pěkně od plic a od srdce. :D<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-G8dqPeIYpqQ/VUXpZGbaWMI/AAAAAAAAB7s/HxYVdVI4UTQ/s1600/P3080179.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/-G8dqPeIYpqQ/VUXpZGbaWMI/AAAAAAAAB7s/HxYVdVI4UTQ/s1600/P3080179.JPG" height="240" width="320" /></a></div>
Když se to tedy vezme kolem a kolem, je ze mě naprosto jiný člověk. Šílený, ale přesto jiný. Za tuhle velkou změnu jsem rád a věřte mi, že bych nikdy neměnil. Zažil jsem, jaké je to být nudný a nezajímavý. Jenže potom jsem si konečně uvědomil, že stačil jeden důležitý krok a já se ocitl na naprosto jiné rovině. Dneska jsem si ujasnil několik věcí, určil si životní sny a s pár lidmi se stejně tak rozhodl, že po skončení střední chceme cestovat. Chci se podívat do světa, objevovat jeho krásy a zažít toho co nejvíc. Možná navštívit s ostatními lidmi na rok Kanadu? Anglii? Musím využívat svých možností a tak nějak niterně věřím, že se mi naskytne možnost aspoň jeden z těch plánů zrealizovat.<br />
<br />
Co říct na závěr? Možná to, že založení blogu a přihlášení na uměleckou bylo správné. Já svůj názor na tuto školu řekl, ale věřím, že z toho mála, co jsem popsal, si můžete udělat vlastní obrázek i Vy - pravda je ale taková, že pokud tam opravdu nestrávíte aspoň půl roku, pravděpodobně nepochopíte, o čem to je. Být umělcem je sranda. A nejvtipnější na tom je to nové pojetí světa, které je některým lidem odepřeno. Já konečně našel cestu, kterou se chci vydat - a tohle mi nikdo nikdy nevyvrátí. :)<br />
<br />
<i>Všechny fotky a práce (kromě jedné) jsou čistě mým výtvorem. :)</i></div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-2170616862789863527.post-89605716336887504052015-04-22T17:37:00.001+01:002015-04-22T17:37:19.219+01:00RC Review: Šepotání<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://www.cooboo.cz/storage/images/800x600/4065.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://www.cooboo.cz/storage/images/800x600/4065.jpg" height="320" width="208" /></a></div>
<b>Název:</b> Šepotání<br />
<b>Počet stran:</b> 416<br />
<b>Autor:</b> A. G. Howard<br />
<b>Vydavatel:</b> CooBoo<br />
<b>Série</b>: Šepotání #1<br />
<b>Orig. název:</b> Splintered<br />
<blockquote>
<i>Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Alice Liddelové, lépe známé coby Alenky z říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět. </i>
<i>Když se matčin stav zhorší, nemůže Alyssa už svoje dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fascinujících pohádkách, které zná z dětství, je pravdy víc, než by se mohlo zdát. Vydá se na útěk, který zavinila už kdysi dávno právě Alice. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponuřejší, než jak ji zná z knížek, a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morpheus a provází je při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit?</i></blockquote>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-wgpCcifGQAs/UIPoBFolaGI/AAAAAAAAAUY/4cCfyiSw4NU/s1600/mezera.png" height="40" width="200" /></a></div>
<a name='more'></a><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kdo by neznal příběh Alenky, dívenky,
která propadla králičí norou do Říše divů. Každý, kdo aspoň částečně zahlédl
jakoukoli adaptaci, je obeznámen se základními postavami, dějovou linii a dobrodružstvím,
které Alenka zažila. Jenže to vše je příběh mladé dívenky. Jaká je skutečnost? Co
se odehrálo po tom, co hrdinka z Říše odešla? Co když vše, co nám rodiče
četli před spaním, je jenom lež?</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/42/71/7d/42717d8882f8574193d238af522218ca.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/42/71/7d/42717d8882f8574193d238af522218ca.jpg" width="285" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Alyssa Gardnerova nebyla nikdy
tak zcela normální. Když byla ještě malá, věřila, že by opravdu mohla žít život
prosté holčičky. Jenže ve chvíli, kdy jí její matka ublížila, za což byla zavřena
do blázince, bylo jasné, že nikdy normální život neokusí. Alyssa se za svou
matku stydí a jediné, čeho se obává, je chvíle, kdy začne šílet stejně jako ona
a babička. Nechce mluvit s květinami, naslouchat jim a ztratit všechen
zdravý rozum. Jenže ve chvíli, kdy naslouchá rozhovoru hmyzu, je jasné, že se u
ní objevily první příznaky. Na rozdíl od své matky ale sama zjišťuje, že to
není vše. Děje se něco víc. Pomalu se rozpomíná na doby, kdy bylo ještě vše
v pořádku. Vzpomínky a hlasy jí pomáhají si uvědomit pravdu, která je
spjata s její rodinou. Alyssa a zbytek ženské linie rodiny je spjata
s Alenkou – tou, která navštívila Říši divů. Díky svým rozhodnutím a
neplechám ale nevědomky proklela svůj rod a každá z žen na tuto chybu
doplácí. Jenže hlasy Morfea, muže nabírající podobu můry, přinášejí možnost
svobody. Pokud se Alyssa vydá do Říše divů, napraví chyby své prapraprababičky,
může sebe a svou matku zachránit. A protože šílenost, kterou si pro ni život
připravil, není pěknou vidinou budoucnosti, vydává se se svým kamarádem Zachem
do Říše divů, místa, které se stěží podobá tomu, jak jej popsal Lewis Carrol.
Alyssa se začne více rozpomínat a uvědomovat si, že pro ní Říše divů není až
tak bájná. Krůček po krůčků přichází na pravdu týkající se nejen jí, matky a
rodu, ale taktéž samotné Alenky. Co vše bude muset Alyssa podstoupit, aby
zlomila kletbu? Jak nebezpečná bude cesta, kterou se Zachem protrpí? Co vše
Morfeus tají? Říše divů byla nebezpečná sama o sobě – díky Alence je ještě více
smrtelnější a divočejší. Alyssa nikdy nečekala, že jedna návštěva dokáže změnit
celý život. A nejen ten její. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>„Umělec je jen tak
dobrej jako jeho předloha.“<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kdy někdo vzpomene Říši divů,
všichni si vybaví verzi s mluvícími květinami, kde kromě Rudé královny
vypadá vše idylicky a bezpečně. Příběh Alenky díky své objemnosti funguje jako
studnice inspirace a tudíž poskytuje široké spektrum možností, jak příběh
zpracovat jinak, svědomitěji a díky tomu mu vdechnout jakousi osobní myšlenku
autora. Této myšlenky se stejně tak chytila i A. G. Howard. Výsledek je tedy
takový, že pokud sáhnete po <i>Šepotání</i> s vidinou, že se ponoříte do
klasického Alenčina příběhu, budete zcela vyvedeni z míry. Tam, kde vládla
pohádková atmosféra, se vznáší pach nebezpečí, temnoty a krvežíznivých obyvatel
Říše divů. Pravda je ale taková, že ne všem bude připadat Bílý králík,
spodobněny jako stvoření bez kůže, jako jakési morbidní stvoření – já v jeho
podobě našel spíše něco zajímavého a promyšleného. To samé platí i na další
postavy, které rozhodně nepatří mezi mírumilovná stvoření. Otrlejší čtenáři si
tedy pouze částečně uspokojí své nároky. Ti, co ale nejsou zvykli na drsné
podmínky, mohou připadat postavy téměř až strašidelné. Co takhle květiny, které
se vás budou snažit sníst, či Chapadlák, který raději spapá nějakou ústřici
prokládanou lidským masíčkem? Alenčin příběh, který známe z originálu
Lewise Carolla, je dětská verze. A. G. Howard čtenářům otevírá oči a
z něčeho nevinného během krátkých čtyři sta stránek vytváří cosi na pomezí
hororu s drsnými a krvavými motivy. Kdyby už ale nastal případ, že by si
čtenář nedokázal najít nic, čím by dílo vynikalo, je tady aspoň tento prvek,
který už na první pohled zaujme svou genialitou. Vaší pozornost si získá dobré
zpracování a přeci jen, kdo by si nerad přečetl tak známý příběh v podobě
noční můry? </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://www.thebentagency.com/images/authors/ag_howard.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="http://www.thebentagency.com/images/authors/ag_howard.jpg" height="320" width="228" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jak to tak ale už bývá, vždy se
musí najít něco, co kvalitní atmosféru knihy zničí a udělá z ní cosi
průměrného. V případě <i>Šepotání </i>je kámen úrazu především<i> </i>milostný
trojúhelník a Alyssa samotnou. Jsou tady dva kluci, jedna dívka, snad milión
puberťáckých citů a k tomu dávka magie, která by všemu měla přidat esenci
exotiky. Jenže se něco pokazilo. A jako celek to rozhodně nefunguje. Alyssa, která
se nedokáže udržet na uzdě, místo toho, aby prozkoumávala Říši divů, se raději
zaobírá tím, zda si vybrat Morfea, nebo Zacha. Drsňák, nebo kouzelný kluk?
Věřit, či nevěřit? Och, jak těžké rozhodnutí. Alyssa mi díky těmto problémům
přišla zbytečně otravná, stejně jako její výkyvy nálad připomínající mi horskou
dráhu v nějakém zábavním parku. Jednou nahoře. Jednou dole. Akorát ve
chvíli, kdy se dokážete vžít do povedeného příběhu, vám celý zážitek zkazí její
pohnutky a názory. Alyssa je jednoduše ten typ, který vám sedne, nebo vás bude
štvát tak dlouho, než si uvědomíte, že už nemá cenu se jakkoliv nad jejími
pohnutky rozčilovat. Díky tomu mi první polovina <i>Šepotání</i> vůbec
neodsýpala a pro mě to bylo utrpení. Autorka se sice snažila příběh provázat
akcemi a nečekanými zvraty, jenže jde vidět, že něco takového prostě není
účelem této knihy. Jak by ale potom vypadal svět bez vztahů a hrdinek, které si
hrají na dospělé a zkušené ženské? To by byla nuda, nebo snad ne? </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Když si odmyslíme celou bouři
emocí, hrdinčiných problémů a zcela tyto části z knihy vypustíme, ukáže se
pravá podoba příběhu. Kdyby mělo <i>Šepotání</i> stát samo o sobě jenom na
námětu a autorčině stylu, rozhodně by odešlo s mnohem větším hodnocením,
než tomu je nyní. A. G. Howard je dobrou spisovatelkou a její styl je vybroušený,
byť v popisování akčních scén trochu pokulhává. Kniha je čtivá a pokud se
naladíte na tu správnou vlnu, ani si neuvědomíte, kdy příběh skončil. Během postupu
šlo opravdu vidět, že si autorka zvolila prostředí a téma, které jí vyhovovalo
a ona si s příběhem vyhrála jak nejvíce mohla. Z klasické pohádky
vytvořila opravdu kvalitní retelling, který by se ale mohl obejít bez určitých
prvků. Jenže věc se má tak, že ve chvíli, kdy jsem knihu dočetl a nechal
všechny pocity vyšumět, uvědomil jsem si několik věcí.<i> Šepotání</i> bylo
zdlouhavé a místy natažené. Trvalo mi velmi dlouhou dobu, než jsem se začetl a
při prvních kapitolách se mi párkrát podařilo ztratit pozornost. I když
v následných kapitolách vše zachraňoval pobyt v drastické a
nebezpečné Říši divů, pořád jsem nebyl schopen si příběh užít tak, jak jsem to
od <i>Šepotání</i> očekával. Je možné, že jsem od knihy jednoduše chtěl něco
víc a i když mi pomohla si uvědomit, jak je příběh původní Alenky důmyslný a
plný inspirace i pro dnešní autory, pořád to nestačilo. Jednoduše jsem musel
knihu po dočtení odložit pouze s pocitem zklamání. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Každá bytost, pro
kterou se musí vynalézat nová přídavná jména, je důvod ke strachu.<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-5QK848YeMRg/VTfOI9YA_8I/AAAAAAAAB6c/qJC7aTWHY6I/s1600/4065.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/-5QK848YeMRg/VTfOI9YA_8I/AAAAAAAAB6c/qJC7aTWHY6I/s1600/4065.jpg" height="101" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i>Šepotání</i> je přesně tím
typem knížky, od kterého když budete očekávat málo, vás překvapí, ale ve
chvíli, kdy se budete těšit na to nejlepší pod sluncem, odejdete pouze se
zklamáním. Říše divů plná drastických a morbidních postav, které můžeme znát
z původní Alenky v Říši divů. Zpracování je samo o sobě zajímavé a
kdyby bylo celému „pohádkovému“ světu dáno většího prostoru – a ubrala se notná
dávka Alyssy a jejich vztahových problémů –, vypadal by příběh zcela jinak.
Díky tomu se ale ze <i>Šepotání </i>tedy stává průměrným a zdlouhavým dílem,
které si ale přesto dokáže najít ve vašich srdci místo a donutí vás si uvědomit
jednu věc. Pohádky byly vždycky drastické. Je ale pouze na nás, jak si je
vysvětlíme – stejně jako to udělala jedna malá dívenka, která se propadla
králičí norou do zcela jiného světa. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji <a href="http://www.cooboo.cz/">nakladatelství CooBoo</a>! </i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<i>Knihu si můžete taktéž objednat <a href="http://www.cooboo.cz/kniha/sepotani">na stránkách nakladatelství</a>! </i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-LSL8Wcgns9c/VTfNapA21_I/AAAAAAAAB6U/EpaCNTrj-xM/s1600/hv%C4%9Bzdi%C4%8Dky.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-LSL8Wcgns9c/VTfNapA21_I/AAAAAAAAB6U/EpaCNTrj-xM/s1600/hv%C4%9Bzdi%C4%8Dky.png" height="45" width="120" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
Zdroj: <a href="http://www.cooboo.cz/storage/images/800x600/4065.jpg">Obálka</a> | <a href="https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/42/71/7d/42717d8882f8574193d238af522218ca.jpg">Obrázek 1</a> | <a href="http://www.thebentagency.com/images/authors/ag_howard.jpg">Obrázek 2</a></div>
</div>
Filipskhhttp://www.blogger.com/profile/14994248589482639683noreply@blogger.com7